Donald Trump v pátek oznámil, že zvažuje ukončení podpory umírněným syrským rebelům. „Netušíme, co jsou tihle lidé zač,“ zdůvodnil svůj záměr. Server deníku New York Times připomněl, že se Trump v tomto smyslu vyjádřil v rozhovoru pro Wall Street Journal. Co z toho vyplývá?
Jsem samozřejmě velmi opatrný a zdrženlivý v úsudku. V případě vítězství Hillary Clintonové bylo možné si politiku představit, ale o záměrech Donalda Trumpa nevíme vůbec nic přesného. Co se týká syrské záležitosti, vše sleduji jako laik ve svých glosách na Neviditelném psu. Sám pojem umírněná opozice mi připadá komický. Umírněná opozice je ta, která pokřikuje v poslaneckých lavicích a neběhá se samopaly a kulomety. Jde snad o sto vzájemně nenávidějících se ozbrojených skupin. Půlka z nich má Alláha v názvu, takže hovořit o umírněnosti je mi proti mysli. Druhá věc je, že se naprosto nedomnívám, že je pan Asad ideální, moudrý vládce své země. Dopustil se fatálních kroků, které vedly k rozvratu a částečnému zhroucení jeho státu.
Vyjádřit se k tomuto obrovskému složitému problému tři dny po volbách mi přijde velmi neseriózní. Každé vyjádření člověka v jeho postavení má okamžitě za následek reakce a konkrétní činy kdekoli na světě. Korejská válka vypukla proto, že se Američané vyjádřili, že jim na Korejském poloostrově nezáleží, a když to přeženu, za týden byly tanky s rudou hvězdou v Soulu. Je mi to přinejmenším podivné, jakkoli jeho charakteristiku umírněné opozice v Sýrii chápu a do značné míry názor sdílím. Žvástů a siláckých řečí bylo dost v předvolební kampani a už by toho mohl nechat.
Všichni teď řeší, nakolik bude prezident Donald Trump podobný tomu, koho jsme viděli jako kandidáta v boji o Bílý dům. Slyšeli jsme od něj zpochybňování článku 5 Severoatlantické smlouvy o obraně všech členů, současně říká, že chce narovnat vztahy s Ruskem, což je podle Karla Schwarzenberga zpráva nebezpečná především pro státy Pobaltí. „Pobaltské státy se obávají, především se musí obávat Ukrajina a asi taky kavkazské státy,“ uvedl na ČT. Lze psát takové scénáře?
Samozřejmě Karel Schwarzenberg je bytostný oponent čehokoli, co představuje Donald Trump. To není reakce pozorovatele, ale politického hráče, který hraje v jiném dresu.
Situace se vyvíjí a v poslední etapě došlo k velmi zneklidňujícímu rozvlnění sfér mocenských vlivů. Vždycky byly, to je dějinná konstanta, ale dnes nejsou hranice zřetelné. Vždycky jsem byl proti tomu, aby se Gruzii slibovalo členství v NATO, protože je to nesmysl. Upřímně řečeno, ani Česko nebylo plnohodnotně připraveno na vstup do NATO, viz obecnou nelibost vůči myšlence stavby radaru v Brdech. Náš postoj k tomu zpochybňuje upřímnost našeho odhodlání účastnit se spojeneckých závazků. Což potom slibovat členství v NATO Ukrajině, která dodnes neví, jestli je demokratická, nacionalistická nebo komunistická.
Rozvlnění má dva důvody. Jeden je mocenské vakuum, které nastalo po rozpadu Sovětského svazu, následném oslabení nástupnického státu a nedostatku vůle prosazovat své zájmy navenek. Další důvod je lidskoprávní náboženství, kdy jsme se rozhodli šířit pravdu a lásku, kam oko dohlédne, slovem i bombami. I tohle je jeden ze zdrojů rozvlnění sfér vlivu. Doufám, že pan Trump, až se trochu zklidní a přestane plácat nesmysly, jak si navykl vykřikovat v předvolební kampani, a obklopí se seriózními lidmi, profesionály zahraniční politiky, dojde ke konstruktivnímu postoji v zahraniční politice. Upřímně řečeno, Obama, který byl pokládán za politickou holubici, vedl stále po dobu svého působení nějakou válku. Tito lidé skutečně šířili pravdu a lásku ohněm a mečem.
Když vše dáme dohromady, pak musíme dojít k uvědomění, že demokracie se nedá vnutit, že jsou jasné zájmy, které je potřeba hájit, a že se musíme držet faktů, ne ideologických konstrukcí.
V Bruselu evidentně nejsou nadšení volbou amerického lidu. Jak se podle vás budou se situací vyrovnávat evropské elity, které do poslední chvíle před Donaldem Trumpem varovaly?
To jsou lidé, kteří si dali za cíl snažení evropského kontinentu snížení teploty o půl druhého stupně. Nevnímají realitu. Myslí si, že když sem nastěhují 50 milionů Somálců, zachrání demografickou křivku Evropy a vznikne multikulturní ráj. Jsou naprosto mimo. Dokážou nám otravovat životy svými příkazy, na rozdíl od amerického prezidenta ale nemají tak zásadní exekutivní moc. Když cítí, že by vznikl odpor vůči jejich způsobu přístupu k moci, nadšení nejsou, ale nemohou proti tomu vůbec nic dělat. Evropa se Spojenými státy kooperovat musí, protože jde o jeden kulturní a civilizační celek. Uvědomují si, že vítězství Donalda Trumpa velmi povzbudilo politické síly, které jsou proti nim. Nadšení se od nich nedá čekat.
Psali jsme:
Většina českých politiků se vyjadřovala k volbě amerického prezidenta. Prezident Miloš Zeman má radost z výsledků voleb a pozval Trumpa na návštěvu České republiky. Premiér Bohuslav Sobotka hned v den, kdy byl zvolen nový americký prezident, hovořil v souvislosti s ním o agresivním populismu. Jak čtete výroky naší politické reprezentace?
Přirozeně že každý pokládal za svou povinnost se k tomu vyjádřit. De facto se vyjadřuje k vlastnímu politickému postoji, a ne k postavě, o které moc nevíme. Snad jen to, že měl za manželku Češku, postavil hotely a teď je prezidentem. Reakce tedy vnímám jen s mírným zájmem. Pokud bychom hovořili o panu prezidentu Zemanovi, jsem velmi zvědavý, jak se postaví k věci, o které se teď začalo hovořit. A k tomu, že Trump zvedne projekt protiraketového štítu. To bude zkouška státníka. Pokud by podpořil raketový štít, tak mu pán bůh odpusť potácení mezi korunovačními klenoty a ostudu na Kováčově pohřbu. Domnívám se, že tento projekt je nezbytný. Máme novou studenou válku. Copak je Rusko azbukou psaný evropský stát? Není. To je asijská mocnost, která má úplně jinou logiku, jiný způsob myšlení a není s námi kompatibilní. Napětí bylo vždycky a je dané podstatou našich dvou kultur. Raketový štít bude už brzy vážně diskutován, a to pak teprve uvidíme zajímavé postoje našich předáků, ať už je to prezident, představitelé politických stran či ústavních institucí.
Donald Trump se vyjadřoval poměrně pozitivně ke spolupráci s Ruskem. To se nevylučuje s projektem protiraketového štítu?
Samozřejmě že ne. Vždyť během studené války byla uzavřena celá řada dohod s Ruskem a fungovaly s jedním pozitivním výsledkem, že se studená válka nepřelila do skutečné. To je diplomacie, která má určité kontury a provozovala se po stovky let. Ať si nikdo ani vteřinu nemyslí, že když v předvolební rétorice Trump zmiňoval dohody s Putinem, že je to nějaká kapitulace. Nemyslitelné. Trump není jen hoteliér, který si vzpomněl, že bude prezidentem USA. Je také reprezentantem určitých zájmů a další lidé formují jeho postoje. Nepředstavujme si, že dohoda s Putinem znamená kapitulaci. Půjde o tvrdé soužití a jednání potrvají léta. Půjde o soužití asi na jiné bázi než dosud, protože ubude proklamací o lidských právech a přibude věcných postojů.
Už padla spousta zdůvodnění, že Američané se vzbouřili proti elitě u moci atd. Jak je vlastně možné, že lidé Trumpa zvolili? I když nemuseli souhlasit s nabízenou jistotou a pravidly, vybrali si někoho, kdo se tváří, že zavedená pravidla neuznává vůbec...
To je principiální otázka. Jde o obecný jev, všude se projevuje obecná nedůvěra vůči tradičním strukturám. Poslední dobou se přikláním k názoru, že za to hodně může internet. Vždycky existovalo to, čemu se říkalo šeptanda. Zejména v době útisku, za protektorátu. Za komunistů se tomu šeptanda neříkalo, ale existovalo to: lidé věřili tomu, co slyšeli od kamarádů ze sousedství a podobně. Teď vznikly komunikační prostředky, které neoficiální názory multiplikují, dávají jim punc důvěryhodnosti. Posloucháme řeči oficiálních činovníků, s jejich prací jsme nespokojení. Nespokojenost je konstanta. A teď tu máme alternativní názory, podněty. Z toho povstanou osobnosti, jako je u nás pan Babiš. To je také alternativní člověk, mluví jiným jazykem. A tohle je hodně důležité. Vulgarita, nad kterou se všichni pozastavují, je jádro věci. Alternativní politik umí mluvit od plic a lidé jsou nadšení, protože slyší něco, co by v životě neslyšeli od oficiálního politika. Neuvědomují si, že je to v podstatě hloupost a nemístná zkratka bez obsahu. Babiš na rozdíl od jiných politiků, jako jsou Zeman, Kalousek nebo Schwarzenberg, vulgarismy nepoužívá, ale nehledaným jazykem hovoří. Když slyšíte Sobotku, máte pocit, že vidíte úhoře, jak se svíjí, aby nic neřekl, o nikoho se neotřel, aby se nic nestalo, kdežto Babiš názor řekne tak, jako by si povídali lidé někde v hospodě. A takto mluvil v kampani Trump. Američané ho poslouchali v hospodě u fabriky, která už patnáct let nefunguje, protože výrobky dělají v Číně, byli nadšení a šli ho volit. To je zřejmě ono. Otázka je, do jaké míry jde o nebezpečí, do jaké míry je to osvěžení veřejného života. Dokud nezačnou být narušovány ústavní struktury, nastavení rozdělení moci, je to stále ve zvládnutelné rovině. Ale už v tom, co vidíme v Maďarsku nebo v Polsku, kde začaly nepříjemnosti kolem ústavního soudu, je cítit hranice, odkud plyne nebezpečí. Nepokládal bych trend za fatální hrozbu, ale že bychom ho měli jen pozorovat s úsměvem? To ne. Jde o rizikový faktor vývoje společnosti, jehož jsme součástí a aktéry. Objevil se nový politický prvek a veřejné dění není jen moderováno autoritami, ale vyplývá spontánně ze širokých vrstev. Kam to povede dlouhodobě, to je otázka. Krátkodobým efektem je to, že se dostávají k moci lidé, kteří by se k ní jinak nemohli dostat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
