Kdyby stát organizoval kurzy střelby, zúčastnili byste se za poplatek v relaci např. ceny autoškoly?Anketa
Dva muži ozbrojení noži vtrhli do kostela v Saint-Etienne-du-Rouvray u Rouenu v Normandii a podřízli faráře ve velmi vysokém věku. Také těžce zranili jeptišku. Před tím je společně s několika dalšími lidmi vzali jako rukojmí. Podle různých zdrojů zadržovali čtyři až šest rukojmí, uvedla agentura Reuters. Podle webu Le Point jeden z útočníků křičel Daíš (arabský akronym Islámského státu). Co tomu jako kněz říkáte? A máme tady další vraždění lidí islámskými imigranty. Masakr v Nice, střelba v Mnichově, sekerový útok ve vlaku, vražda mačetou těhotné ženy ze strany syrského žadatele o azyl, další žadatel o azyl odpálil v neděli večer v bavorském Ansbachu bombu a zranil 12 lidí… Stačíte ty útoky vůbec zaznamenat?
A vy snad ano, pane redaktore? Nu, vy asi musíte, protože informace jsou váš každodenní chleba. Já ale někdy, když slyším o nějakém tom útoku, jsem v jakési nejistotě; je to to, co se událo včera či předevčírem, anebo je to nějaké novum? Takže odpověď spíše zní: ani ne.
A zase se patrně prokáže, že islám za nic nemůže a že islám je náboženstvím míru, jak říká Tomáš Halík… Takže terorismus nemá nic s islámem společného? Ani s prorokem Mohamedem?
Tak islám pánů Halíka, Kropáčka, Ostřanského a dalších jistě za nic nemůže a asi i bude „náboženstvím míru“ a nejspíše Mohamedi byli dva – ten „správňák“ a ten, kterého popisuje islámskými autoritami do sunny zařazený životopis od Ibn Ishaka. Otázkou však zůstává, zda takový islám není spíše z říše snů a nadoblačných akademických vizí. My však, obyčejní pozemšťané, vnímáme realitu asi rozdílně od výše jmenovaných. Někdy mne přepadá až jakési pokušení podsouvat „apologetům islámu“, že to snad dělají pro prachy. Ale snažím se tomu čelit, vždyť takové „ikony ctnosti“, které si nechají od bývalého aktivního budovatele socialistických zítřků zakoupit titul h.c., které obětavě překládaly delegaci Ústřední rady odborů při návštěvě v Sýrii „diktátora-otce“ Háfize Asada a které se veřejně přiznávají k „natírání islámu na růžovo“, nelze přeci viniti z nijakých postranních úmyslů.
Osobně jsem toho názoru a nejsem, myslím, příliš osamocen, že teror je součástí islámu a Mohamed, vzor pro každého muslima, se nesčetněkrát choval jako terorista – pokud tedy Ibn Ishak nekecal. Výkřik: „Islám za nic nemůže, neb je náboženstvím míru“, mi připomíná již klasické: „Pane profesore, koukněte, jak mne ta užovka přátelsky obtáčí.“
Kdo nese odpovědnost za to, co se děje?
Páter Khalil Samir, který islám zná ze studií i osobní zkušenosti, říká na adresu těch, kteří neustále vykřikují: „Islám je náboženstvím míru!“ a „V Koránu nejsou násilné verše!“, že jsou reprezentanty těch, kteří ztratili mravní cit, a mluví o nich jako o ignorantech. A dodává: „Ignorance a ztráta mravního citu tvoří výbušnou směs.“ Myslím, že tato slova egyptského rodáka a jezuity vyučujícího na nejedné univerzitě islamologii lze brát jako odpověď na vaši otázku.
Jaké je řešení? Expert ODS na školství Václav Klaus ml. reagoval na útoky muslimských imigrantů tak, že uvedl, že nevidí jinou cestu než odejít z EU a tvrdě kontrolovat vlastní hranice.
Zařídit se podle rady pana Klause ml. by nebylo až tak od věci a věřím, že k tomu stejně jednou dojde. Pokud se ovšem „Eurosojuz“ nerozpadne dříve zásluhou jeho současných „kormidelníků“, kteří kormidlují přímo na útesy jen proto, že tam na ně blikají hlasy nově dorazivších voličů. Na vábivý hlas těchto „sirén“ radostně odpovídají: „Více Evropy!“, „Více imigrace!“, „Více integrace!“ a tak dále a tak dále a tak dále. Však to známe, přeslechnout se to nedá.
A jaké je tedy řešení? Odpověď se přímo nabízí: „Vyměnit kormidelníky.“ Zatím totiž ještě máme demokracii a možnost volit. Využijme tedy příležitost, dokud máme čas, a buďme velice vybíraví a zároveň ostražití. Pokud budeme i nadále volit ony „kormidelníky“, kteří sami sobě ordinují slepotu, a nám tím pádem vodu v podpalubí, pak budeme mít to, co si sami zasloužíme, a nebude nám pomoci.
Nehrozí tedy občanská válka v Evropě?
Já si myslím, že hrozba války visí nad námi vlastně pořád a chování současných elit je příslovečné tahání čerta za ocas, protože každá trpělivost má své meze a i nejpružnější guma umí prasknout. Ale byla by to opravdu válka občanská?
Jak to myslíte, otče?
Napadá mne totiž, zda by bylo vůbec možné válku, ve které bojují, či se spíše brání ti, kteří se cítí občany té či oné země, proti těm, kteří se občany necítí a chtějí destrukci toho, co nám zbylo z hodnot, které ctili předkové, nazvat občanskou. Věřím totiž, že většině obyvatel se nelíbí současný – elitami zvolený – kurz „modrého hvězdami ověnčeného Titaniku“.
Profesor Piťha řekl ve své promluvě: „Co je Evropa? Evropa není geografický pojem, ale pojem civilizační a kulturní. Je definována jako oblast, kde je uctíván křesťanský Bůh. Evropané si to uvědomili, když byli konfrontováni s jinou civilizací, která vyznává jiného boha. Je to zásadním způsobem jiná civilizace, protože mezi milosrdným, nesmírně lidským a odpouštějícím Bohem – ochráncem a zachráncem – a Alláhem, nelítostně tvrdým bohem muslimů, je veliký rozdíl. Křesťanství je náboženství, které už od Starého zákona, který Kristus naplnil, dovršil, ale nezrušil, považuje člověka za svobodného. Dává mu právo se rozhodovat a žádá jeho odpovědnost. Alláh vyžadující naprostou poslušnost člověka činí z něho otroka. Křesťanství hlásající pokoj, je zjevně náboženstvím života, islám vyhlašující džihád je naopak náboženstvím smrti. Řekl jsem, že Evropa je územím. Území se musí hájit. Od první chvíle byl vztah mezi křesťanstvím a islámem charakterizován válkou o hranice dvou náboženství. Od počátku jde o džihád, boj na život a na smrt. Zapomněli jsme na to a najednou si nevíme rady.“ Řekl jste, že s tím nelze nesouhlasit. Ale jaký konkrétní recept si z toho vzít pro konkrétní jednání?
Tady máme problém. A ne malý. Pro muslimy je to stále džihád, oni totiž svou víru, která jim dává vítězit na Martových polích i v současné takzvané diplomacii, nezavrhli. My však víru, která nám dávala sílu džihádu čelit, vyměnili. A ani vlastně nevíme za co. Modla „laickosti evropského prostoru“ má mnoho tváří a každá reprezentuje to, po čem zrovna baží. Máme zde například tvář pana Jandy z Evropských hodnot, který svým fanouškům ukazuje i svou „druhou tvář“, a pak zde máme tvář libovolného Franty, který tu svou „druhou tvář“ nikomu neukazuje a schovává ji v kalhotách. Takže račte si vybrat. A tak bloumáme po „tržišti hodnot“, které je přeplněné a záleží jen na každém, po které sáhne. Ano, jak říká profesor Piťha: „Nevíme si rady.“
Ale jednou se budeme muset rozhodnout; chceme-li ubránit Evropu, tak nám nezbyde nic jiného než bránit ty hodnoty, na kterých ji celé generace budovaly a které jim daly sílu ji pro nás ubránit dodnes.
Psali jsme:
Neměla by se katolická církev více postavit na obranu Evropy a západní civilizace? Připomenout si Marka z Aviana a Vídeň 1683, Pannu Marii Vítěznou a Lepanto, svatého Jakuba – Santiaga Matamoros…?
Pane redaktore, vy se bojíte? Vždyť čeština má pro španělský výraz Santiago Matamoros krásný ekvivalent: svatý Jakub Maurobijec.
Ale k vaší otázce, myslím, že katolická církev může být na mnoho událostí i osob, které se nějakým způsobem týkají jejího střetávání se s islámem, právem hrdá. Je toho daleko více než těch pár případů, kterými „šermujete“ v otázce. Například význam Jana Kapistrána při obraně Bělehradu, takzvaných mučedníků z Córdoby, jejichž statečnost na veřejnosti mluvit o Kristově vykupitelském díle a o falešnosti islámského náboženství vedla k obrácení mnoha muslimů na katolickou víru. Bylo by to nadlouho vše vyjmenovat.
Jeho Veličenstvo český král Karel I. (jako římský císař IV.) napsal v návrhu zákoníku „Maiestas Carolina“ toto: „Pohanům či Saracénům naprosto zapovídáme a zakazujeme zřizovat si v našem nejkřesťanštějším Českém království obydlí nebo zakládat si dům; a přikazujeme, že nikdo z našich věrných poddaných nesmí ve svém domě, na svým polích přijímat pohany či Saracény, leda by jim, jako pocestným procházejícím přes naše království do míst značně odlehlých nebo jako osobám pohybujícím se po našem království za obchodem či jinou záležitostí, posloužili coby hostitelé nebo stájníci vším potřebným a příhodným; to připouštíme, ovšem pouze potud, pokud to někomu nezpůsobí odpadnutí od katolické víry.“ Co o tom soudíte?
Král Karel oplýval tím, co mnohým, kteří dnes otiskují svá pozadí do trůnů, chybí. Totiž smyslem pro realitu a zdravým rozumem, a navíc byl vybaven láskou k lidu, kterému vládl, neb vládu považoval za službu a byl si vědom své odpovědnosti Bohu i národu. Čehož se opět nedostává současným elitám.
V kontextu toho, o čem si povídáme, jaké asociace ve vás vyvolají pojmy jako reconquista či křížová výprava?
Především respekt k těm, kteří byli ochotni obětovat i svůj život pro lepší budoucnost těch, které milovali, a nehodlali ustoupit ze svých hodnot.
Nenenastal čas, aby papež opět toto vyhlásil?
A přihlásil by se někdo? Obávám se, že dnešním statečným „bijcům z xichtoknihy“ by rázem došla kuráž.
A co říkáte těm názorům, že si na to máme zvykat, tedy na útoky muslimských imigrantů? Vždyť tomu přece jde zabránit... či co nejvíce minimalizovat riziko.
Já si tedy zvykat nechci. Nechci si zvykat ani na střelce s nelegálně opatřenou flintou, ani na politiky, kteří tuto situaci chtějí vyřešit odzbrojením těch, kteří mají zbraň legálně nabytou a pro každý případ i nabitou. Nechci si zvykat na situaci, kdy se za multi-kulti nadšení z bílého Evropana stane lovná zvěř a jediní bílí, kteří to přežijí budou Dienstbier, Šabatová a komsomolci z Hate Free a jim podobní. Nechci si zvykat na více páterů Jacquesů Hamelů; pobodaných a znásilněných žen, těhotných i netěhotných; náklaďákem přejetých turistů; vybuchujících „věřících“. A ani jsem si nezvykl na to, že to, co je pro nás něčím výjimečným a děsivým, se pro mnohé stalo denním chlebem (Sýrie, Irák a tak podobně).
Nechci a nemohu si zvyknout na to, že se nám vlastně vrací to, co nechtíc ze svých daní platíme, když EU podporuje syrské rebely a jinou svoloč... Nechci si zvykat prostě na to, že si máme zvykat... Takže doufám, že se potkáme u uren (volebních) a hodíme tam ty, kteří po nás nebudou chtít, abychom si zvykli. Tedy ovšem za předpokladu, že současní „kormidelníci“ do té doby volby nezakážou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
_profil_top.jpg)
