Premiér Bohuslav Sobotka ve středu večer oznámil, že kvůli klesajícím preferencím strany přijal osobní odpovědnost. ČSSD místo něj povede ministr vnitra Milan Chovanec, volebním lídrem bude ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, on sám bude „jen“ premiérem. Rozumíte této rošádě?

Myslím, že jí rozumím. Ono se prostě z bavoráku nechce! To je tak přirozené... Jenže jak říkala už kněžna Libuše: „Je velmi těžké vládce dosaditi, ale téměř nemožné ho sesaditi.“ Bohuslav Sobotka pro mne skončil ale už ve chvíli, kdy nazval šéfa Evropské komise Junckera svým přítelem. Jestliže je přítelem člověka, který nemá rád Českou republiku a dělá všechno pro to, aby nás poškodil, pak to rozhodně není můj přítel.

Z onoho triumvirátu je mi nejsympatičtější Milan Chovanec, protože jeho rázná, trochu ukvapená povaha mi vyhovuje. Lubomír Zaorálek se veze na vlně průměru. Už na sjezdu strany bylo vidět, že česká demokracie míří do pekel, a přesto se nechali všichni znovu zvolit. Ti „navolení“ lidé pak sociální demokracii dovedli tam, kam dovedli, a je zajímavé, že jsou mezi nimi hlavně členové dnešního triumvirátu.

Situace v sociální demokracii je nyní přesně stejná jako ve fotbalovém svazu: stará parta vytrvale brání svoje chlebodárce a vzniká vlastně patová situace. Řeší to zvonění klíčů, ale my už jsme klíči dozvonili...

Zmínil jste Milana Chovance a Lubomíra Zaorálka. O Chovancovi se ví, že je ministrem vnitra a že je tvrdým odpůrcem kvót na přerozdělování imigrantů. O šéfovi diplomacie Zaorálkovi mnozí lidé vědí, že byl dlouholetým předsedou Poslanecké sněmovny. Oba dva ale mají i jinou tvář. Třeba Chovanec má nálepku „ten zelinář“, Zaorálek má zase pověst mluvky, který prý dokáže dlouhé minuty hovořit i o tom, co nezná. Jakou jejich tvář vnímáte vy?