Varování oranžového senátora: ČSSD je prolezlá korupcí, přijdou další aféry

Co děláte většinou o půlnoci ze soboty na neděli?

Do deseti, do jedenácti ještě pracuji a pak usínám u televize.

A co si večer dáváte? Kávu, čaj nebo třeba víno?

Nejsem abstinent, ale příliš alkoholu neholduji. Jako lékař se snažím na noc ještě napít, aby ledviny mohly pracovat.

Teď už k politice. Vy jste kritizoval pana předsedu Sobotku v souvislosti s korupcí v ČSSD.

Ve středu jsem jednal s předsedou Sobotkou a překvapil mě postoj jeho, ale i místopředsedy Starce, kteří si neuvědomují vážnost situace, když již několik měsíců musí mít o korupci signály, ale spíše podléhají falešným představám a informacím, které jim dávají hejtman Martínek a poslanec Váňa, že je všechno v pořádku a že to zvládnou. Po politické stránce to jednoznačně současné vedení ČSSD nezvládá. Nejde jen o kraj Pardubický, ale podobné aféry přijdou i v dalších krajích. Například v Karlovarském, Jihočeském, Hradeckém kraji. Samozřejmě tu je i aféra bývalého manažera Ředitelství silnic a dálnic Michala Haly z jihomoravské ČSSD.

Myslíte si tedy, že korupce je hlubší problém ČSSD, který dosahuje do regionů i celostátních struktur strany?

Je to otázka financování politických stran v této zemi, jak na to upozorňuje vicepremiérka Karolína Peake i odborníci ze zahraničí. Myslím si, že bude nutný zákon o financování politických stran. Zákon je ale jedna věc, ale jeho prosazování a kontrola je věc druhá. Další věc je, že existuje obrovský nepořádek v rozdělování peněz z fondů EU.

Vy jste uvedl, že ze strany předsedy Sobotky se může jednat o neschopnost, nebo krytí korupce. Která z těchto možností se blíží pravdě?

Pan předseda je známý tím, že problémy raději neřeší a nechá je takzvaně vyhnít. V této době a této politické situaci to ale není to nejšťastnější řešení.

Nemůže to mít i souvislost s tím, že se ve spojení s jeho jménem objevily kauzy plzeňské Škodovky, OKD či Mostecké uhelné a nechce, aby se do takových věcí šlo do hloubky?

Pan předseda řekl „padni komu padni“. To znamená, že to platí i pro něj. Vidíme, že preference ČSSD příliš nestoupají, i když nespokojenost občanů této země s vládou je velká. Naopak teď stoupají preference ODS. To by měli členové ČSSD a její nejvyšší orgány vyhodnotit, a to se neděje. Zcela jednoznačně z těch nahrávek, které jsem ale nepořídil, vyplývá, aby hejtman Martínek šel na senátora a ještě mu bylo v těch nahrávkách slibováno místopředsednické křeslo v Senátu nebo křeslo předsedy výboru, a to ještě před tím, než by byl vůbec zvolen jako kandidát na senátora. Uvědomme si, že to říkal jeden ze zakladatelů novodobé ČSSD a vysoký politický představitel kraje, pan Petržílek.

Lze s těmi korupčními tendencemi něco dělat? Vy jste naznačil, že je tomu podobně v mnoha krajích, tak jestli ta korupce není zakořeněna příliš hluboko, aby s tím šlo něco dělat.

Konečně by měly být sestaveny speciální policejní útvary, speciální státní zástupci i specializované soudy, které by tyto věci řešily. To tu bohužel není a je na ministru vnitra a ministru spravedlnosti, jak se k tomu postaví.

To se týká toho, jak by se k tomu měl postavit stát. Ale co by měla dělat ČSSD?

ČSSD má stanovy, jaké má. Podle mě jsou špatné. Když se jednalo o změně stanov, tak právě na těch krajích krajští kmotři toto zablokovali. To je zásadní chyba. Pokud chce být ČSSD věrohodnou, musí boj proti korupci začít uvnitř. To se neděje. A je otázka proč.

A jak se k tomu postavíte do budoucna, když s tím ČSSD nebude nic dělat? Víme, že už například z ODS kvůli podobným problémům odešli poslanec Michal Doktor či senátor Petr Pakosta.

Problém korupce není jen u ČSSD. Jde napříč politickým spektrem. Je daný tím, že existuje určitá forma vydírání: dostaneš zakázku, musíš dát něco politické straně. Vím to, neboť se s řadou podnikatelů o tom bavím. Další problém je, že se tito lidé nebojí, že budou postiženi. Ukažte mi, kolik těchto věcí se dotáhlo do konce. Problém, který jste naznačil, je, že se to týká i nejvyšších představitelů politických stran, kteří ať už úmyslně, nebo neúmyslně brzdí boj proti korupci.

Já jsem to směřoval také tak, jak vidíte své další členství ve straně, která by problém neřešila.

Já už jsem v ČSSD zažil mnohé. Dokonce se mě již dvakrát pokusili vyloučit. O tom byl i případ Orgoníková, kdy to bylo na mě falešně vykonstruované ve chvíli, kdy jsem chtěl začít bojovat s korupcí. A to tím, že jsem chtěl udělat a udělal některé audity, které se pak nedokončily. Zóna Solnice je velký problém. Když vidíte, že byla vytvořena speciální politická komise a že se za každou cenu brání, aby nesli svůj podíl viny, tak je to pro ně typické. Je to sice hodně těžké, ale bojovat proti tomu se musí stále, anebo skončíte jako Mrázek. Mně mimochodem bylo také vyhrožováno.

A víte kým?

Anonymně. Výhrůžky tohoto rázu se nepodepisují. Asi je to někdo, komu kazíte jeho záměry a bráníte mu v přístupu k penězům.

Když jste otevřel to téma korupce v ČSSD, jaké na to máte ohlasy u řadových straníků?

Já jsem to otevřel na žádost řadových členů ČSSD v Pardubickém kraji, ale i jiných krajích. Mnozí mě o to žádají, protože se sami bojí. Já jsem znám tím, že se nebojím. Je to výhoda senátorské imunity, ale je i mojí povinností senátora reagovat na ty věci, kdy už se na to občané a členové ČSSD nemohou dále dívat.

Nyní otázka z jiné oblasti. Často se vyjadřujete k problematice Romů. Když to zjednodušíme, v čem podle vás spočívá největší problém a kde je řešení?

Trvám si na tom, že se zde praktikuje pozitivní diskriminace, a to je špatně. Buď jsi občan České republiky a pak máš stejná práva, ale i povinnosti, nebo nejsi. Ale občané ČR se nemohou dělit na Romy, nebo Neromy či jiné národnosti. To nemám rád. Pozitivní diskriminace spočívá v tom, že zákon pro někoho platí, a pro někoho ne, kdy sociální dávky jsou nastaveny tak, aby vyhovovaly určité skupině lidí na úkor jiných. Takové věci mi vadí, aby přišel Rom a o všem, co se mu nelíbí řekl, že to je rasismus. Přitom to není vůbec žádná pravda. Zneužívají zákona ve svůj prospěch. I někteří z nich vám řeknou, že s těmi, co je zneužívají, nechtějí mít nic společného a chtějí, aby se na ně všichni dívali jako na normální občany. A pak také říkají, jaký je to dobrý byznys pro romské vůdce, kteří získávají částky ve výši miliard. A to jde jenom pro úzkou skupinu obyvatel a tu částku si rozdělují jenom některé nevládní organizace velmi neprůhledným způsobem. Na to pak doplácejí normální řadoví občané.

Když jste hovořil o tom, že je nutný rovný přístup k občanům, tak asi nejste pro různé speciální agentury pro Romy a podobně.

To je zásadně špatně. Před zákonem jsme si všichni rovni, tak hovoří ústava. Takže tady chce někdo pozitivní diskriminací porušovat ústavu.

Vy jste uvedl, že by bylo dobré, aby se v ČSSD vnímal rozdíl mezi evropanstvím a eurohujerstvím. Souhlasil byste s tím, že nyní již EU příliš omezuje státní svrchovanost, když v současnosti až 85 procent naší legislativy pochází z Bruselu a my musíme pouze implementovat směrnice?

Evropská unie v pojetí, jak ji chápou někteří sociální demokraté, už neplatí. EU v tomto pojetí se rozpadá díky ekonomickým problémům. Znám několik studií švýcarských bank, které to předpovídaly již několik let. Ekonomické problémy, to jsou ty základní, a na ty se nabalují ty další, politické a jiné. Brusel a Evropská unie se dnes změnily ve vládu byrokratů, kde velmi dobře placení byrokraté, bez ohledu na to, jaký je vývoj ekonomiky, si neustále zvyšují platy a vymýšlejí si stále nové a nové věci s jediným cílem – aby si obhájili svá teplá místečka. Oni mají výhody téměř stejné jako diplomaté.

A nakonec, když dojde na lámání chleba, tak stejně rozhodují Německo a Francie a ostatní státy na to vždycky doplácí a je naivitou si myslet, že každá země se nesnaží získat určité výhody pro sebe. Dále sama EU deklarovala, že zde jsou oblasti, do kterých nebude zasahovat, ale přesto se setkáváme s implementacemi některých norem, které jsou v tom v protikladu a zasahují do národních pravomocí. Pak jsou tady ti eurohujeři, kteří doporučení berou jako nařízení a nevím, jestli to dělají kvůli svému zviditelnění či svým ekonomickým zájmům.

Nyní se schválila finanční půjčka 38 miliard na krachující státy eurozóny, je zde snaha kontrolovat národní rozpočty. Není to ale o tom, že my máme doplácet na nějakou krizi, kterou jsme my nezpůsobili a musí to zaplatit naši daňoví poplatníci? ČR navíc není relativně tolik zadlužená, a přesto by se měla vzdát kontroly nad svým rozpočtem. Nepřenáší Brusel svá břemena na naše bedra?

Brusel neví, jak má krizovou situaci řešit. Tohle je jenom oddálení problému a získávání času, aby Merkelová a Sarkozy mohli být znovu zvoleni. Pak jim to po volbách bude jedno. Protože MMF ani nikdo další nemá dostatek peněz, tak se snaží získat prostředky i ze států, které jsou mimo eurozónu. Na druhou stranu si uvědomme, že EU je obrovský potenciál, partner, se kterým se musí počítat. Jednotlivé státy nemají takovou sílu, aby se ubránily útokům různých spekulantů na své finance.

Česká republika se ale také musí řídit zákonem o České národní bance. Musí upřednostňovat také svoje zájmy. Když někdo říká, předáme 30, 50, 100 miliard někam, tak také musí říct, zda to je v souladu s českými zákony. Víme, že guvernér ČNB Singer říkal něco jiného. Takže to není jenom politická záležitost, ale také zákonodárná a ekonomická. Ministr financí musí vědět, kolik je možné dát, aby to neohrozilo naší měnu a naše občany. Politici by také měli respektovat vůli občanů a voličů. Ti říkají jednoznačně, že jsou proti tomu.