České právo není na běžence připraveno. Ale vůbec. Místopředseda Nejvyššího soudu probírá specifika muslimského života, se kterými si zákon nebude vědět rady

13. 1. 2016 13:39

ROK 2015 – A CO DÁL? Podle místopředsedy Nejvyššího soudu Romana Fialy se uprchlická vlna nepochybně stane katalyzátorem změn v pojímání práva i ve fungování justice a možná změní i samu podstatu našeho právního systému. Strach je ale špatný rádce a může jej leckdo i zneužít, racionální je podle soudce Fialy nepodléhat paranoiím a temným silám.

České právo není na běžence připraveno. Ale vůbec. Místopředseda Nejvyššího soudu probírá specifika muslimského života, se kterými si zákon nebude vědět rady
Foto: archiv NS
Popisek: Místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala

Znamenal podle vás uplynulý rok v nějakém směru zlom, nebo nás taková změna teprve čeká? Co znamená uprchlická vlna pro situaci Západu?

To ukáže až čas. Z hlediska české i evropské justice k žádným historickým proměnám nedošlo. Nicméně myslím, že se začaly vršit zásadní společenské události, které si brzy vynutí změny v pojímání práva i ve fungování justice. Uprchlická vlna je nepochybně katalyzátorem takových změn. To, co by se v právu evolučně vyvíjelo celá léta, bude zřejmě měněno v řádu měsíců.

O co by například mohlo jít?

Je zajímavé sledovat, jak se právní svět zatím úzkostlivě drží „starých“ a osvědčených témat. Řeší se subtilní lidskoprávní otázky, jsou cizelována témata vzájemných vztahů vrcholných evropských soudů. V odborném veřejném prostoru snad jen akce Pražského právnického podzimu na sklonku loňského roku přinesla témata, která reagují na neoddiskutovatelně započatou historickou vlnu nového stěhování národů. Přitom již brzy budeme řešit problémy možná proměňující samu podstatu našeho právního systému. Zatím – jen tak namátkou – rozhodně nevíme, jaký bude osud třeba § 194 trestního zákoníku trestajícího bigamii, bude-li na našem území žít rodina uprchlíků složená z manžela, více manželek a dětí. Nevíme, podle jakého práva se budou tato manželství rozvádět a jak se budou vypořádávat jejich majetky. Nevíme, jak řešit řidičská oprávnění cizinců, kteří přicházejí zcela bez dokladů. Přitom na území jednoho státu může být jen jeden právní řád. Nebude-li tomu tak, pak už to nebude stát ani právo, jak je po staletí známe.

To, co říkáte, do jisté míry vypadá, jako by se Evropa dostala alespoň ohledně práva do slepé uličky…

Přiznám se, že nemám rád příliš silná slova. Po celých pětadvacet let, co jsem soudcem, se třeba stále mluví o krizi a kolapsu soudů a justice. Zjevně přitom k ničemu takovému nedošlo a ani v dohledné době nedojde. S právem v Evropě to bude asi podobné. I když rychlé a dramatické proměny společenských vztahů mohou vést k tomu, že právo a některé jeho zjemnělé postupy se mohou začít jevit pro řešení společenských problémů vhodné jako „hodinářské nářadí k práci v kamenolomu“.

V zářijovém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz jste řekl, že stojíme „před fundamentálními otázkami, které nás nutí uvažovat o tom, na čem naše evropská civilizace a její hodnoty vlastně stojí“. Pozorujete v této věci nějaký posun?

Myslím, že ano. O narůstajících problémech se stále otevřeněji a vážněji ve veřejném prostoru mluví. Stále však postrádám opravdu seriózní komplexní analýzu a debatu, která pro státní reprezentaci bez předsudků pojmenuje existující a hrozící společenská a bezpečnostní rizika a nabídne všechny varianty možných řešení. Součástí toho musí logicky být i pečlivé zvažování, na čem naše evropská civilizace a její hodnoty stojí. Samozřejmě včetně toho, zda a v jaké míře jsou tyto naše hodnoty bezpečnostně, organizačně a ekonomicky udržitelné.

Během minulého roku se o řešení imigrační krize spíš jen jednalo a mluvilo. Není to doklad selhání Evropské unie?

Imigrační krize je existenční zkouškou smysluplnosti uspořádání Evropské unie. Ukazuje se, jak nešťastné důsledky přináší nedůslednosti při vymezení tzv. schengenského prostoru, který se detailně zabýval řešením vnitřních otázek a příliš nemyslel na elementární otázky ochrany svých vnějších hranic. Imigrační krize je nepochybně evropským problémem, proto by měl být řešen celoevropsky. Nebude-li tomu tak velmi rychle, budou muset veškerou tíhu řešení převzít jednotlivé národní státy. V takovém případě by však byl smysl a účel současného Evropského společenství zásadně zpochybněn.

Jaká je podle vás budoucnost Schengenu, když některé státy zavádějí „dočasná“ omezení? Není ta dočasnost jen relativní a nepovede k trvalému stavu?

Mezinárodní právo je jiné než běžné právo národní. Je to tak trochu „tekutý písek“. Jeho existence závisí na všeobecném respektu a akceptaci. Pokud jednotlivé státy postupně přestávají respektovat základní atributy fungování tzv. schengenského prostoru, potom logicky schengenský prostor zvolna přestává existovat. Jaká bude vůle a cesta k jeho obnovení, se teď jen stěží dá odhadnout.

Znamená to tedy, že myšlenka kvót odporuje konceptu schengenského prostoru?

Sama podstata úplné volnosti pohybu osob po území Evropské unie je v logickém rozporu s myšlenkou tzv. přerozdělování uprchlíků do jejích jednotlivých států. Přerozdělení může fungovat jen tam, kde jsou funkční klasické státní hranice, nikoli prostor volného pohybu.

Na adresu České republiky i států V4 byly ze strany EU vzneseny výtky, že odporem ke kvótám apod. prokazujeme xenofobii a nedostatek humanity. Jak to vnímáte?

Myslím, že se opět jedná o silná slova, která nejsou na místě. Situace je natolik vážná, že je třeba objektivně pojmenovávat všechny problémy a hledat všechny varianty jejich řešení. Populistické nálepkování je zcela kontraproduktivní. Koneckonců podobným odsudkům občas čelí například i Austrálie, která řeší uprchlické problémy poměrně razantním způsobem, a přitom je nepochybně demokratickou zemí.

I u zemí, jako je například Německo, které loni zastávaly vysloveně „vítací“ postoje, se ukazuje, že chtějí přijímání uprchlíků omezit. Co to pro budoucnost může znamenat?

Myslím, že nastává mimořádně významná chvíle, kdy řešení problémů s uprchlíky bude muset mít rozměr nejen politický, bezpečnostní a ekonomický, ale daleko výrazněji také právní. Jsem zvědav, zda a jaká stanoviska zaujme k těmto otázkám především německý ústavní soud, který je nepochybným lídrem evropských ústavních soudů. Chci věřit, že se zájmy a cíle praktické politiky a rozhodování ústavních soudů dramaticky nerozejdou.

Jak vnímáte to, co je označováno jako polarizace společnosti? Je dobře, že se problémy otevírají?

V této souvislosti považuji za nezbytné, aby se problémy polarizujícími společnost vážně a bez předsudků zabývaly etablované politické strany. Čím déle budou tradiční strany otálet, tím větší bude nebezpečí, že iniciativu převezmou subjekty, u kterých si nemůžeme být jisti jejich korektností.

Nedávno jste také řekl, že „právo má smysl, jen když koresponduje se společenskou představou o dobrém a správném“. Není to zneužitelné?

Snažil jsem se připomenout, že právo má formulovat hodnoty akceptované většinou společnosti a vyjadřovat vůli tyto hodnoty chránit. Čas od času se může jevit jako praktické z některých takových hodnot slevit, zejména když společnost začne podléhat panice a strachu. Většinou se však ukáže, že strach je špatný rádce, že je to jen nástroj v rukou těch, kteří jej chtějí zneužít ve svůj prospěch a získat nedemokratickými prostředky absolutní moc.

Někteří lidé varují před vyvoláváním strachu, který vede k probuzení temných sil ve společnosti. Jak se tomu bránit?

Každý z nás občas podléhá temným myšlenkám a depresi, měli bychom ale zůstat racionální a nepropadat se do temných nocí duše. Stejně tak bychom měli tím, co děláme, přispívat k tomu, aby ta temná noc duše nenastala ani z hlediska národa nebo společnosti. Pokud se to nepovede, nakonec se katastrofická vize – když jí uvěří většina lidí – stane realitou. Racionální je nepodléhat paranoiím a temným silám.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: David Daniel

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Špičkový klavírní virtuóz Kvapil: V dnešní situaci je islám strašně nebezpečný. To, co dělá s migrací EU, je jedna velká hrůza. Může to být smrtelné. A Marine Le Penová…

16:22 Špičkový klavírní virtuóz Kvapil: V dnešní situaci je islám strašně nebezpečný. To, co dělá s migrací EU, je jedna velká hrůza. Může to být smrtelné. A Marine Le Penová…

ROZHOVOR Profesor Radoslav Kvapil, který je označován za nejlepšího interpreta české klavírní tvorby…