Podle jednoho z výzkumů Eurobarometru nejvíce diskriminace na vlastní kůži zažili Švédové (přes 40 %), Rakušané a Dánové. Jak je to možné, když jde o jedny z nejvyspělejších demokracií?

Podle mého názoru je tento statistický údaj dokladem o tom, že diskriminace je spíše osobní pocit občana, který začasté neodpovídá skutečnému stavu společnosti. Zdá se mi zřejmé, že tam, kde ve společnosti chybí sjednocující vědomí o některých základních představách o životě společnosti, tedy tam, kde je společnost atomizována na malé skupiny, které svůj zvláštní způsob života domněle považují za nějaké obecné a vymahatelné právo, jejich pocit, že je společnost nechápe a dokonce diskriminuje, je pak silný.  To však souvisí s celkovým, podle mého názoru neblahým vývojem v tzv. moderní společnosti.

V textu pro deník Právo jste napsal, že lidskoprávní legislativa by měla směřovat spíše k ochraně lidské důstojnosti než k formulování nových „práv“ budících spíše rozpaky. Jak může taková ochrana optimálně vypadat a kde vidíte chyby na zmíněném formulování nových práv?

To souvisí s tím, co jsem napsal shora. Domnívám se, že jedním z problémů současného stavu a vnímání lidských práv je skutečnost, že jejich katalog je ve vědomí některých občanů jakoby stále „rozšiřován“, aniž by bylo dostatečně bráno v úvahu, že právo neupravuje veškeré dění ve společnosti, ale garantuje jen to, co je státem vymahatelné. „Podstata ochrany lidské důstojnosti tkví právě v respektování této odlišnosti. Jinými slovy ochrana lidské důstojnosti spočívá nikoli v ochraně práv či možností, které některé lidské bytosti ze své podstaty či v důsledku společenské situace nemají, ale právě respektování toho, že je nemohou mít,“ uvedl nedávno ve svém odlišném stanovisku k nálezu Ústavního soudu soudce Vladimír Sládeček. Přesně tak to je. Neexistuje žádné právo na výchovu dětí toho, kdo není rodičem takového dítěte, a i ten může být tohoto práva zbaven. Musí tedy být – pokud jde o současný aktuální problém – chráněna důstojnost těch, kteří nemohou mít děti, nebo žijí ve svazku, který plození dětí vylučuje. Nemají však žádné právo na to vychovávat děti jiných. Může však být – v zájmu dítěte! – umožněno, aby se i ten, kdo není rodič, mohl plnohodnotně o dítě starat.

Jak se díváte na snahy zařadit např. „hanobení sexuální orientace nebo pohlavní identity“ do českého trestního práva? Neotevře se díky možnosti trestního postihu – například při veřejné diskusi o problematice sexuálních menšin – možnost kriminalizace svobody projevu?