Chalífa Erdogan může podle poslance zničit celý svět. Zbraní, vedle které jsou migranti úplná sranda

Anketa

Který představitel by měl opustit svou funkci?

16%

78%

hlasovalo: 12728 lidí

Jak s odstupem týdne hodnotit události v Turecku? Objevují se různé názory, zejména s ohledem na nepovedenost převratu a naopak dokonalou připravenost následných sankcí. Jednalo se podle vás jen o amatérismus pučistů, nebo o akci v zájmu prezidenta Erdogana?

Nevěřím spekulacím o zinscenování puče samotným Erdoganem. Na to je podle mne počet obětí, zejména na straně podporovatelů prezidenta, příliš vysoký. Na druhé straně má turecká armáda s vojenskými puči historicky velmi bohaté zkušenosti. Amatérská příprava z její strany je proto také nepravděpodobná. Domnívám se spíše, že příprava armádního puče byla v určité fázi prozrazena a vojáci museli zahájít pokus o převzetí moci v Turecku předčasně, aniž by měli situaci dostatečně pevně v rukou.

Kdysi jste řekl, že Turecko je z hlediska příklonu k islámu rizikovější, než Asadova Sýrie. Kam může po těchto událostech směřovat jeho vývoj? Už se spekuluje, že se výrazně přikloní k islámu a k režimu, vycházejícímu podstatně z tohoto náboženství.

Že se Turecko odvrátilo od Atatürkovy politiky sekularismu je zřejmé již několik let. Prakticky od nástupu Erdogana do čela země v roce 2003 se Turecko postupně změnilo ze sekulární země s ambicí stát se členem EU na zemi, která dává přednost islámským hodnotám. A ambici vstoupit do EU zatím vyměnilo Turecko za snahu dominovat islámskému světu a obnovit turecký vliv v rozsahu bývalé osmanské říše. Dnes, i díky neúspěšnému armádnímu puči, se Turecko prakticky stalo islámskou diktaturou v čele se svým chalífou, Erdoganem.

Nabízí se analogie s „Islámskou republikou“ v Íránu Ajatolláha Chomejního osmdesátých let. Ta se také zrodila vítězstvím protizápadních sil ve vnitrostátním souboji. Hrozí podle vás opakování tohoto scénáře, nebo jsou podmínky v Turecku přece jen jiné?

Myslím si že podobnost vývoje Turecka s Iránem je více než zřejmá. Samozřejmě s tím rozdílem, že zatímco Irán se svými ajatolláhy je hegemonem šíitské části muslimského světa, Erdogan touží po tom stát se vůdcem sunnitů. Je ale pravdou, že Turecko se pod vedením Atatürka a později po 2. světové válce více europeizovalo, a proto si nejspíše zachová některé formální znaky parlamentní demokracie. Ty jsou však vlastní i Íránu, přestože se jedná o klasickou teokracii.

Komentátor Bohumil Pečinka vyjádřil názor, že Západ na tento „puč“, který umožnil posílit pozici prezidenta Erdogana, bude ještě často vzpomínat. Myslíte si také, že Turecko teď Západu „zatopí“?

Ano, myslím. A nejen to. Turecko „zatápí“ Evropě již velmi dlouho. Podporuje prakticky otevřeně Islámský stát, který je pro Evropu a celou západní civilizaci největší hrozbou. Vydírá Západ a vyhrožuje posíláním syrských a dalších blízkovýchodních migrantů do Evropy, přičemž je samo významným strůjcem nestability v tomto regionu. Neméně nebezpečné pro západní Evropu se mohou stát turecké komunity v Německu, Rakousku nebo jinde, které budou v budoucnu působit ve prospěch tureckého vůdce.

Za největší potenciální hrozbu pro celý Západ, nejen pro Evropu, však považuji americký jaderný arzenál, umístěný v Turecku. O směřování Turecka pryč z vlivu Západu si, myslím, nelze pochybovat. Tento trend bude pokračovat a může se stát, že Erdogan zatouží po jaderných zbraních, aby se vyrovnal Izraeli nebo Íránu. Získat nad nimi kontrolu na jeho vlastním území by potom bylo otázku okamžiku.

Jak se vůbec může za těchto okolností dále vyvíjet pozice Turecka v NATO?

Turecko, stejně tak jako i Řecko, se stalo členem NATO během studené války jako významná protiváha vojenského potenciálu Sovětského svazu a jeho spojenců v regionu Blízkého východu. Doba se ale změnila, Sovětský svaz dávno neexistuje a Turecko tedy z logiky věci do NATO již nepatří. Kromě toho turecký stále větší příklon k islámu nedává záruku, že se bude řídit do budoucna hodnotami, které NATO a Západ považuje za zásadní.

Jak se změní vztah Západu k regionu Blízkého východu, jestliže ztratí Turecko? Může někdo jeho pozici nahradit?

Západ považoval „Atatürkovo“ Turecko za emisara svých hodnot a principů v blízkovýchodním regionu, se kterým má společné zájmy. Erdoganovo Turecko je však těmto principům na hony vzdáleno. Důkazem je jeho podpora IS a zájmy Turecka v regionu se od zájmů Západu diametrálně liší.

Západ by měl především přestat diktovat Blízkému východu svoje vize světa a vládnutí a nechat země regionu, aby si své vládce vybraly samy.

Roli Turecka jako emisara Západu v oblasti by, podle mého, mohl do budoucna převzít například Egypt, který se po úspěšném a Západem podporovaném vojenském puči zdá opět celkem stabilní. Je však neuvěřitelné, že Západ pomohl zničit jediný opravdu sekulární stát v regionu, a to Asadovu Sýrii, která byla perspektivně s to vyznávat stejné hodnoty.

Ptám se proto, že novinářka Tereza Spencerová pro ParlamentníListy.cz mluvila o tom, že v Turecku se v současnosti nehraje o nic menšího, než o to, zda přežije NATO a západní geopolitická architektura. Vidíte to nebezpečí takto intenzivně?

NATO bezpochyby přežije, ať bude Turecko islámskou diktaturou, nebo ne. Je obrannou a politickou organizací Evropanů a USA. Jmenuje se Severoatlantická aliance a tam by také geograficky měl být středobod jejich zájmů. Turecko leží na Blízkém východě a o něm není v názvu aliance ani slovo.

Jaká je v současnosti pozice Turecka v rámci regionu Blízkého východu? Kdo jsou jeho spojenci, a kdo naopak jeho rivalové?A jak se tato pozice může nyní změnit?

Turecko hraje pod vládou Erdogana vabank a nikdo neví, jak tato jeho dobrodružná politika skončí. Touží po tom, stát se hegemonem regionu a postupně si proto znepřátelilo všechny okolní země, včetně Izraele. Svojí podporou IS proti sobě popudilo i svého spojence nejvěrnějšího, USA. A díky angažmá v Sýrii a sestřelení stíhačky se mezi jeho otevřené nepřátele zařadilo i Rusko.

Zeptal bych se explicitně na současný vztah Turecka k Rusku. Jak se může dále vyvíjet?

Po nedávné hluboké diplomatické krizi mezi oběma zeměmi se zdá, že přichází určité pragmatické oteplení. Rusko i Turecko se totiž vzájemně potřebují, zejména co se týká ekonomiky. Rusko se také kvůli Krymu sváří se Západem a Turecko se od něj v poslední době vzdaluje mílovými kroky.

Na druhé straně jsou ale Turecko a Rusko odvěkými rivaly o vliv na dění na Blízkém východě a historie vztahů mezi nimi je především historií válek. Od počátku 18. století až do konce dvacátého. Myslím si proto, že nějaké silné strategické spojenectví mezi nimi nepřipadá v úvahu.

Dost se diskutovalo o vztahu Turecka, a zejména elit blízkých prezidentu Erdoganovi, k Islámskému státu. Může se teď stát, že ISIL získá v Turecku spojence? A co by to znamenalo pro boj Západu proti němu?

ISIL má v Turecku již dávno spojence. A nejen to, Turecko je jeho spolutvůrcem. ISIL přece bojuje proti nepřátelům Turecka, Kurdům a Asadově Sýrii. Může se ale stát, že po potlačení puče Erdogan odhodí zástěrku a podpoří ISIL mnohem otevřeněji. Pro Západ, zejména USA, bude zásadní, zda Turecko jeho leteckým silám útočícím na ISIL nadále umožní využívání jejich letecké základny Incirlik.