Koalice se domluvila na tom, jak ošetří výdajové paušály pro OSVČ. Kabinet Bohuslava Sobotky má ale v plánu i další změny, a to v sociální oblasti, v daňové oblasti, chce šetřit na ministerstvech – uvědomuje si podle vás vláda vůbec, že na druhé straně také musí mít z čeho brát? A přinesou tyto změny třeba něco lepšího pro podnikatele?
Ty prozatímní úpravy kabinetu jsou pouze ve smyslu kolem zvyšování a snižování příjmů ve státním rozpočtu, jenže problém je v tom, že se začalo šťourat do zbytečně velkého množství restů a zbytečných drobných věcí. Kdyby si třeba vláda dala jako cíl – což dávám jen jako příklad – že ze dvou sazeb DPH dá jen jednu sazbu a bude z toho tolik a tolik procent, tak by to možná bylo přínosnější jako jeden cíl pro jedno volební období, nežli když se šťourá do drobností. Ale když se vlastně šťourá do drobností, a z mého pohledu jsou nějaké paušály a zastropování drobnostmi, tak to může nakonec podnikatelské prostředí dokonce rozbouřit a pak to bude možná horší nežli lepší. Protože v realitě to nakonec dopadne tak, že si každý - i malý živnostník - musí zaplatit znovu daňového poradce, neboť i letos jsou daně jinak nežli v loňském roce. Takže tyto věci z reality pak efekt, který má se změnami přijít, do značné míry stírají. Takže je tady otvírána zbytečně velká škála drobných opatření a tím pádem se vlastně pozitivní efekt pro podnikatelský sektor rozmělní, aniž by to pomohlo státnímu rozpočtu.
Jinými slovy – hodně se mluví, čímž se vyčerpá politický kapitál, a nadto se zbytečně koalice rozhádá v drobnůstkách, které v zásadě ve svém konečném důsledku až tak moc nikomu nepomůžou. Takže třeba já osobně nejsem moc nadšená z toho, že se tyto věci otvírají. Když už, tak se má domlouvat nějaká pořádná věc, velký projekt typu jak „opravit penzijní reformu“, o níž se sice teď mluví, ale zatím jen ve smyslu zrušme ji. Nevidím tedy ve vztahu ke kabinetu prozatím žádnou navrhnutou úpravu, která by podnikatelské prostředí v zásadě zlepšila.
Co si myslíte o ministru financí a vicepremiérovi Andreji Babišovi? Před vstupem do koalice a ještě krátce poté měl mnoho proklamací snad ke všemu, ale teď to vypadá, že z některých couvá.
Tady se pan Babiš do značné míry přepočítal v předpokladu, že se stát dá řídit jako firma. To se tedy řídit nedá. On se ale s největší pravděpodobností domníval, že jak byl zvyklý ve své firmě šéfovat a všichni ho poslouchali, že ho všichni budu poslouchat i na ministerstvu a že on jak rozhodne, tak to bude i ve státě. A teď asi velice překvapeně zjišťuje, že naráží na politická jednání a naráží i v koalici. Když mu to nakonec projde v koalici, tak mu to ale nemusí projít už v Parlamentu, a tím pádem jeho couvání bude asi mít kořeny tady v tomto ujasnění si, že stát se nedá tímto způsobem řídit, protože ve státě to funguje na principu vyjednávání. Takže tady si myslím, že to hodně narazilo, a že z tohoto důvodu také moc z předvolebních slibů nezůstane.
Co říkáte vyjádřením Andreje Babiše o tom, že se musí výrazně zlepšit cash flow státní pokladny? Dokonce si prý na toto cash flow už posvítil a začal jej zlepšovat.
Ono nějaké zlepšení ani nemá mnoho společného s ministrem financí či nějakou jinou vládní politikou, ale s tím, že začala růst ekonomika. Protože vlastně v současné době stát jede ze starého rozpočtu, který byl sestavený ještě starou vládou, takže současná vláda si nemůže připisovat žádné zásluhy na tom, jak se v letošním roce - a to až do prosince – bude vyvíjet cash flow státního rozpočtu. To s tím nemá nic společného a je to naplánované starou vládou. Jenže stará vláda se, popravdě řečeno, nijak nevycajchlovala, pokud šlo o naplánování rozpočtu, spíše ji hrálo do karet to, že skončila krize a začala růst ekonomika,. A logicky - když roste ekonomika, tak se musí zlepšovat i státní rozpočet ve srovnání s tím, co bylo v předchozím roce. Kde se může vyznamenat stávají vláda, tak to bude až rozpočet pro příští rok, který může být optimálně s velmi nízkým deficitem nebo s nulovým deficitem, ovšem to je spíše z říše sci-fi. Až tady teprve bychom mohli posuzovat schopnosti stávající vlády, ale to nebudeme schopni posoudit dřív než někdy v polovině příštího roku.
Ministr Babiš začal na světlo vytahovat věci, které se mu již v rámci jeho funkce na Ministerstvu financí podařily zařídit. Udělal třeba už prý revizi státní pokladny a ušetřil v ní několik desítek procent. Posvítil si údajně také na tok peněz v České exportní bance (ČEB) a EGAPu, dohodl spolupráci v rámci boje s daňovými úniky s Ministerstvem vnitra a tak dále. Je toho hodně, co Babiš povídá... Nepřipomíná vám to styl Věcí veřejných?
Já se bez mučení přiznám k tomu, že tyto politické proklamace neposlouchám a řeším je až v okamžiku, kdy je schválená nějaká daňová úprava. Když někdo říká: dohodli jsme se, naplánovali jsme to a to, tak to jde mimo mne. Jinými slovy říkám, že tato povídání moc v českém prostředí nehrají roli, tomu moc pozornosti ani veřejnost podle mne nevěnuje, neboť české politické prostředí se už mění tak často, že vlastně rozmělňuje politický kapitál. Navíc si myslím, že jsme se jako společnost dost silně „zadaptovali“ a jsme tak skeptičtí v tom, že by se něco zásadního mohlo tady vůbec změnit.
Nedá mi to, abych se nevrátila ke druhému důchodovému pilíři – nepřipadá vám přitažené za vlasy, že už první den ve funkci ministryně práce a sociálních věcí Marksová řekla, že se důchodový pilíř zruší, přičemž až teď důchodová komise odstartovala debatu o tom, jak co nejrychleji a nejúsporněji tento druhý pilíř penzijní reformy vůbec lze zrušit?
Mgr. Michaela Marksová
Rušení druhého pilíře já považuji za zatím největší chybu stávající vlády a vlastně jsem říkala i před volbami, že pokud vláda dodrží své sliby, a druhý pilíř zruší, tak že budu velice silně proti. Sice to může znít velmi zvláštně ode mne, když jsem druhý pilíř silně kritizovala, jenže druhý pilíř měl být závazek na celý život a původně to bylo plánováno tak, že se z něj nedá vystoupit. A já jsem tvrdila, že žijeme v tak nestabilním prostředí, že bude druhý pilíř stoprocentně státem v budoucnu nějak bojkotován, že může být i vytunelován, a že nakonec bude smlouva mezi soukromým penzijním fondem nebo oním soukromým pojistitelem a státem protiprávně porušena. A teď se právě děje to, před čím jsem varovala. Proč ale ČSSD chce zrušit druhý pilíř? Protože se z nějakého důvodu domnívá, že jsou zřejmě poškozena práva klientů, kteří do něj vstoupili? Ale otázka zní tak, zda má vůbec stát právo říci, že člověk, který se dobrovolně rozhodne uzavřít nějakou smlouvu, že mu ji zruší.
Já jsem navíc vždy tvrdila, že penzijní fondy nedokáží mít dobrou výkonnost, nedokáží nejspíš ani pokrýt inflaci, což - jak se ukazuje - je dokonce i pravda. Ony mají skutečně tristní výsledky. Ačkoliv je to ale pro ty lidi nevýhodné, tak nikdo nemá právo napadat naprosto svobodně uzavřenou smlouvu mezi penzijním fondem a člověkem, to už zavání vyvlastněním. Jaký je rozdíl mezi tím, když napadnete soukromou smlouvu, a navíc dobrovolnou, o druhém pilíři a když napadnete třeba kupní smlouvu na pozemek? Obojí je dobrovolně uzavřená smlouva mezi dvěma subjekty. U toho penzijního fondu je to ještě horší, neboť to na počátku podporoval stát. Já bych se vůbec nedivila, že když to bude zrušeno, že by poté penzijní fondy zahájily nějakou arbitráž, a navíc bych se ani nedivila, kdyby ji vyhrály. Ty penzijní fondy by totiž byly poškozeny podobně, jako v devadesátých letech podílové fondy, kdy po privatizaci došlo k nedůvěře vůči jakémukoliv kolektivnímu spoření. Podílové fondy byly totiž vytunelovány a selhaly. I tady nedůvěra ohledně penzijních fondů by mohla být docela významná, a to dokonce pro dalších pětadvacet let, neboť se nepodaří udělat další penzijní reformu. Já to shrnu - druhý pilíř neměl být zaveden, ale je-li už zaveden, tak chybu nenapravíme tím, že ho zrušíme. Tím naopak uděláme chybu ještě větší.
Zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí ale již řekli, že se arbitráží kvůli zrušení druhého pilíře nebojí, neboť prý k tomu podle nich ani nedojde. Není to popírání reality?
Já nejsem právník, ale čistě intuitivně a z ekonomického pohledu se domnívám, že pokud by penzijní fondy – tedy jejich správcovské společnosti – arbitráž zahájily, tak že by měly výrazně nadpoloviční šanci tu arbitráž vyhrát třeba i u Ústavního soudu. Dokonce by to bylo výrazně analogické třeba s tím, co proběhlo u stavebního spoření, které bylo retroaktivně zdaněno, ale muselo to být nakonec zrušeno, neboť to bylo považováno za porušení principu původní smlouvy. Jestliže stát jednou smlouvu podporoval, tak nyní nemá nárok ji rušit. Záleželo by ale samozřejmě na tom, jakým způsobem by byl druhý pilíř zrušen – pokud by pouze stát tady vycouval z nějaké své podpory, tak by se to dalo ještě nějak uhrát. Ale pokud by bylo řečeno, že druhý pilíř se ruší tím, že se peníze vyvádí z fondů, tak pak arbitráž má téměř jistě šanci na úspěch.
Ekonom Vladimír Dlouhý, někdejší ministr průmyslu a obchodu a také bývalý místopředseda vlády, se stal šéfem Hospodářské komory. Je to podle vás dobrý, nebo špatný tah?
Tady to má své pro i proti. Je totiž otázkou, jestli tuto funkci máme vnímat víc jako politickou, nebo víc jako byznys funkci. Když tam přijde člověk z praxe, který celý život řídil nějaký podnik, tak mu bude chybět politická zkušenost vyjednávání – bavili jsme se v rámci tohoto už o tom, že se stát nedá řídit jako firma. A zase - když tam přijde vysloužilý politik, tak mu bude chybět praktická zkušenost, ale bude mít naopak tu vyjednávací. Tady je to tedy prašť jako uhoď a asi optimální je, pokud člověk projde obojím mechanismem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
