Martin Konvička: Je stále klid před bouří. EU musí být zničena, protože chystá mnohem horší Mnichov 38. Musím vyhrát

Jak vidíte současnou situaci ohledně migrantů, aktuální v těchto dnech?

Ta nejnovější situace, jak jsem ji sledoval, je, že se údajně balkánský proud zastavil kvůli dohodě s Tureckem. Ale my víme, jak to ve skutečnosti je, že? Ti lidé se nějakým způsobem kumulují v Turecku a je jenom na libovůli tureckého islamisty Erdogana, co s nimi udělá. Současně, samozřejmě, tady máme ty zmatky na makedonsko-řecké hranici v Idomeni a spolu s tím vidíme, že prakticky všechny evropské země se snaží podnikat nějaká opatření. To je výstavba zábran na italsko-rakouské hranici a podobně. Ale hlavně proběhla zpráva, kterou určitě mnozí zaregistrovali, že na 800 tisíc dalších migrantských posil je naštosováno v Libyi a čeká na klidnější moře nebo na příležitost, aby se vrhli přes Středozemní moře směr Itálie. S tím určitě souvisí ta rakouská snaha o zábrany. Takže ticho před bouří z hlediska Turecka, ale současně ti, kteří už jsou tak nějak v evropském prostoru, tak se snaží tlačit na pilu a do té Evropy se dostat. Takže situace není vůbec uklidněná, jak by se zdálo. Já bych dokonce řekl, že se může dále hrotit. Jde o klid před bouří.

A jaký máte názor na trvalé kvóty, které vyvolaly tak bouřlivou diskuzi?

Ano a pak tady máme rozhodnutí Evropského parlamentu o těch takzvaných superkvótách. To znamená o tom, že by vlastně jednotlivé evropské země naprosto ztratily jakoukoliv rozhodovací pravomoc v té věci. Netuším a nedovedu si představit, jakým způsobem by Evropská unie tyto věci po jednotlivých státech vynucovala. Tlak ze strany Evropského parlamentu na uzákonění takzvaných superkvót, té jednotné azylové politiky monstrózně zesílil. Znamenalo by to, že evropské státy ztratí jakékoliv slovo v řešení migrační krize a že to bude takzvaně delegováno na Brusel. Ten už ale ukázal svou neschopnost řešit cokoli, ať se jedná o mezinárodní politiku, dopravní situaci, ekonomický rozvoj, životní prostředí… To už není naivní, to je zločinné se domnívat, že by takto složitou situaci řešit zvládl.

Co si v tomto směru myslíte o celé Evropské unii? Ozývají se hlasy, že by bylo lepší z ní vystoupit…

Evropská unie musí být zničena, rozbita. Já vám řeknu, proč si to myslím a proč to tvrdím takto důrazně. Protože Evropská unie se zpronevěřila prakticky veškerému svému poslání. Ona měla být prostorem svobody a v podstatě ochrany malých národů, když to tak řeknu, nebo malých zemí před libovůlí těch velkých. A taky samozřejmě prostorem rozvoje, prosperity. Idea Evropské unie se opírala o nějaké zásady – lidská práva, práva žen, práva menšin. Samozřejmě, že islám, který s migrační vlnou přichází, je proti veškerým těmto právům. Tam, kde islám posílí, končí práva žen, končí svoboda slova, končí svoboda umělecké tvorby, končí bezpečí občanů. V konečném důsledku končí ekonomická prosperita. A to, že západoevropské elity lžou samy sobě v tom, co islám nebo silná přítomnost islámské komunity znamená, je dokladem, že Evropská unie vlastně zrazuje všechny své cíle a všechny své příznivce, řekněme. Já jsem byl v devadesátých a ještě tak do poloviny nultých let velkým příznivcem Evropské unie, opravdu velkým. Já se cítím zrazen a samozřejmě nejsem sám. Ve chvíli, kdy bych to říkal sám, tak bych neměl mezi lidmi tu podporu, kterou mám. Vedení Evropské unie dokázalo něco, co dokázal málokdo, málokterý politik nebo subjekt – během deseti patnácti let ztratit své nejlepší příznivce. Taková Unie je prostě k ničemu, k ničemu, k ničemu… A za současné situace je ohrožením svobody a bezpečnosti jednotlivých zemí a národů, zejména těch nových zemí.

Nových zemí?

Já to řeknu takto. Západoevropské země si nadrobily obrovský problém s islámskou imigrací, s nepojmenováváním té příčiny a s tím, že se nedokázaly nějakým způsobem vůči islámským komunitám vymezit, vykázat jim místo, umravnit je. Říká se tomu někdy integrovat, ale řekněme si, co to je – v podstatě nějakým způsobem umravnit. Momentálně jsou kvůli tomu státy v zásadě v rozkladu; lidé ztrácejí naději, ztrácejí doslova jakousi sílu žít a západní Evropa, aby si ulevila, odlehčila, tak chce přesunout část břemene na nové země. To je prostě mnohem, mnohem horší zrada, než byla Mnichovská zrada. Protože v Mnichovské zradě šlo nakonec o nějaké území, o úpravu hranic, která se mohla zvrátit – třeba válkou, jak se nakonec stalo. Ta civilizační změna, kterou s sebou nese islámská imigrace je mnohem horší, protože je dlouholetá. To není jenom nějaká úprava hranic, které se mohou pak zase posunout zpátky, to je obrovský zásah do kultury těch zemí, do bezpečnosti občanů, do postavení žen a menšin, například homosexuálních. Zkrátka a dobře, to co provedly západní velmoci v Mnichově 38 byla maličkost proti tomu, co se dnes snaží provést Evropská unie.

A jak vidíte budoucnost Schengenu v tuto chvíli? Má vlastně vůbec budoucnost?

Bylo krásné, když začal Schengen existovat, ale celou tu dobu jakoby v té rovnici evropských a našich politiků chyběl jeden prvek, a to je ta sílící islámská přítomnost. Už v době před pěti sedmi lety, kdy Schengen začínal, tak bylo zjevné, že ta bezpečnostní rizika ze západní Evropy se skrze Schengen mohou velice snadno přesunovat do Evropy východní. A to se i dělo. To jsou všechny ty kebabárny a turečtí kluci někde na diskotékách ve Znojmě a obchod s bílým masem a všechny tyto věci. Ale to byly řekněme věci, které narůstaly postupně. Byly dlouhodobě nebezpečné, ale pořád ještě bylo možné doufat, že budou nějak zvládnutelné. Protože přece jenom ta muslimská komunita v západní Evropě – ta, která tam byla do loňského roku, ať byla, jaká byla, i když s ní byly problémy a někde i obrovské, viz Švédsko nebo Francie – alespoň částečně integrovaná byla a byla tam nějaká naděje, že se to bude zlepšovat. Já jsem tu naději nesdílel, ale bylo možné takovou nějakou naději mít. Ve chvíli, když hovoříme o 150 tisících neregistrovaných lidí v Německu jenom za loňský rok, o kterých nikdo nic neví, neví se, odkud jsou, ví se naopak, že mezi nimi je nějaké procento radikálů, možná i radikálů navázaných na teroristické skupiny, tak v takovou chvíli už si nemusíme nic nalhávat a ten Schengen je jednoznačným šílenstvím.

A co říkáte na vyjádření Karla Gotta ohledně uprchlíků?

On do toho motá ilumináty, spiklence, temné síly v pozadí. Já jsem a říkám to na všech vystoupeních velikým skeptikem, ne-li přímo odpůrcem těch představ o temných silách v pozadí. Existuje takové krásné anglické přísloví: Nikdy nehledej spiknutí v něčem, co se dá vysvětlit obyčejnou hloupostí. Všichni ti lidé, kteří vidí nějaké ilumináty a tyhlety věci, ti si prostě nedovedou uvědomit, že spousta věcí vzniká pouze souhrnem lidských hloupostí, slabostí, zanedbání a podobně. To neznamená, že bych tvrdil, že žádná spiknutí v politice neexistují. Já bych dokonce řekl, že politika, jak národní, tak mezinárodní, je obrovskou množinou veliké spousty různých spiknutí. Ale představovat si, že existují nějací velcí hybatelé, kteří tím vším hýbou a chtějí všechno zničit, nebo někam směrovat… Najde se spousta velkých hybatelů, ale jejich moc není taková, jak si myslíme.

A kde tedy podle vás je ten problém?

Konkrétně v té islámské a migrační krizi, nebo prostě tady v této problematice, je to přece tak jednoduché. Někdy v padesátých šedesátých letech západní intelektuálové a politici zanedbali učení islámu. Oni viděli muslimy a viděli, že muslimské země se postupně „pozápadňují“, což se tehdy dělo. Z toho prostě usoudili, že když těm lidem otevřou dveře do Evropy a oni sem přijdou, tak se budou „pozápadňovat“ rychleji v tom západním prostředí. Nedocenili, o čem to učení je. Nedocenili, že to islámské učení má velmi propracovanou nauku o tom, co dělat, když se jako muslimská komunita ocitnete v menšině. To je tam vlastně od začátku. Islám začínal jako menšina nejdříve v Mekce a pak v Medíně. V podstatě, jakmile se ti muslimští věřící ocitli v menšině, obklopeni západní společností, tak naběhl ten program – shlukněte se dohromady a začněte tu společnost nevěřících nějakým způsobem využívat ke svému prospěchu, využívat k růstu iIslámu. To je program, který je tady pořád dokola. Je tady prostě od 7. století a ti intelektuálové a politici v těch 50. a 60. letech to prostě zanedbali. No a od té doby to je jenom snaha zamést problém. To je úplně stejné, jako když naděláte dluhy a potom se je snažíte zaplatit dalšími dluhy a tajíte to před rodinou, před kolegy, začnete přikrádat v zaměstnání a nakonec skončíte tak, že se někde oběsíte. Přesně to západní společnost dělá. Místo toho, aby kdykoli během těch padesáti let, kdy byl čas s tím něco dělat, zatáhla za brzdu.

Somálská exmuslimka Ayaan Hirsi Ali, která žije na západě a tam odpadla od islámu, tak ta hovoří o tom, že západní vztah k imigraci je za těch posledních několik desítek let sérií špatných rozhodnutí a promarněných příležitostí. Kdykoliv byl čas začít s tím něco dělat. Ale to, že západní elity ústy kancléřky Merkelové a dalších se vloni rozhodly –místo aby nějakým způsobem zatáhly za tu brzdu – abych tak řekl napálit s tím rozjetým auťákem do skály. To znamená otevřít veškerá stavidla a tu sebevraždu dokonat. Tak to prostě svědčí pouze o tom, že nám vládnou blbci.

Říkáte, že ohledně iluminátů s Karlem Gottem nesouhlasíte. Ale co další jeho vyjádření, ohledně uprchlíků?

Rozumím mu, pokládám ho za člověka, který je na podobné vlně. Myslím si, že má v zásadě pravdu, až na ty temné síly.

O politice se v poslední době mnozí umělci vyjadřují poměrně rádi. Co říkáte na to, co se stalo při udílení cen Anděl? Někteří umělci kritizovali Miloše Zemana, kritiku sklidil i Andrej Babiš…

Já jsem si někde na sociální síti, nevím, kdo je autor, našel nádherný výraz pro ten postoj těch umělců. Ten výraz je srab-aktivismus. Aktivismus, za který nám nic nehrozí, který je líbivý, kde se můžeme cítit jako hrdinové, ale v podstatě nic neriskujeme. A to je podle mne postoj těch takzvaných umělců. V situaci, kdy v Česku máme lidi, kteří odpadli od islámu, a hrozí jim v podstatě strašné věci, pokud islám bude posilovat, v situaci, kdy takových lidí je po Evropě spousta, v situaci, kdy tady je snaha umlčovat kritiky politického vývoje, žalovat je a tak dále, útočit na Zemana, protože prý se chová nedůstojně či co… To prosím vás pěkně, nezlobte se… já samozřejmě nebudu nikdy nikomu bránit v tom, aby si útočil, na koho chce, ale je to opravdu výsměch! Takže to si o nich myslím.

Mluvíte o žalování kritiků. I na vás byla podána žaloba. Čekal jste to?

Myslíte, jestli jsem to čekal tak nějak prapůvodně? Bylo jasné, že dříve nebo později se režim pokusí kritiky islámu nějakým způsobem zarazit. Protože jsme to zažili ve všech západoevropských zemích. Le Penová, Wilders, Elisabeth Sabaditsch-Wolf a další a další… Samozřejmě jsem si nepřál, abych to byl zrovna já, ale tak někdo to být musel. Nyní – tak jako v případě Le Penové, Wilderse a Sabatisch-Wolfové – je třeba ten soudní proces vyhrát.

Je ale vidět, že vám vaši souputníci věří, protože i přes tu žalobu máte být lídrem v nadcházejících krajských volbách. Co byste jim vzkázal a co naopak těm, kdo jsou proti vám?

Tak těm, kteří mi věří, mohu jen říci, že je to pro mne jednak veliká čest a jednak veliký závazek, který se pokusím nezklamat, což samozřejmě není snadné. Takže, pokusím se udělat, co je v mých silách. A těm, kteří jdou proti mně… Tam se dají rozlišit dvě skupiny lidí. Jedni jsou ti, kteří samozřejmě vědí, že mám pravdu, akorát pokládají z nějakých důvodů moje postoje a kroky, řekněme, za ne úplně podařené anebo v nich vidí ohrožení svých letitých zásluh, práce… Teď mám na mysli třeba některé politiky z ODS, Andreje Babiše… tito všichni lidé vědí, že mám pravdu prakticky ve všem. Těm mohu vzkázat jenom to, že jim nikdo nebrání to dělat lépe. Pokud to budou dělat lépe a udělají to, co jsem tady v hrubých rysech naznačil, tak já se velice rád vrátím k motýlům. No ale pak je tady druhá skupina – to jsou ti, kterým se říká sluníčkáři, vítači a podobně – a těmhle lidem bych chtěl vzkázat, že já jsem jeden z nich. To je prostě jeden obrovský omyl, že oni se domnívají, že tady obhajují nějaká lidská práva a práva menšin a podobně. Já bych jim vzkázal, aby si opravdu přečetli, co říkám, a aby se dovzdělali o islámu, situaci v západní Evropě, historii, současnosti. A pak pochopí, že to dělám pro ně.

Co říkáte na situaci ohledně bezpečnosti v Evropě a také bezpečnosti u nás? Právě i po tom, co se nedávno stalo v Bruselu.

Může se to stát kdykoliv kdekoliv. Nedělejme si iluze, že ne. Pokud je něco na současné migrační vlně zajímavé, tak je to to, že se toho děje tak málo. Já bych čekal, že bude těch různých výtržností, lumpáren a možná i útoků více. Mně to až trochu zavání tím, že organizátoři toho přesunu jako by se snažili dostat do centra Evropy, do jejích nejsilnějších a nejbohatších zemí co nejvíce lidí. Aby ten eventuální útok měl co největší razanci. A že prostě ti troubové, kteří někde znásilní dítě, slyšíme o tom pořád, nebo provedou výtržnost, nebo rozmlátí azylové centrum, že to jsou spíše nedočkavci, kteří tak nějak nejsou pod kontrolou těch skutečných hlav. To si myslím.

A co podle vás můžeme pro naši bezpečnost a vůbec pro bezpečnost v Evropě udělat? Jestli tedy vůbec něco udělat můžeme.

Já jsem o tom psal mnoho a nechci to všechno opakovat. Ale první věc – oznámit Bruselu, Německu, že jim na jejich jednotnou azylovou politiku kašlem. Druhá věc – okamžitě se sejít na úrovni hlav států či vlád těch nezamuslených zemí, to znamená Maďarsko, Polsko, Slovensko, Pobaltí, a začít pracovat na společné obranné a bezpečnostní politice. Třetí věc – zavřít hranice, společně tady s touto nějakou rozšířenou V4. Čtvrtá věc, to jsem psal opakovaně – zahájit mobilizaci, opravdu mobilizaci všeho, co je schopno se bránit. Protože nemáme pořádnou armádu a hlavně nemáme konskripční armádu, nemáme prostě brance. Máme tady generace mladých mužů, kteří prostě nemají žádný výcvik, nejen vojenský, ale ani takový ten civilně-obranný jako dát první pomoc a podobně. Ale máme lidi, kteří to umí. Máme lidi, kteří to mohou mladé lidi naučit. A obávám se a nejsem sám, že pokud dojde k nějakému konfliktu s islámským radikalismem, tak to nebude válka, jak si ji představovali řekněme stratégové studené války, ani to nebudou tankové bitvy jako za druhé světové války. Ale budou to městské útoky proti objektům, bude to braní rukojmích, budou to přepady, budou to výtržnosti ve velkém měřítku, jak jsme zažili v Londýně nebo v Paříži. A tam prostě spíše než nějaké vysoce sofistikované jednotky se superzbraněmi pomůže taková ta občanská obrana. Ale samozřejmě současně jsem proti nějakému zakládání černých domobran, spontánních domobran, protože to nevede k ničemu dobrému. Tohle by měla mít na starosti vláda. Ovšem vláda, které lidi věří. A tady jsou jedinou cestou co nejrychlejší předčasné volby, protože v současné době máme vládu, které snad nevěří ani její členové.