Mluvili jsme jako jediní exkluzivně s Ransdorfem. Podrobně vysvětlil svou kauzu. Určitě si přečtěte

7. 12. 2015 21:25

EXKLUZIVNĚ Europoslanec KSČM Miloslav Ransdorf v exkluzivním rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vysvětluje složité nitky okolo svého případu. Podle něj se mohlo jednat o předem připravenou provokaci. Jedná se i o otázku židovského majetku ve švýcarských bankách. Ransdorf zmiňuje i podivné okolnosti svého zatčení a komu mohlo být ku prospěchu. Neozýval se, protože měl zdravotní potíže, a mrzí ho, že ho jeho strana nepodpořila.

Mluvili jsme jako jediní exkluzivně s Ransdorfem. Podrobně vysvětlil svou kauzu. Určitě si přečtěte
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Eurposlanec Ransdorf vybírá poštu

Tento víkend se všechny sdělovací prostředky věnovaly vašemu zadržení pro údajné čerpání finančních prostředků ve švýcarské bance. Uvedl jste, že jste žádné prostředky nepožadoval. Můžete toto blíže vysvětlit?

Je to jednoduché. V minulosti se na mne obrátili určití lidé, že mají nepohyblivého známého. Tento známý měl údajně zdědit značné finanční prostředky ve Švýcarsku. Měl k tomu obdržet usnesení švýcarského soudu o tom, že tyto prostředky bude spravovat konkrétní banka ve Švýcarsku. Dále mu tato banka měla údajně posílat pravidelné výpisy účtu, ale jinak s ním nekomunikovala. Byl jsem požádán, zda bych se do této záležitosti nevložil a zda bych se nepokusil zprostředkovat kontakt mezi bankou a jejím klientem. Nakonec jsem se rozhodl, že se do případu vložím.

To se na vás může každý obrátit a vy se hned vkládáte do nějakých případů?

Obrátit se může každý. Většinou však není možné vyhovět všem. Tento případ měl však velmi specifické rysy, které mne zaujaly a pro které jsem se rozhodl, že to učiním.

Anketa

Prezident Miloš Zeman, premiér Andrej Babiš. Líbilo by se vám to tak v roce 2018?

72%
28%
hlasovalo: 9169 lidí

O co se jednalo?

Švýcarsko je země bank. Pravděpodobně víte, že v průběhu druhé světové války bylo do švýcarských bank uschováno mimořádné množství finančních prostředků patřících zejména Židům. Vlastníci těchto prostředků se o ně často nedokázali přihlásit a banky je odmítaly vydat. Například až poté, co se celou věcí začali zabývat američtí právníci, došlo k tomu, že byly vydány prostředky v miliardových objemech americkým Židům. Lze oprávněně předpokládat, že podobné problémy se vztahují i k dalšímu židovskému majetku. Sedmdesát let od druhé světové války je velmi dlouhá doba. Lze tak předpokládat, že se o tento majetek již nikdo nepřihlásí. Považuji za správné, aby tento majetek sloužil veřejným účelům a nezůstával ve švýcarských bankách. Bylo by dobré vyvolat tlak EU na švýcarské banky, aby vznikl fond, kam budou z bank převedeny veškeré ukryté prostředky z takzvaných mrtvých fondů, a z něho budou vypláceny na humanitární účely. Vím, že se toto nemusí líbit zejména švýcarským bankéřům a že dělat takzvaného mrtvého brouka se může hodit. Mrzí mne, že EU zatím nevyvinula na rozdíl od Američanů dostatečný tlak na Švýcarsko, aby tyto prostředky byly využity tak, jak by podle mého názoru být měly.

Co tím myslíte?

Nyní dochází k silnému útoku na Evropu. Přichází miliony uprchlíků, o kterých nikdo neví, kdo mezi nimi je. Jsem si jist, že mezi nimi jsou jak oběti války, tak i extremisté. Určitě by se podařilo zlepšit situaci v Evropě a zejména naši bezpečnost, pokud by byla přijata opatření směřující k pomoci obětem války v místě, odkud pocházejí. Přijetí těchto opatření by přispělo k uklidnění migrace do Evropy a extremismu v blízkosti státu Izrael. To by samozřejmě bylo i v zájmu této země. Myslím si, že by právě k tomuto účelu, tedy k ochraně Evropy a státu Izrael a ke  zlepšení ekonomické situace nejchudších v místech konfliktů, měly být tyto prostředky použity. Z tohoto důvodu jsem považoval za vhodné si na jednom konkrétním, údajně problematickém případu ověřit postup švýcarských bank, když navíc osoba, po které se mělo dědit, měla mít podle některých zpráv židovské kořeny. V žádném případě se nemělo jednat o jakékoliv dědictví po příslušníkovi SS, jak se též spekuluje, či o majetek Židů, kteří si jej v bance za války uschovali. Mělo jít o dědictví po občance Švýcarské konfederace, která zemřela v roce 2005.

Tomu ověřování nerozumím...

Vnitřně jsem přesvědčen, že švýcarské banky mohly v minulosti mnohem kvalitněji postupovat a řešit nároky dědiců obětí druhé světové války. To, co mi bylo tlumočeno ohledně českého občana a jeho vztahu se švýcarskou bankou, která měla spravovat jím údajně zděděné prostředky, mi připadalo stejně absurdní. Chtěl jsem proto zjistit, co za celým případem ve skutečnosti je. Nechtělo se mi věřit, že by švýcarská banka jednala podobně i v záležitosti živého klienta. Proto jsem se rozhodl do věci vstoupit. S ohledem na mimořádnost věci nelze totiž vyloučit, že obrovská výše částky, která má být údajně v bance uložena, by mohla vést i banku k mimořádným krokům. Ověření vztahu bank ve Švýcarské konfederaci k dědicům mělo pro mne jako pro politika zásadní význam.

Měl jste za to něco slíbeno?

Ne, ale v každém případě otevření tohoto tématu na půdě Evropské unie by mohlo přispět k řešení problémů mnoha lidí, k omezení rizik spojených s migrací. Ta se dotýká nás všech a nejen mne jako politika.  Šlo skutečně o zajímavé a pro nás všechny důležité téma a mé angažmá v něm by prospělo všem.

Co jste se rozhodl udělat?

Nejsem detektiv. Nemohu dlouhodobě zjišťovat údaje na soudech či v bankách. Dokonce to ani nechci, protože mám hodně vlastních jiných úkolů. V zásadě se mi zdálo, že existují následné varianty.

1.      Dědictví existuje a z nějakého důvodu po deseti letech ještě není uzavřeno a banka nemůže jakékoliv finanční prostředky komukoliv uvolnit, nebo

2.      dědictví existuje, bylo vyplaceno na účet nějaké banky a dědic dostal falešné papíry, aby se nepřišlo na to, že jej někdo ošidil, takže by bylo nezbytné povolat policii, nebo

3.      dědictví existuje, banka jej spravuje, ale protože zjistila údaje o fyzických problémech klienta, pokračuje v činnosti, která se děla v souvislosti s tzv. židovským zlatem v minulosti, tj. téměř nic se nedělá, což by opětovně mohlo být důvodem pro zavolání policie, nebo

4.      mohlo jít o podvod na banku. Ten mohl mít různé varianty:

a)      někdo se chce neoprávněně dostat k finančním prostředkům banky. Toto je vysoce nepravděpodobné, protože když by neexistoval dědický účet, tak by nikomu nic nebylo vyplaceno, nebo

b)      někdo se chtěl dostat neoprávněně k prostředkům někoho cizího, které byly na účtu u banky. Proti tomu by hovořilo to, že měly být vyhotoveny originály dokumentů přímo od vlastníka tohoto účtu. Je nepravděpodobné, že by někdo chtěl podvést banku a přitom uváděl veškeré své údaje.

Proto jsem se rozhodl, že se pokusím zjistit skutečný stav věci v údajně problematickém případu. Myslím si, že by postiženému pomohlo dokonce i to, když by zjistil, že dědictví není uzavřeno nebo neexistuje. Jsem si jist, že dědictví a tvrzená nekomunikativnost banky musí mít na postiženého psychické dopady.

Vy dědice znáte?

Dědicem má být český občan, který se na mne obrátil prostřednictvím své známé a svého manažera. Ta mi potvrdila, že jej osobně zná a že dědic má zdravotní komplikace. Zejména jsem pak v této věci komunikoval s panem P. G. Dědice osobně vůbec neznám. Bylo mi řečeno, že pan P. G. je  jeho obvyklý zmocněnec.

Přepokládal jste, že si z banky odnesete nějaké peníze?

Podobných nesmyslů bylo na internetu a v bulváru zveřejněno mnoho. Pokud bych si chtěl údajné stamiliony eur odnést, musel bych k tomu mít rozměrné vozidlo. Pochybuji, že by v bance vůbec tolik peněz v hotovosti bylo. Nechtěl jsem ani udělat jakoukoliv dispozici s finančními prostředky. Nepodepsal jsem jakýkoliv doklad, který by banku zmocňoval k jakékoliv finanční dispozici. Skutečně jsem do banky šel pouze s dokumenty, které mi byly předtím předány panem P. G., abych zjistil, zda je o dané věci něco bance známo a proč údajně neodpověděla na dopis, který jí měl postižený poslat. To šlo rychle vyřešit a předpokládal jsem, že zjistí, jak co je.

Jste si jist, že dokumenty byly pravé?

Nikdo z nás si není schopen ověřit, zda, když mu kdokoliv cokoliv předá, se nejedná o podvod. Musí částečně důvěřovat a dle možností si údaje i prověřit. Vzhledem k tomu, že jsem však nepodnikl jakýkoliv krok k tomu, aby došlo k výplatě jakýchkoliv finančních prostředků, bylo riziko předložení falešných dokladů relativně malé. Jsem si jist, že pokud by chtěl kdokoliv později s účtem nakládat, že by si banka prověřila pravost všech dokumentů. Účelem návštěvy však nebylo cokoliv z banky získat. Šlo pouze o zjištění, zda je bance něco známo o nějaké situaci, zda dostala dopis postiženého a zda na něj odpověděla, a pokud neodpověděla, tak proč. Takovýto postup jsem považoval za zcela normální a předpokládal jsem, že během 5 minut při jednání s příslušným představitelem banky se celá situace nějak vyjasní a já odejdu, doufal jsem, že spokojen s poskytnutými informacemi, nebo že se zjistí podezřelé údaje, takže podle toho se bude dále konat. Věc se však vyvinula zcela jinak, než jsem očekával. Vzniká tak řada zvláštních podezření.

Co tím máte na mysli?

Neobvyklé bylo již samotné zadržení v bance. Přišli jsme do banky a já pracovnici v recepci požádal o zprostředkování kontaktu s někým z kompetentních pracovníků banky. Šlo samozřejmě setkání sjednat i předchozím telefonickým či písemným objednáním. Považoval jsem to však za natolik marginální a rychle vyřešitelné, že jsem se domníval, že je to ztráta času. Banku přece klienti navštěvují dnes a denně a většinou bez předchozího ohlášení. Nikdo z banky tak předem, jak jsem předpokládal, neměl ani možnost vědět, že se do banky dostavím. Místo zavolání kompetentního pracovníka banky však byla povolána bezpečnostní agentura a policie, údajně proto, že jsme vyvolávali konflikt a chtěli vybrat nějaké finanční prostředky z banky. Proti tomu hovoří nejen to, co jsem uvedl, ale zejména si nedokážu vysvětlit, jak již pracovnice recepce mohla vědět, že se něco chystá a co, když nedošlo k předložení žádných dokumentů. Zdá se, že o dané věci byla předem informovaná.

K tvrzení, že jsem jednal nestandardně, lze snad uvést pouze toto. Jenom blázen by vyvolával konflikty, které povedou k přivolání policie. Přestože nejsem žádný podnikatel, ale vědec, tak je mi takováto skutečnost zcela jasná. Abych prokázal, že se v bance nic nedělo, obrátím se v nejbližší době na Jeho Excelenci pana Markuse Alexandera Antonietu, velvyslance Švýcarské konfederace, s žádostí o pomoc, a to jak e-mailem, tak faxem. Požádám pana velvyslance, aby zabezpečil prostřednictvím orgánů Švýcarské konfederace zveřejnění na internetu audiovizuálních záznamů od našeho příchodu do banky až po odvedení na policii a o zjištění, proč mi švýcarské orgány neposkytly důslednou zdravotní pomoc (byly nedostatky v podávání léků) a nekontaktovaly naše státní orgány a případně, pokud je kontaktovaly, tak koho a kdy. Nepochybuji o tom, že takovéto záznamy existují. Neumím si představit, že by v peněžním ústavu nebyly průmyslové kamery a nezachycovalo se, co se v něm děje.

Mám enormní zájem na tom, aby všichni věděli, co se stalo. Kauza je medializovaná a poškozuje nejen mne, ale i Evropský parlament, Českou republiku a i politickou stranu, za kterou jsem byl zvolen. Nelze tolerovat, aby se šířily informace, které neodpovídají pravdě. Veřejnost má právo pravdu znát. Z tohoto důvodu se zároveň obrátím i na ministra vnitra Slovenské republiky pana Roberta Kaliňáka se žádostí o sdělení, z čeho čerpal údaje, které o celé kauze uváděl na internetu. Jsem si jist, že i údaje jím šířené přispěly k medializaci celé záležitosti. Nevylučuji přitom, že i on sám se stal obětí dezinformace. Chci zjistit, co za celou záležitostí je, a přispět k očištění svého jména a k odhalení toho, kdo se dopustil tak šokujících jednání.

Co tím máte na mysli?

Když vynechám skutečnost, že nás policie zajistila, tak je zde řada dalších otázek. Dokáži pochopit, že když banka zavolá na policii, že se policie dostaví. Stejně tak pochopím, že policie odvede lidi z banky a případně je zajistí. Samotný postup policie poté, co jsme se dostavili na policii, mne však šokoval. Jsem starší člověk, je mi přes 60 let a mám zdravotní neduhy. Třikrát jsem poslední den ráno žádal policii o léky na tlak, když byla jeho úroveň vysoko nad normál.  Žádal jsem v cele večer i o inzulin, ale neúspěšně. Vyvolalo to zhoršení mého zdravotního stavu. Neumím si představit, že když si někdo stěžuje na zdravotní stav a žádá o léky, že se to setká s nezájmem. Právo na ochranu zdraví má každý podle Evropské úmluvy o lidských právech, jejímž signatářem je i Švýcarská konfederace.

Šokovalo mne, že i vůči osobě, u níž není vůbec zřejmé, zda se něčeho dopustila, může policie takto jednat. Dle mého názoru by měla policie poskytnout plnou ochranu zdraví komukoliv, a to dokonce i pachatelům trestné činnosti. Zatímco chápu možnost případného zajištění do prošetření věci, nerozumím tomu, proč jsem například musel být v poutech. Bojí se snad policie toho, že by nemocný skoro důchodce utíkal či někoho fyzicky napadal? Omezení pouty považuji za zcela zbytečné a dokonce zastrašující. Nemám ani protokol o tom, jaké listiny mi policie odebrala. Toto vše se stalo ve čtvrtek. V pátek již informací o mém zadržení byl plný internet. Přesto nedošlo k nápravě.

Pomohla vám nějak vaše diplomatická imunita?

Na nic takového jsem se neodvolával, a ani o ni nežádal. Dokonce ani nevím, zda se na celý případ vztahuje. Nemíním to ani zjišťovat. Jsem přesvědčen, že je správné, aby záležitost posuzoval nezávislý soud, pokud kdokoliv dospěje k závěru, že se jakýkoliv europoslanec něčeho dopustil. Právo na spravedlivý soud musí mít všichni, a toto právo nesmí být větší, či menší jen proto, že je někdo například europoslancem. Zachoval bych se podobně, jako v době, kdy jsem byl v našem Parlamentu a kde žádali poslanci o dobrovolné vydání. Nejsem zbabělec, ničeho jsem se nedopustil. Věřím, že v případě potřeby uhájím svou nevinu před jakýmkoliv nezávislým soudem.

Jak se zachovala Evropská unie, česká vláda a vaše strana, když se zjistilo, že jste zadržený?

To bych taky rád věděl. Já jsem žádal o zabezpečení kontaktu s rodinou, s kanceláří a se svým zastupitelským úřadem, policie mi to znemožnila. Za celou dobu, co jsem byl zadržován, mne nenavštívil nikdo z představitelů EU, a ani ČR. O tom, že by se o něco snažili představitelé mé strany, nevím. Nepotřeboval jsem, aby mi vylepšovali situaci, chtěl bych od nich pouze jediné, aby zabezpečili informaci o zadržení mé rodině a docílili toho, že budu mít léky. Bohužel se toto nestalo. Svým způsobem to chápu, když jsem opoziční europoslanec, který zrovna není vhod těm, co vládnou.

Kdy se o vašem zadržení dozvěděla vaše rodina?

V pátek 4. prosince 2015 probíhal výslech ohledně vazby na státním zastupitelství v Zürichu-Sihl, které je v areálu policejního vězení v Zürichu za účasti dr. Fischbachera, pracovníka státního zastupitelství. Vysoce oceňuji přístup státního zastupitelství. Jednalo se o profesionální výslech zahájený v 17:45.  Po skončení výslechu v 18:30 hod. mi bylo oznámeno, že budu propuštěn z předběžného zadržení, ale měl bych sdělovat údaje o svém pobytu státnímu zastupitelství. To jsem samozřejmě slíbil, protože sám mám enormní zájem na celém prověření věci. Až díky státnímu zástupci dr. Fischbacherovi mi bylo umožněno kontaktovat moji rodinu a mou kancelář. Do té doby, přestože jsem byl zadržen v půl druhé předchozího dne, jsem nemohl nikoho vůbec informovat a požádat o pomoc. Nerozumím postupu policie.

Uvádíte, že nerozumíte postupu policie. Jak si jej vysvětlujete?

Nevím, a mohl bych pouze spekulovat. Zjistil jsem, že údaje o mém zadržení jako první v Čechách pravděpodobně získal pravicový týdeník Respekt, který je zveřejnil. Jak se takovéto informace dokáží dostat do sdělovacích prostředků v době, kdy o nich neví ani rodina zadrženého? Jak je možné, že pracovnice recepce ví, že někdo přichází a co bude chtít? Skoro to budí dojem připravené provokace a toho, že mne někdo dlouhodobě odposlouchával.

Naznačujete možnost provokace, kdo by na ní měl zájem?

Zájem může mít spousta subjektů. Nespekuluji. Staří latiníci se ptávali: Cui bono? Komu je to ku prospěchu? Je všeobecně známo, že vystupuji proti politice Německa ve věci imigrace. Kdo se nejvíc začal k mé záležitosti vyjadřovat? Již poté, co jsem byl propuštěn, jsem se dozvěděl, že předseda Evropského parlamentu Schulz chce ode mne podrobné informace. Měl jsem se vyjádřit prý do neděle. Toto dokonce, i kdybych byl svěží a odpočinutý, by nebylo ani technicky možné. Kdo začal proti mé osobě nejvíce vystupovat? Proti mně začali nejvíce vystupovat představitelé Evropské lidové strany. Členy této strany jsou mimo jiné Křesťansko-demokratická unie Německa, které předsedá významná podporovatelka migrace německá kancléřka. Z České republiky KDU-ČSL a TOP 09. Vztah KDU-ČSL k migraci je velmi dobře známý. Vláda, jejímž je tato strana členem, se nepřidala ke Slovensku a Maďarsku a nepodala žalobu na zrušení kvót. Fakticky tak přispívá k rozbití Visegrádské čtyřky, když již polští představitelé se za svůj dřívější postup omluvili. O specifickém postupu tak svědčí i vyjádření europoslance Pavla Svobody, ve kterém tvrdí, že jsem byl zatčen při pokusu o trestný čin.

Vnitřně jsem přesvědčen, že o tom, zda se někdo něčeho dopustil a zda došlo, či nedošlo k pokusu trestného činu, musí rozhodnout nezávislý soud. Jak se vyjádřil první místopředseda KDU-ČSL k celé věci. Uvedl na svém facebooku, že jsem chtěl ze švýcarské banky vybrat 350 milionů eur, tedy 9,45 miliardy korun. Prý jsem dle něj bílý kůň, respektive ne kůň, ale spíše vůl. Co o této věci věděl, že se mohl takto vyjadřovat? Proč nezachoval elementární slušnost? Nebo je tak naivní, že věří všemu, co kdo napíše?  Já jsem se také nepřipojil k opozičnímu politikovi, který jej nazval naivním pasáčkem vepřů. Jsem asi na rozdíl od obou věřících politiků slušně vychován a dbám na mravnost. Ptám se: Jak však mohl vědět předseda právního výboru Evropského parlamentu europoslanec Svoboda bližší okolnosti případu, když je údajně neznaly ani naše státní orgány? Pokud je neznal, jak se mohl k věci veřejně vyjádřit? Neplatí snad u právníků presumpce neviny? Mám velmi nepříjemný pocit, že celá kauza může souhlasit s mým odporem k politice špiček Evropské unie a této strany ve věci imigrace, Sýrie a Ukrajiny. V ČR mi mnozí ani nemohou zapomenout můj odpor k takzvaným církevním restitucím. Důvodů k provokaci na mne je celá řada. Pevně doufám, že to tak není. Zájem však mohou mít i další.

Představitelé KSČM si stěžují, že se stranou nekomunikujtete. Vidíte to také tak?

Když jsem se dostal do ČR, začal jsem odpočívat, abych se alespoň trochu dostal do běžného zdravotního stavu. Jsem doslova zahlcen telefonáty, požadavky na rozhovory a tak dále. Neberu telefony téměř nikomu, protože se skutečně musím dát alespoň trochu do pořádku. Myslím, že na každého normálního člověka by nečekané zadržení v době, kdy se jde pouze zeptat, zda se něco stalo, působilo stejně otřesně. Navíc mne mrzí, že mi představitelé mé strany nevyjádřili podporu. Myslím, že mne znají natolik dlouho, že jim musí být jasné, že bych se vědomě na jakémkoliv protiprávním jednání nepodílel. Místo toho začínají zdůrazňovat, že jsem europoslancem de facto proti jejich vůli, že mám vyvodit odpovědnost z celé kauzy.

Jak jako europoslanec KSČM můžete být europoslancem proti jejich vůli?

Já dlouhodobě kritizuji to, že nedostatečně hájíme zájmy lidí. Nejsem z tohoto důvodu ve straně některými politiky oblíben. Z uvedeného důvodu mne dala strana až na 4. místo kandidátky, když samy špičky KSČM uváděly, že je reálný výsledek dva až tři europoslanci. Naštěstí mne znají lidé a získal jsem slušné množství preferenčních hlasů, že jsem se dostal až na druhé místo a byl zvolen.

Pokud by za vámi stáli lidé, měl byste se stát prvním?

To je složitější. Pokud není vyznačen žádný preferenční hlas, tak se hlasy přičítají tak, jak jsou kandidáti zapsáni na kandidátce. Pokud jsem získal preferenční hlasy a nebyl na 1. či 2. místě, znamená to, že mě museli lidé zvlášť vyznačit. Ti, co byli na kandidátce přede mnou, získávali zcela automaticky hlasy, nedošlo-li k vyznačení preferenčních hlasů. Šlo o mimořádnou důvěru voličů, která mne zavazuje.

Pokud jste naznačil několik možností, že by celá záležitost mohla být provokací vůči vám, co by tím kdo získal?

Jednak zastrašení a jednak varování ostatním, že mají držet ústa a krok. Osobně se však zastrašit nenechám a jediný závěr, který vyvodím, je to, že nepřestanu vystupovat proti škodlivé politice EU a Německa, ale i proti škodlivé politice některých představitelů naší země a mé strany. Zároveň vynaložím velké úsilí pro zjištění toho, co stálo za mým zajištěním a proč mi nebyla poskytnuta nezbytná zdravotní pomoc a proč orgány ČR a Evropského parlamentu vůbec nekontaktovaly zajištěného europoslance, přestože již na internetu byly informace o jeho zajištění známy.

Jak předpokládáte, že celá záležitost ve Švýcarsku dopadne?

Pokud se ptáte, jak dopadne záležitost dědice, tak věřím, že státní orgány ČR vstoupí s dědicem do kontaktu a samy budou zjišťovat, co se ve Švýcarsku stalo a zda někdo na dědice nespáchal trestný čin. Možná škoda je příliš velká. Stejně tak doufám, že naše i švýcarské orgány budou prověřovat, co se skutečně stalo a zda někdo připravoval budoucí podvod na banku, či něco jiného. Zároveň předpokládám, že orgány EU vysvětlí, jak chrání zájmy občanů EU, kteří jsou v zahraničí zadrženi a kterým není zpřístupněn kontakt s jejich zastupitelským úřadem, a ani poskytnuty léky. Co se týče mé vlastní záležitosti, tak jsem přesvědčen, že již skutečnost, že jsem byl propuštěn, mnohému nasvědčuje. Neumím si představit, že by za normálních okolností státní orgány propustily kohokoliv, kdo by chtěl spáchat takovou škodu, jakou jsem prý chtěl spáchat já. Co se týče představitelů naší státní moci a politiků, kteří se podrobněji k mé věci vyjadřovali, aniž by znali relevantní údaje, tak nepochybuji, že mají-li kousek cti v těle, že se mi omluví.

Proč jste vyhověl naší žádosti o rozhovor?

Je mi jasné, že nestačí, abych dal informaci na Facebook či jinam. Lidé musí mít možnost položit mi otázku. Může se stát, že to, co já považuji za důležité, může být pro jiného bezvýznamné a naopak. Zároveň však nejsem schopen komunikovat se všemi, nelze odpovědět na otázky všem, je to fyzicky vyloučeno. Neměl jsem proto jinou možnost, než se rozhodnout pro nějaké medium. Pokud bych dal rozhovor Haló novinám, předpokládám, že by byl dosah malý. Pokud bych jej dal například Mladé frontě či Lidovkám, nemohu vyloučit zkreslení. Vaše periodikum je relativně nezávislé. Oceňuji na něm, že umožňujete vyjádření představitelům levice i pravice, nikomu nestraníte a to se mi líbí. I v mé věci u vás vyšly názory z různých aspektů. V době, kdy vypukla kauza poškozující nás všechny, jsou třeba objektivní informace. Proto jsem souhlasil s tím, že mne navštívíte, přestože se necítím dobře a zase se, alespoň dočasně, odmlčím. Musím se dát zdravotně do pořádku. Děkuji vám za korektnost a doufám, že snad zveřejníte celý náš rozhovor.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lukáš Petřík

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Chcípneme hlady? Z Evropy se valí další nebezpečí

16:23 Chcípneme hlady? Z Evropy se valí další nebezpečí

Ekonomka Markéta Šichtařová pro ParlamentníListy.cz analyzuje situaci kolem problémů největší německ…