Muž, který nabízel Babišovi opláchnutí mozku, mluví o globálním konfliktu, zku*vené demokracii a nové revoluci

Při návštěvě Adreje Babiše v Brně dostal lídr ANO od vás na místě návrh, že mu „opláchnete mozek" - jak informovaly též ParlamentníListy.cz. Co to bylo vlastně za akci?

Reklamní průmysl vstupuje do veřejného prostoru a bez našeho souhlasu nám denně zaneřáďuje reklamami mozek. Proto jsem na brněnském náměstí nabízel bezplatný servis oplachování - nikoli vyplachováni našich mozků od tohoto znečištěni. Při terapii jsem se snažil používat jen slova, která popisovala náš životní prostor po statisíce let před nástupem tržní propagandy, abych rozrušil umělé významy slov bezohledně znásilněných reklamním průmyslem. Pak jsem vybídl daného participanta, aby se snažil zablokovat vstup jakékoliv reklamy do svého mozku až do konce dne. K tomu jsem navrhl použít praktické vykrývací desky, které odbourají reklamy z našeho zorného pole. Jedna z léčených obětí cynického kapitalistického průmyslu byl i sám propagátor kapitalismu a ministr financi Andrej Babiš.

Jaký byl tedy koncept této vskutku podivuhodné, nekonformní akce?

Při nich interaktivně reaguji na formování prostoru pod tlakem tržního privatizovaného kapitalistického systému, který jsme opět jako „nevyhnutelnou“ součást světového trendu přijali. Zde vidím velkou inspiraci ve filozofii Guy Deborda, vůdčí osobnosti hnutí The Situationist International, a v jejich performancích nazývaných „dérive“. Při reaktivních, interaktivních a aktivních performancích vkládám své tělo do kontextu znásilněného veřejného prostoru, který je vykrádán zájmy drobné části populace a tím je zbavován rozměru respektujícího lidskou důstojnost. Snažím se zjišťovat, jakým způsobem takto definovaný veřejný prostor omezuje základní lidskou důstojnost lidí nucených v něm žít. Pomocí různých performančních situací odhaluji instinktivní a přirozenou lidskou důstojnost, která se rychle z postupně privatizovaného veřejného prostoru vytrácí. Vytvářím různé situace, které by ozřejmovaly a čelily omezování principu lidské důstojnosti, jenž je nám někdy velmi nenápadně a vychytrale odebírán mechanismy soudobého znesvobodňování. To, které je někdy paradoxně s láskou a nadšením částí populace přijímáno.

Můžete být, prosím, konkrétní?

Jako jeden z mnoha příkladů bych uvedl postupné ovládání a diktování vizuálního prostoru úzkými obchodními zájmy. Jestliže by mělo být vizuální ztvárnění prostoru chápáno jako veřejnoprávní entita, tak vizuální privatizace by měla být chápána jako krádež veřejného prostoru. Například jakýkoliv billboard je takovou krádeží svobodné a důstojnost respektující vůle člověka, který by měl mít možnost se bránit proti násilnému vstupu soukromé zájmy propagující zprávy do svého vizuálního pole. Jediná obrana je ohnutí hlavy směrem k zemi, aby se zabránilo vniknutí nevyžádané zprávy do oblasti vizuálního pole lidského oka - asi šedesát stupňů - což je vynucená a nepřirozená pozice lidského těla… Tato performanční situace je příklad jedné z řady drobných performancí ve veřejném prostoru, při kterých vyzývám kolemjdoucí, aby „sehnuli“ hlavy. Vlastníci plakátových ploch argumentují, že je takový billboard umístěn na soukromě vlastněné ploše. V tom případě je ale stejně logické argumentovat, že by měla ale být zpráva na billboardu otočená směrem k soukromé stěně, na níž je zavěšen. Když „soukromý“ vlastník útočí svojí reklamou na vlastnictví veřejného prostoru, pak má veřejnost plné právo interaktivně zasahovat do významu dané zprávy na billboardu a dle uvážení ji alternovat. Svými performancemi ve veřejném prostoru chci alespoň malým dílem upozornit na nebezpečí, že může být princip přirozené lidské důstojnosti okraden i o veřejné vlastnictví vzduchu, vody a slunečního svitu...

Fotogalerie: - Volební poutače v ulicích Prahy

Politické plakáty v ulicích Prahy. Do termínu vole...

Je podle vás Andrej Babiš ohrožením demokracie nebo pokračováním stavu, ve kterém se naše společnost nachází? Co říkáte úspěchu ANO v komunálních volbách?

Voliči v Česku jsou posedlí bojem proti svým zajmům a právům. Jde o celospolečenskou schizofrenii, která je trochu pochopitelná stále přetrvávajicím odporem, I když veřejnosti již za čtvrtstoletí došlo, že „hromadice" hromadí jen pro úzkou vrstvu lidí a už ji nemá cenu volit. Přesto si vždy najdou nějakou únikovou figuru, než by volili „dělicí". V tomto případě jakéhosi „tatíčka" ultrakapitalistu, který se musí po večerech uchechtat k smrti, jak vypálil rybník svým kapitalistickým konkurentům a jak nyní neomezeně zbohatne.

Nepřichází doba planých slibů, a to nejen ve volbách, ale i v běžném životě? Říkalo se - co je psáno, to je dáno - ale nyní v době anonymních nových médií, Facebooku, kdy zdroje nemusí být vůbec relevantní...

To přísloví „co je psáno, to je dáno" přešlo samozřejmě do naší kultury z totalitního demagogického manuálu sloužícího k ovládání lidí a nazývaného Bible. Poslechněte si „slovo boží, neboť je nám dáno", říkají ovladači myslí, že?

V dnešní době jde ale zejména o vyprazdňování významů slov. Psané slovo již nemá svůj původní význam. To je způsobeno tím, že kapitalistická tržní propaganda znásilnila významy slov, aby se vetřela do nejniternějších záhybů našich mozků. Pomocí emocemi nabitých slov nám pak prodává své výrobky a zároveň i svou ideologii nadvlády. Význam slov jako láska a přátelství se přesouvá na popis sprostého zboží. „Miluj své auto jako sama sebe," říká demagogie. Jelikož pomocí slov myslíme, tak se nám vyprazdňují i významy myšlenek a jsme pak dokonale vyplachováni a ovládáni. A jestli jsou zdroje irelevantní, je úplně jedno, neb slouží těm mocným jen k přesné diagnóze stavu naší mysli a úrovně ochoty být ovládáni.

Má ještě cenu rozdělovat svět na „levý" a „pravý"? A kdo je vlastně více „socialistický" - západní Evropa nebo Amerika?

Vždycky to mělo a bude mít cenu. Po věky věků jde o boj mezi samozvanými parazity a jejich otroky. Jen se musí lépe vymezit významy slov levice a pravice. Jejich vyprázdnění je také zásluha totalitního „pravicového" kapitalismu, který by rád, aby už dál neplatily jejich původní významy, což by vedlo k nastolení pro soudobé kapitalistické parazity výhodné postmoderní situace „konce dějin". Konce bez žádných opěrných bodů. „Jak krásně bude společenský systém stabilní, jestli se nám povede nastolit nestabilní název pozic lidí ve společnosti," říkají naši vykořisťovatelé. Já bych pro vyprázdněné významy slov „levice a pravice" navrhoval použít více popisná slova „dělice a hromadice".

Přichází doba asijských a latinskoamerických tygrů. Co bude s námi, jako se západní civilizací? Budeme alespoň noční šelmičky nebo už jen lovná zvěř či jakási atrakce?

Ti tygři, jak říkáte, se jen naučili naší vlastní vychcanosti. Stačí si přečíst, jaká svinstva v jejich zemích natropila během historie západní civilizace. Učí se být nenažraní, sobečtí a pokrytečtí. Před léty jsem dělal performanci na toto téma v čínském městě Chegndu. Praštila mě do očí naivita tamních lidí, toužících po importování západního způsobu života. Jenže si neuvědomovali, že při takovém procesu musí zahodit své tradiční hodnoty, jako jsou spolupráce, solidarita, kolektivismus, rovnost, přátelství, pravdomluvnost a musí je vyměnit za naše hodnoty, jako jsou individualismus, izolace, osamělost, atomizace, arogance, pokrytectví, lhaní, kradení, podvádění atd. Nechal jsem lidi na ulici vybírat z jejich tradičních hodnot, které jsem napsal na papíry, a žádal je, jestli se jim podaří vybraným papírem obalený kámen hodit do vzdálené popelnice, jakoby hráli košíkovou. Když se strefili, tak jsem jim za odměnu rozdával krásně ozdobené obálky obsahující naše západní hodnoty.

Nespějeme ke globálnímu válečnému konfliktu?

Jaké nespějeme? Vždyť v globálním válečném konfliktu, který naše západní civilizace vyvolala, již dávno trčíme. Netleskali jsme i my Češi útoku na Irák postavenému na základě vylhaných důvodů, útoku, který zavinil smrt více jak milionu lidí? Strašně mě tenkrát zklamal Havel, který se tak nadšeně přilnul k vůdci Západu Bushovi. Jako důsledek tohoto válečného zločinu je mezi jinými samozřejmě zrození takzvaného Islámského státu snažícího se o vypuzení imperialismu ze svých zemí. Samozřejmě k tomu používá ovládání myslí svých bojovníků islámským náboženstvím. Ale neděláme po staletí to samé my s ovládáním myslí lidí naší sféry pomocí křesťanských totalitních dogmat?

..nebo se naše civilizace podle vás dříve sebezničí sama?

Na střední škole jsem dostal od učitelky román Josefa Tomana Po nás potopa a pamatuji si, že mně vrtalo v hlavě, jak je možné, že je nějaké vládnoucí skupině úplně jedno, co bude po jejich smrti. Jenže tenkrát ještě nedokázali ti bývalí šílenci alterovat ekologické podmínky na celé zeměkouli. Dnes již ano. Pak se ale nabízí otázka, jestli máme v zájmu alespoň zmírnění dopadů právo opustit pravidla bezzubé a do kapitalistického systému zkurvené takzvané demokracie a přistoupit k přímým akcím. Před dvěma týdny mě mile potěšil pochod více jak čtyř set tisíc lidí, kteří protestovali v New Yorku proti současnému kapitalistickému ekonomickému systému, jenž způsobuje globální oteplování. Samozřejmě českou pravicí ovládaná média se o tom prakticky nezmínila. „Vědec" Klaus zde zřejmě ještě zdařile ovládá veřejné mínění.

Nevyrojilo se nějak mnoho šarlatánů, podivínů, bláznů, kterým dopřáváme sluch více, než je takzvaně zdrávo?

Bývalý socialistický sekulární systém se snažil o vytěsnění náboženství ze společnosti, což byl, vedle daleko snazší možnosti celospolečenských kroků - teď by se takový systém celospolečenského vlastnictví výrobních prostředků a země hodil při nutných krocích, které lidstvo musí učinit, aby zmírnilo katastrofické dopady globálních klimatických změn - jeden z jeho kladů.

Soukromí šarlatáni jen vyplnili pánbíčkářské, někdo tomu říká duchovní, krátké porevoluční vakuum před znovunástupem diktátu tvrdě organizovaných šarlatánů nazývajících se církve, které se okamžitě po prohrané revoluci chopily příležitosti znovunastolení svých parazitních společenských pozic. Dokonce těmto šarlatánům vracíme údajně „ukradené" majetky.

Žijeme virtuálně, máme imaginární měnu, můžeme se pomalu vytisknout na 3D tiskárně, není už samo toto o sobě poněkud šílené?

Žijeme v naprosto racionálním diktátu vládnoucí kapitalistické ekonomické třídy, která vtipně využívá jí vytvořený a kontrolovaný přesun mas do virtuálního světa k jejich ovládání. Neprozradili nám současní hrdinové Assange, Snowden, Manning a další, jak naprosto nevirtuálně a neimaginárně kontrolují a špiclují každý náš projev ve „virtuálním" světě?

Jak tedy z tohoto „bludu" ven?

Samozřejmě další revolucí. Ta minulá sametová byla „žel přírodo" (nikoliv bohužel - to je příšerné, jak nám náboženská totalita naroubovala do hlav propagandu náboženství) naprosto prohraná. Ovšem dnes je daleko těžší se zorganizovat. Díky zdánlivé komunikační jednoduchosti se společnost rozdrobila na atomizované otroky. Snadná komunikace je dnes spíše překážkou komunikace. Jelikož jsme na sebe navzájem napojeni vertikálně, čili přes uzly naprosto kontrolované naším nepřítelem, tak hned na sebe „vyžvaníme" jakýkoliv náš krok či myšlenku. Příkladem je tento rozhovor. Musíme se vrátit k horizontální, na lidském dechu postavené komunikaci.

Politika a společnost JINÝMA OČIMA

Ing. et BcA. Milan Kohout - Držitel titulu inženýra elektrotechniky na Západočeské univerzitě v Plzni. Byl aktivním členem undergroundové takzvané „druhé kultury“ a také signatářem Charty 77. Po celé řadě postihů, vyšetřovacích vazeb a působení v nejnižších dělnických zaměstnáních (několik let dělal topiče v Národopisném muzeu v Praze) byl vyštván Státní bezpečností z republiky. Poté strávil dva roky v uprchlickém táboře Traiskirchen v Rakousku. Po obdržení azylu ve Spojených státech se přestěhoval do Bostonu. Tam v roce 1993 získal diplom z vysoké umělecké školy The School of the Museum of Fine Arts. Od roku 1994 člen legendární umělecké skupiny Mobius. V Bostonu po řadu let vytvářel celovečerní performanční představení zaměřená zejména na politiku, lidská práva a kritiku náboženských učení. Jako člen Mobiusu objel řadu festivalů a získal celou řadu cen a rezidenčních pobytů. Od roku 1992 spoluřídí neprofitní bostonskou uměleckou organizaci Mobius. Od téhož roku do roku 2003 pracoval jako kameraman, technik a producent pro veřejnoprávní americkou televizní stanici C-Span. Zde natočil desítky pořadů z oblasti vzdělávání a kultury. Po více než deset let vyučuje performanční umění a politiku na TUFTS univerzitě v Bostonu a na Massachusetts College of Art a videoumění na New England Institute of Art. V současné době přednáší na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.