Místopředseda Rady Českého rozhlasu nám poskytl rozhovor, který se jen tak nevidí: Feťáci z Kliniky, kteří zaberou cizí majetek, jsou aktivisté?! Kde to jsme? Co se to děje?!

20. 10. 2017 17:41

ROZHOVOR „Dnes se v jednom šiku jede proti Babišovi, Okamurovi, Zemanovi a kádrově polepené to například mají i někteří politici ODS, jako třeba Václav Klaus mladší. Zkrátka nazývat věci pravými jmény se mediálně trestá. A to nemluvím o až odporné rusofobii a antitrumpismu. Každé ráno čekám, kolik to na mě vypadne článků či reportáží o tom, co ti Rusové nebo prezident Trump zase provedli," shrnul stav médií místopředseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek.

Místopředseda Rady Českého rozhlasu nám poskytl rozhovor, který se jen tak nevidí: Feťáci z Kliniky, kteří zaberou cizí majetek, jsou aktivisté?! Kde to jsme? Co se to děje?!
Foto: Hans Štembera
Popisek: U budovy Českého rozhlasu bylo přípomenuto 69. výročí pražského povstání proti německým okupantům

Pokud byste měl zhodnotit současná média, co vám na nich vadí nejvíce?

Zrovna jsem četl titulek na serveru idnes.cz, který zní: „Na Klinice zůstáváme i po lhůtě pro vystěhování, vzkázali aktivisté.“ A ptám se, jací aktivisté? Vždyť všichni víme, že je to banda podivných individuí nerespektujících zákony této země, vše ještě potvrzené soudním rozhodnutím. Všimněte si, že ti samí pisálkové označují spoustu legálních politických stran za populistické, xenofobní, radikální či extremistické. Přitom neporušují zákony a volí je miliony lidí. A feťáci, kteří zaberou cizí majetek, jsou aktivisté. To mi hlava nebere.

Co je tedy jejich hlavním problémem?

Největším problémem současné nejen české žurnalistiky je až nehorázný dvojí metr a hyperkorektnost. S tímto pokrytectvím přímo souvisí stav, že většina mainstreamu dnes neinformuje, ale bojuje. Nejen proti jiným názorům, ale i o vlastní přežití. Náklad i sledovanost klesají, lidé naše média neberou vážně a leckdy z nich mají i legraci. Vnitřně musí tyto jedince neskutečně sžírat, když do lidí ládují tu svoji propagandu a oni si stále myslí něco jiného. Vnucují jim, koho mají milovat, koho nenávidět, koho volit. A zabedněný český lid jim ty knížecí rady nežere. Nechtějí poslouchat. Děs. A protože vlastně všichni vycházejí ze shodného hodnotového a názorového rámce a myslí si plus minus totéž, je to úderka hodně rozžhavená. Jako korouhvičkám jim stačí, kam zavelí internacionála bažin nejen washingtonských.

Dnes se v jednom šiku jede proti Babišovi, Okamurovi, Zemanovi a kádrově polepené to například mají i někteří politici ODS, jako třeba Václav Klaus mladší. Zkrátka nazývat věci pravými jmény se mediálně trestá. A to nemluvím o až odporné rusofobii a antitrumpismu. Každé ráno čekám, kolik to na mě vypadne článků či reportáží o tom, co ti Rusové nebo prezident Trump zase provedli. Velmi mi to připomíná 80. léta minulého století, kdy už jsem svět kolem sebe začal výrazněji vnímat. Všude byla neskutečná primitivní protizápadní propaganda. Bohužel jsem se dožil doby, kdy je to tady zas. Jen naopak.

Co se podle vás v poslední době tak změnilo? Dříve se médii takové množství nenávistných zpráv nešířilo.

Před dvaceti lety byl mediální diskurs daleko širší. V českém prostředí zjednodušeně řečeno existovaly tři hlavní pohledy – klausovský, zemanovský a havlovský. Dnes již máme jen jeden. Samozřejmě ten posledně jmenovaný. Zkrátka komu se nelíbí „odkaz“ Václava Havla, nedotknutelné ikony mainstreamu, bude zašlapán do země. Naštěstí jen mediálně. Obávám se, že v současnosti jsme ve fázi předkrmu k hlavnímu chodu, který má název cenzura a informační totalita. Ale nevěřím, že k tomu nakonec i přes snahy „elit“ dojde. Lid není hloupý, nedopustí to.

Napadá vás ještě nějaký problém současných médií?

Nehorázná je také snaha o moralizování. Leckdy falešně dehonestují druhé a přitom sami mají pověstné máslo na hlavě. Mám na mysli hlavně ty, kteří hlásají své bludy za nekřesťanské peníze od ouředního gaunera, který vyplenil Ostravsko. Je jim to jako samozvaným vykladačům údajného dobra šumafuk. Kritizují druhé za nenávistné projevy, přitom sami nenávidí ty, co věci vidí jinak. A dávají to dosti neurvale najevo. Nejsou schopni otevřít svou mysl, hledat jiné zdroje informací, měnit názory. Ty odlišné hned umlčují, zesměšňují, kritizují, nálepkují. Přitom pouze z diskuse svobodných myšlenek se můžeme dobrat pravdy.

Proč, podle vás, současná média přinášejí téměř stejné názory? Jak jste již říkal, všichni jdou současně proti Babišovi, Okamurovi…

Anketa

Bojíte se, že výsledek voleb ohrozí demokracii v Česku?

10%
90%
hlasovalo: 6435 lidí
Krásně to nedávno na jednom semináři popsal Petr Robejšek. Podle něj se lidé, kteří pracují v mainstreamových médiích, názorově neodlišují, ačkoli pracují pro různé stanice, novinové či internetové tituly. „Když se zamýšlíme nad tím, co to vlastně znamená, tak zjistíme, že máme jakousi homogenní skupinu lidí, kteří jsou v různých médiích, vystupují v různých tričkách, obracejí se na nás tiskem nebo mluveně, ale ve skutečnosti říkají pořád to samé. A já jsem si to sám pro sebe vysvětlil tak, že zažíváme jakési vyčleňování této skupiny lidí ze společnosti. A tato skupina lidí má pozici, která se uprázdnila po církvi. Oni zaujímají kněžskou pozici. Oni nám prodávají odpustky, oni nám říkají, co je správné, oni definují deset přikázání, oni označují kacíře, samozřejmě oni sami jsou nedotknutelní. A za to chtějí od nás ještě odměnu. A úctu. A status. A to si prostě nesmíme nechat líbit,“ řekl Robejšek.

Tesat do kamene. Rozdávají si mezi sebou novinářské ceny sponzorované nechvalně známým spekulantem Georgem Sorosem, jehož filantropie jsou po světě plné hřbitovy. Mimochodem, všimli jste si toho řevu, když před rokem a půl vznikla Krameriova cena? Nedivím se, protože monopolu se každý těžko vzdává. A oceňovat skutečná esa české žurnalistiky, která nechtějí papouškovat názory hlavní mediální stoky, se neodpouští.

Najde se přeci jenom někdo, kdo jde proti proudu a přichází se svými vlastními názory?

Třeba takový Oliver Stone, který „bez dovolení“ stvořil sérii rozhovorů s Vladimírem Putinem. U povinně nenáviděných politiků je přece skandální, že je jim umožněno mluvit přímo a nechat diváka, čtenáře či posluchače, ať si udělá vlastní úsudek. Své o tom ví i Michal Kubal z ČT, který před nedávnem natočil exkluzivní rozhovor se syrským prezidentem Asadem. Perfektní veřejnoprávní práce. Ihned po odvysílání rozhovoru ale Kubal dostal pořádně za uši kvůli tomu, že byl vůči Asadovi příliš vlídný. Nebyl, jen ho nechal mluvit.

Toto vlastně přímo souvisí i s mottem vašeho serveru, který „čtenáře nenutí, co si mají myslet“. Vždyť lidé nejsou stádem tupých hovad, aby je stále někdo přesvědčoval, vychovával, informace jim předžvejkával a bohužel i urážel.

Velké kritice čelí především Česká televize, ale také Český rozhlas. Jak kvalitní zpravodajství a publicistiku, ve srovnání se soukromými televizemi a rádii, podle vašeho názoru, nabízejí? 

Českou televizi nesleduji, proč se rozčilovat. Nedávno jsem ale u rodičů spatřil kousek slavného diskusního pořadu o tématech, o kterých se rozhodně mluvit nebude. Neskutečná ztráta času. Stále stejné tváře, stále stejné věty, stále stejné skákání do řeči, stále stejné nic.

Rozhodně by v rámci veřejnoprávnosti stálo za úvahu čas od času pozvat do studia zástupce koncesionářů. Frantu z Dolní Lhoty, co má rád Andreje Babiše, Máňu z Horní Lhoty fandící ODS, Lojzu, co volí Okamuru a tak dále. Ať si to vyříkají. Abychom viděli, co lidi vlastně vede k podpoře toho či onoho politika. I pro mainstream by to bylo užitečné, třeba by částečně prozřel.

Ale ani Český rozhlas není ideální. Stačí si vzít stanici ČRo Plus. Oslovují se stále stejní hosté a komentátoři vyjadřující názory tvrdého mainstreamu. Opět v intencích Klaus, Babiš, Zeman či Okamura fuj, Havel, Brusel či multikulti či migranti OK. Krásně to bylo vidět po německých volbách. V povolební diskusi v ČT spolu souhlasili pan Jaroslav Šonka s paní Bárou Procházkovou, tedy kovaní „vítači“ nenávidějící Alternativu pro Německo. A tito dva se pak zřejmě nějakým veřejnoprávním taxíkem přesunuli do Českého rozhlasu na stejnou diskusi. Názory pana Šonky do éteru určitě patří, ale proč se z něj dělá jediný odborník na Německo, nechápu. Co například někdy oslovit pana Petra Schnura, který u našich západních sousedů také žije a vím, že má na německou politiku odlišný pohled?

Jaký vliv na vysílání Českého rozhlasu má Rada Českého rozhlasu?

Musím říci, že Rada Českého rozhlasu nedá generálnímu řediteli nic zadarmo. Za mého skoro pětiletého působení v Radě mu několikrát zkracovala odměny, přijala i řadu kritických usnesení. Mnoho z nich vyšlo z podnětů posluchačů. Náplní mé práce je už dlouho i příprava odpovědí Rady na jejich stížnosti. Považoval bych za nemožné, aby Rada Českého rozhlasu dala generálnímu řediteli odměnu 100 procent třeba v případě cenzury prezidenta republiky. Určitě si na to pamatujete, jak ze slov Miloše Zemana náhodou vypadlo jméno pana Bakaly. Nebo po skandálním vysílání americké volební noci, což kritizovala i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Ale v ČT to tak zkrátka mají, tam už se léta maká bez chyb na sto procent.

Co byste na vysílání ČRo změnil? Komu konkrétnímu byste dal větší prostor?

Proč se ve vysílání jen sporadicky vyskytuje třeba Tereza Spencerová, skutečná odbornice na Blízký východ? Odpověď není složitá, zkrátka se její pohled na tamní dění liší od oficiálního. Hledá informace i mimo hlavní proud, region navštěvuje, dokáže skvěle analyzovat, a proto je v této oblasti tak fundovaná. A co kdyby ve vysílání zaznělo, kdopak ten Islámský stát vytvořil, kdo ho financuje a kdo hlavně zabíjí civilisty. Takových lidí jako je paní Spencerová je v Česku dost a dost. Ale lidé v rozhlasu i televizi jako by je neviděli, domnívám se, že je vidět ani nechtějí.

Jejich názory čtenáři pak musejí hledat na tolik nenáviděných alternativních webech, jako jsou i Parlamentní listy. Považuji za velkou chybu, že takoví publicisté mají dveře do rozhlasu prakticky zavřené. Lidé chtějí znát realitu, nikoli korektní a dezinformační bláboly. Je na Radě Českého rozhlasu, aby svým tlakem tento stav změnila. S letošním příchodem dvou nových členů Rady, pana Dittricha a pana Jandáka, by se to mohlo podařit. Tímto na dálku děkuji poslancům za tento výběr.

Aby bylo zpravodajství ucelené, je potřeba mít více zdrojů, nečerpat pouze z jednoho. Zacházejí naše média, podle vás, se zdroji šikovně?

Zmíněná práce se zdroji informací je v současnosti šílená. Podívejte se, jak v otázce Sýrie mainstream absolutně ignoruje jiné zdroje informací, jsou tu desítky zpravodajských webů v Turecku, Sýrii, Íránu, Egyptě či Rusku. I když korektně musím pochválit Radiožurnál, který zrovna včera citoval íránskou agenturu Tasnim News. To je ale výjimka.

Neustále se papouškují nejrůznější pochybná média jako CNN, Reuters, New York Times či Washington Post. Když je dokonce i americký prezident jako vůdce spřátelené země označí jako hlavní současné „fejkomety“, tak na tom asi něco bude.

Česká média pak tyto informace často podložené pouze nejmenovaným zdrojem automaticky berou jako realitu a jede se dál. Lidem, kteří tato média brání a označují je za renomovaná s bohatou historií, bych chtěl vzkázat, že v Čechách je třeba spousta pivovarů založených před více než 500 léty, ale jejich produkty se nedají pozřít. Zkrátka pokud něco dělám blbě, tak mě ani historie nezachrání.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Barbora Richterová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Klára Samková: Nad Topolánkem se mi zvedl kufr. Málem jsem... Islám je zrůdný. Havel nechápal, že lidé odmítají shánět hajzlpapír a vložky

14:10 Klára Samková: Nad Topolánkem se mi zvedl kufr. Málem jsem... Islám je zrůdný. Havel nechápal, že lidé odmítají shánět hajzlpapír a vložky

Advokátka a aktivistka Klára Samková si uvědomuje, že lidé odmítají shánět základní potřeby a chtějí…