Expert vynesl jediné řešení pro Ukrajinu. A co by dnes Havel říkal na Irák

21. 6. 2014 5:55

ROZHOVOR Současné strašení Ruskem a Putinem je trapné a účelové. Jediným možným řešením krize na Ukrajině je její federalizace a „finlandizace“. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz to řekl někdejší stínový ministr zahraničních věcí LEV 21 a středoškolský učitel Ondřej Kosina. Ocenil také ministra Zaorálka za to, že navázal na úzkou spolupráci s Čínou z dob Paroubkovy vlády. Řeč byla i o tom, co by dnes říkal exprezident Václav Havel na aktuální konflikt v Iráku.

Expert vynesl jediné řešení pro Ukrajinu. A co by dnes Havel říkal na Irák
Foto: Archiv Ondřeje Kosiny
Popisek: Ondřej Kosina

Překvapila vás dnešní situace v Iráku? Jak se stavíte k současnému dění v této zemi?

Upřímně, nepřekvapila. Všude, kam vpadnou vojska USA/NATO, tráva sto let neroste. Můžeme to vidět i na příkladu Libye. Je docela paradoxní, že invaze USA do Iráku v roce 2003 byla odůvodňována mimo jiné bojem proti terorismu a obviněním Saddáma Husajna ze spolupráce s Al-Káidou. To byl samozřejmě nesmysl, protože baasistický režim byl sekulární a islamisty tvrdě potlačoval. Naopak, byla to právě americká „demokratizace“, která z Iráku učinila pokusnou laboratoř roztodivných teroristických skupin a způsobila destabilizaci celého Blízkého východu.

Co se týká současného dění, obávám se, že Irák nezadržitelně spěje k rozpadu na tři části. Kurdistán je již de facto nezávislý, v sunnitských oblastech ovládaných teroristy z ISIL má vzniknout radikální chalífát a třetí část tvoří šíitské území. K tomuto stavu přispěla i neobratná politika premiéra Málikího, který upřednostňuje většinové šíity na úkor minoritních sunnitů.      

Kde se až mohou radikálové z Islámského státu v Iráku a Levantě (ISIL) zastavit?

V první řadě bych se ohradil proti pojmu „radikál“. Mainstream s oblibou nazývá povstalce na východě Ukrajiny teroristy, ale islamistické teroristy eufemisticky označuje jako „radikály“. To je docela úsměvné. Ale zpět k vaší otázce - je celkem obtížné předvídat, kde se podaří postup ISIL zastavit. Je alarmující, že irácká armáda, která má nad teroristy početní i materiální převahu, jim nedokázala účinně vzdorovat a umožnila jim ovládnout rozsáhlé oblasti. Ve Washingtonu musejí být rozčarovaní, když do vybudování post-saddámovské armády investovali miliardy dolarů. V následujících dnech bude klíčové zadržet teroristy na přístupových cestách do Bagdádu a neumožnit jim vstup do metropole.

Irácká vláda oficiálně požádala Spojené státy o zahájení leteckých úderů proti sunnitským povstalcům. USA zvažují pomoc, ale vyslání vojáků vyloučily. Myslíte, že USA nakonec znovu vojensky zasáhnou?

Domnívám se, že ne. Barack Obama nechce posílat americké vojáky do válek a veškerou tíhu bojů raději deleguje na spojence nebo hojně využívá bezpilotních letounů (dronů). Při útoku na Libyi v roce 2011 hráli hlavní roli Francouzi a Britové. V Iráku zřejmě pro odvedení špinavé práce poslouží úhlavní nepřítel USA – Írán – který se stane ad hoc spojencem. Američané už sice vojáky do Iráku vyslali, ale pouze na ochranu velvyslanectví v Bagdádu. Většina veřejnosti v USA vnímá Bushovu invazi do Iráku v roce 2003 jako velkou chybu a prezident Obama si určitě nepřeje zabřednutí do dlouhodobého válečného konfliktu, navíc když svou první předvolební kampaň postavil na stažení amerických vojsk z Iráku.   

Nebyla celá ta snaha o obnovu Iráku ze strany mezinárodního společenství nakonec marná?

Ukázalo se, že Západ prostě nemůže implantovat liberální demokracii všude, kde se mu zlíbí. Obzvláště v arabských státech tento model nefunguje. To dokazuje nejen zpackaný import demokracie do Iráku, ale celý nevydařený proces tzv. arabského jara. Domnívám se, že pro arabské země je nejvhodnějším modelem fungujícího státu sekulární autokracie, zaručující práva žen a náboženských menšin a tvrdě potírající islamismus. Pád sekulárních diktátorů v Iráku, Libyi, Egyptě a Tunisku způsobil jen chaos, ekonomickou stagnaci, destabilizaci a rostoucí vliv terorismu a islámského fundamentalismu.  

Co myslíte, že by teď říkal na konflikt v Iráku Václav Havel, který podporoval útok USA na tuto zemi?

Nerad spekuluji, ale domnívám se, že Václav Havel by nepřiznal, že invaze do Iráku byla velkou strategickou chybou USA.

Jaké důsledky pro svět může konflikt v Iráku mít? Může jít zejména o hrozbu omezení dodávek ropy?

Konflikt v Iráku má dvě roviny – ekonomickou a bezpečnostní. Jednak může dojít k omezení dodávek a růstu cen ropy na světových trzích, protože Irák patří k největším exportérům „černého zlata“ na světě, a na druhé straně existuje riziko šíření terorismu nejen v regionu Blízkého východu.

Jak se díváte na občanskou válku v Sýrii?

Ve všech svých článcích jsem zdůrazňoval, že válka v Sýrii není občanská. Jedná se o sektářský internacionální konflikt, kde na jedné straně bojuje Syrská arabská armáda hájící princip sekulárního státu a na straně druhé džihádisté z mnoha muslimských zemí, z nichž jen menšina jsou rodilí Syřané. Vliv opoziční Syrské svobodné armády byl těmito islamisty marginalizován.

Co se týká vývoje syrského konfliktu, převaha je na straně Syrské arabské armády, které se nedávno podařilo osvobodit milionové město Homs – původní epicentrum tzv. revoluce. V červnových prezidentských volbách se ukázalo, že za prezidentem Asadem stojí většina obyvatel. Nicméně se obávám, že válka bude trvat ještě dlouho, přičemž klíčový význam má stále probíhající boj o Aleppo. Sýrie a Irák tvoří v současnosti spojené nádoby a společným zájmem Damašku, Bagdádu, ale i Teheránu je porazit ISIL a zabránit vytvoření chalífátu na území obou států. Írán v obou konfliktech sehrává pozitivní roli a tvoří hráz sunnitskému fundamentalismu na Blízkém východě.  

Považujete islám za hrozbu pro Českou republiku?

Islám jako takový je náboženství a žádnou hrozbou není. Hrozbu představuje radikální ideologie islamismu a její fanatičtí vyznavači. Je ovšem třeba zdůraznit, že v celé muslimské populaci tvoří tito lidé menšinu. Česká republika je v jiné pozici než Francie, Německo a další státy západní Evropy, ve kterých žijí početné muslimské komunity a riziko terorismu je tam vyšší. V současnosti tedy tento problém není na pořadu dne, ale to se může v budoucnu změnit. Je třeba, aby ČR prováděla racionální imigrační politiku.

Co vám váš politologický smysl říká o osudu Ukrajiny? Podaří se situaci zklidnit - třeba novému prezidentovi Porošenkovi?

Prezident Porošenko, místo aby zmírnil napětí, dělá všechno pro další eskalaci konfliktu. Měl by okamžitě zastavit trestnou výpravu proti východním regionům, přestat masakrovat vlastní lidi a zahájit mírová jednání. Z mého pohledu je jediným možným řešením krize na Ukrajině její federalizace a „finlandizace“. Ukrajina by se stala federativním a neutrálním státem, který by nemohl vstoupit do žádného vojenského paktu a rozvíjel by přátelské vztahy se Západem i s Ruskem. Tak to fungovalo ve Finsku po druhé světové válce (odtud termín „finlandizace“). Snaha násilně ukrajinizovat východ země je možná snem ultranacionalistů hlásících se k odkazu zločince Bandery, ale touto cestou by Porošenko rozhodně jít neměl. 

Měla by Česká republika začít se zbrojením? Mají podle vás vůbec navrhované miliardy do výbavy české armády smysl?

V armádních zakázkách se v nedávné minulosti utopily miliardy v neprůhledných korupčních projektech. Tyto ztracené peníze mohly být použity ve školství, zdravotnictví nebo vědeckém výzkumu. Jsem rozhodně proti zbrojení, nevidím k tomu nejmenší důvod. Vydělaly by na tom jen zbrojařské firmy. Současné strašení Ruskem a Putinem považuji za trapné a účelové. 

Vy jste zastával funkci stínového ministra zahraničních věcí LEV 21. Jak z této pozice hodnotíte dosavadní působení ministra Lubomíra Zaorálka i vzhledem k jeho postojům k situaci na Ukrajině?

Oceňuji, že ministr Zaorálek navázal na úzkou spolupráci s Čínou z dob Paroubkovy vlády a potvrdil, že ČR uznává princip jedné Číny, resp. územní celistvosti ČLR. Sice si za to vysloužil ostrou kritiku různých pravdoláskařů a dalajlamistů, ale čí zájmy tito kavárenští intelektuálové vlastně reprezentují? Čína je pro Českou republiku velmi důležitou zemí a po letech stagnace česko-čínských vztahů za pravicových vlád a Schwarzenbergova ministrování je dobře, že byl zahájen restart vzájemných vztahů.

Ve vztahu k Ukrajině zastávám opačný postoj než ministr Zaorálek, který zcela nekriticky papouškuje stanoviska Bruselu a Washingtonu. Čekal jsem od něj vyváženější postoje, ale zřejmě se bojí jít proti proudu, na rozdíl od Václava Klause, jehož názory na ukrajinskou krizi jsou velmi realistické.

PhDr. Ondřej Kosina, Ph.D. (33) vystudoval historii a politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracuje jako středoškolský učitel a věnuje se analýzám zahraniční politiky a mezinárodních vztahů. 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Petr Kupka

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Rituály k oslavě „svaté Angely“, boj se přiostří… Odborník o tom, jak to dopadne v Německu a co  bude dál s Merkelovou

15:56 Rituály k oslavě „svaté Angely“, boj se přiostří… Odborník o tom, jak to dopadne v Německu a co bude dál s Merkelovou

ROZHOVOR „Po ztroskotání trojkoalice se začínají v SPD ozývat hlasy, že odmítnutí velké koalice CDU/…