_636092078554265301.jpg&id=116148)
Podle předsedy Evropské rady Donalda Tuska čelí Evropská unie v současnosti výzvám, které jsou nebezpečnější než cokoliv za uplynulých šedesát let evropské integrace. Mezi nimi kromě Číny, Ruska, Islámského státu a teroru a anarchie na Blízkém východě uvedl i novou administrativu v USA. Je pro Evropu důvodem k poplachu pouhých pár dnů působení Donalda Trumpa v Bílém domě a v čem by nebezpečí pro Evropu ze strany Spojených států mohlo spočívat?
V první řadě se domnívám, že ze všech nebezpečí, která jste vyjmenoval, je největším nebezpečím pro Evropskou unii Evropská unie. Díky sebedestrukční politice jejího vedení. Pokud se pan Tusk takto vyjadřuje, lze to také chápat jako svalování viny za vlastní neschopnost na někoho druhého. Připomíná mi to některé anekdoty z dob, kdy na obzorech plály jasné zítřky. Jedna hovořila o tom, že socialismus má čtyři hlavní nepřátele. Jaro, léto, podzim a zimu. Evropská unie, jak vidím, jich má daleko víc. Nový prezident se ještě neohřál v Bílém domě a už ohrožuje sjednocenou Evropu. Mohu se dokonce domnívat, že bruselská administrativa je ve skrytu duše ráda, že americkým prezidentem je právě Trump. Konečně má dalšího nepřítele, na kterého se budou, podobně jako na ona čtyři roční období, svalovat vlastní pochybení.
Donald Trump po svém nástupu leckoho překvapil, protože na rozdíl od jiných politiků začíná uvádět v život to, co před volbami sliboval. Jeho dekrety namířené proti migrantům, kdy do USA nesmějí vycestovat občané sedmi muslimských států, však vzbudily velké pozdvižení stejně jako rozhodnutí o pokračování ve stavbě zdi na hranici s Mexikem. Jsou to rozumné kroky, které USA přijímají v zájmu své bezpečnosti i za cenu omezení pohybu osob, ale neměl by si podobně nekompromisně počínat každý stát?
Zda to rozumné kroky jsou, nebo nejsou, o tom si musí rozhodnout každá země sama. Jinak je to, opět použiji socialistický termín, vměšování se do záležitostí cizího státu. Kdo nám či komukoli jinému dává právo kritizovat vládu druhého státu za jeho vnitřní politiku? Když americký prezident bránil americké zájmy daleko za hranicemi pomocí tanků a armády, bylo to v pořádku. Když prezident brání vlastní zemi pomocí dekretů, je to cílem tvrdé kritiky. Především z řad hereček, modelek a zpěvaček a jiných celebrit.
Proti Trumpovi se hned po jeho inauguraci uskutečnil pochod „Woman March On Washington“ za účasti milionů protestujících v několika městech. Je jeho nástup do funkce opravdu nebezpečím z pohledu žen? Dá se za ně považovat Trumpovo nařízení, podle kterého se zakazuje financování neziskových organizací, jež poskytují poradenství či přímo pomáhají ženám k potratu?
Mimochodem, o jaké nebezpečí pro ženy se jedná? Položil si někdo otázku, zda umělý potrat není smrtelným nebezpečím pro nenarozené dítě?
Psali jsme:
Příznivci nového amerického prezidenta si slibují, že by se svět mohl vrátit alespoň v něčem k normálu a probral by se z genderového „šílenství“. Může Trumpovo úřadování nějak ovlivnit to, kam se svět v posledních letech pod taktovkou zastánců práv menšin řítí, nebo je i první muž Spojených států příliš malý pán na to, aby dokázal zastavit trend, který ničí tradiční židovsko-křesťanské civilizace založené na tradiční rodině a psaných i nepsaných pravidlech chování?
Nepoužívám nadmíru pojem tradice, spíše se kloním ke slovu přirozenost. Gender ideologie není ani tradiční, ani přirozená, a proto je nová a přitahuje buď různé podivíny, kteří si zvyšují pokleslé sebevědomí jejím hlásáním, nebo placené organizace, které mají snahu rozbít to, co bylo vyzkoušené a užitečné po celá tisíciletí. Nápad, aby se místo pojmu těhotná žena používal termín těhotný člověk, protože se mezi těhotnými ženami může vyskytnout transsexuál, kterého by se to mohlo dotknout, nebo propagovat společné WC pro muže i ženy či nejmenovat rodiče jako otce a matku, ale jako rodiče číslo 1 a rodiče číslo 2, to je skutečně nové, neotřelé, interesantní, hodné pozornosti a pro ony hlasatele nových pravd jako stvořené. Že se to může dotknout rodičů nebo někoho, kdo společné WC nevyznává, to už naše svobodomyslné, sjednocené Evropany nezajímá.
Je pohádka o Sněhurce genderově závadná, když popisuje princeznu, která stále padá do léčky a musí jí zachraňovat princ s trpaslíky? Tvrdí to National GeographicAnketa
Každá doba měla svoje méně či více nebezpečné podivíny. Jedni hlásali svobodu v nahotě, druzí v blížícím se konci světa, jiní v čistotě rasy nebo beztřídní společnosti. Dnešní doba produkuje pošuky hlásající gender.
Zda by nový americký prezident mohl s tímto módním trendem něco udělat, to si netroufám říci. To je otázka předčasná. A že by udělal něco ku prospěchu oněch nepsaných pravidel chování, tak o tom si dovoluji pochybovat hned.
Když jsem zmínil tradiční rodinu, tak u ní zůstanu i další otázkou. Přibývá čím dál více zemí, kde jsou povoleny sňatky lidí stejného pohlaví, následným krokem pak bývá povolení adopce těmto párům. Jen připomenu, že v reakci na legalizaci manželství homosexuálů v Itálii se veřejně ozvali i představitelé italských muslimů, kteří požadují odstranění diskriminace a legalizaci mnohoženství v Itálii. Jak vidíte ve světle tohoto vývoje budoucnost tradiční rodiny v Evropě tak, jak jsme ji znali doposud?
Pokusím se to říci lapidárně: tradiční rodina v Evropě už je na jednotce ARO. Je jen otázkou času, kdy skončí na patologii.
Česká vláda chce umožnit osvojení partnerova biologického dítěte v homosexuálních párech, a proto ke konci minulého roku schválila návrh novely zákona o registrovaném partnerství, která s tím počítá. Proti podobným návrhům se dlouhodobě staví vládní KDU-ČSL, která je zastáncem tradiční rodiny. Navržená novela je nepochybně v zájmu menšiny, jsou ale podle vás dostatečně zohledněny i zájmy dítěte?
Jsem zastáncem volby menšího zla. Často se tak musejí rozhodovat lékaři nebo politici. Bohuže s pozitivními ani negativními výsledky takové formy adopce nemáme vůbec žádné zkušenosti. Šlo by, pokud k uzákonění dojde, o první generaci dětí, které budou v roli pokus – omyl.
Navržená novela je nepochybně v zájmu menšiny. Mimochodem, položil si někdo otázku, zda i děti jsou v této zemi zohlednitelnou menšinou?
Pohoršilo by vás, kdybyste si v čítance pro druhou třídu základní školy přečetl v básni Jiřího Žáčka tato slova: „K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky...“? Staví tento text ženy automaticky do pozice, kdy jejich primárním životním úkolem je stát se matkou a postarat se o děti? Je tak spojení holčiček coby budoucích maminek politicky nekorektní?
Nepohoršilo. Naopak. Jak už jsem se zmínil, mám rád přirozenost. A je snad na světě něco více přirozené, než když žena daruje nový život, stane se matkou a dítě může říci „to je moje máma“?
K této básni se dokonce pro server Aktuálně.cz vyjádřilo ministerstvo školství: „Text sám o sobě není zcela genderově neutrální, při výuce ale záleží hlavně na výkladu a na tom, v jakém kontextu je uveřejněn a jaký je záměr autora.“ Zároveň dodalo, že učitel by měl při výkladu žákům vysvětlit záměr autora a další souvislosti. „Kromě jiného také souvislost s genderovou korektností,“ uvádí resort. Co říkáte tomu, jakým způsobem a komentářem se do této „kauzy“ vložilo ministerstvo školství a nebudou ti osmiletí školáci už v tak útlém věku obětí genderového běsnění?
A máme tu zase socijálismus. Tehdy byli učitelé školeni, jak mají sami správně ideově chápat nové společenské jevy a správně ideologicky ovlivňovat nastupující mladou generaci. Ve vyjádření ministerských figurek mne nepřekvapuje jejich zbabělé lavírování. Mají strach. Korektnost je vepsaná do náplně jejich práce. Představte si, že by tamní ouředníci dostali odvahu a zastali se plně věcí přirozených.
Snaha o vyváženost se objevuje na všech frontách. Na nedávném sjezdu Strany zelených si delegáti schválili, že místo zkratky SZ budou používat jednoslovné označení Zelení. Nejdříve se ale na návrh jedné delegátky hlasovalo o tom, že by se jmenovali Zelené, což neprošlo. Na sněmu Mladých zelených šli oproti svým zkušenějším kolegům ještě dál. Navrhovali upravit přednosti v diskusích, a to tak, že prioritou by byli nemuži. A místo původních kvót 50 : 50 upravujících minimální počet žen v politice, navrhují novelizovat tzv. kvóty 50 procent plus, tedy že by žen musela být polovina nebo víc. Jak se vám zamlouvá termín „nemuž“ a co si myslíte o kvótách padesát procent plus?
Kvóty této strany jsou mi lhostejné, stejně jako celá tato strana. Pokud jde o „nemuže“, je to rozdíl jednoho kroužku nad písmenem. Vzhledem ke své více než čtyřicetileté psychiatrické praxi mne už nic „nemůže“ překvapit.
Když jsem se zúčastnil diskuse v senátu k novele zákona o České televizi, tak mě zaujalo, když neurolog a filozof Jan Payne z České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně prohlásil, že média veřejné služby mají sloužit menšinám. Není tohle příznačné pro svět kolem nás, že „vše“ se podřizuje nejrůznějším menšinám? Může to být i tím, že existuje množství „neziskovek“ hájících práva nejrůznějších menšin, které potřebují vykázat nějakou „práci“, aby odůvodnily svou existenci a přísun peněz od státu či EU?
Celá naše země, všech deset milionů obyvatel se kupodivu skládá z menšin. Menšina důchodců, hluchých, barvoslepých, dětí, učitelů, lékařů, dělníků, umělců, židů, křesťanů, sportovců… A těm všem televize slouží. V senátní diskusi nebyla objevena Amerika. A tzv. neziskovky? Dovolím si lehkou ironii. Na počet menšin je jich u nás žalostně málo!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
