Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varoufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali?

Krize, která vypukla v roce 2008, ukázala velmi slabá místa současného kapitalismu. Na první pohled to vypadalo jako úvěrová nebo bankovní krize. Ve skutečnosti se ukazuje, že způsob podnikání, kterým pracuje Západ, má výrazné limity. Vždy potřebuje oblast, ze které může vysávat dodatečné prostředky. Existují ekonomové, kteří tvrdí, že kdyby se nezhroutil socialistický blok v roce 1989, a Západ tak nezískal obrovské miliardy, sám by dospěl ke krachu, protože rezervy neměl. V současné době se odhaduje, že je přibližně 1000 bilionů peněz, které nejsou kryté. Jsou to samozřejmě jedničky a nuly, ale v konkrétním účetnictví, kdybyste je dala na trh… Nikdo neví, co s kapitalismem dělat. I proto se dějí expanze do volných oblastí; existuje snaha vysát tu Rusko, tu Čínu. Jde o klasické rozpínání kapitálu, které naráží na své hranice.

Jak se dařilo zvládat finanční krizi v podmínkách volného trhu?

Vidíme dva pokusy o řešení krize z roku 2008, americký pokus a ten Evropské unie. Amerika nalila ze státních peněz na záchranu bank přibližně 1,7 bilionu euro, z toho 1,4 se vrátilo a  v podstatě se podařilo americké banky zachránit. Evropská unie nalila více – a stále vidíme, že peníze chybí, máme slabou úvěrovou politiku, potřebujeme stabilizaci EU. Stále vidíme snahu bank tahat peníze z Řecka, Portugalska, Španělska, Itálie, tedy z jižní periferie Evropské unie. Ti, kteří říkají, že státy, které nejsou schopny splácet dluhy, by měly být vyhnány z EU, ti velice riskují, protože když banky nebudou moct vysávat jižní periferie, budou vysávat východní.

K tomu je potřeba připojit obrovskou sociální diferenciaci, která narůstá. Údaje se různí. Velmi dobrý radikální ekonom František Nevařil propočítal, že 0,01 procenta lidí na planetě vlastní dvě třetiny všeho majetku. Při technologickém pokroku, kdy se koncentruje majetek a narůstají příjmy, to znamená, že se vytváří armáda produktivně nepoužitelných lidí. Ve Španělsku máme přes 50 procent mladých lidí nezaměstnaných. Zatím jsou v EU zdroje na sanování těchto sociálních problémů a na jejich zklidnění, ale jak to bude vypadat v budoucnu? Navíc se problém dostává do globálních rozměrů. Často jsou problémy skryté.

Když se podíváte na migraci, je spojena s tezí o úpadku Afriky. A proto prý lidé utíkají do Evropy. Podíváte-li se ale na konkrétní čísla, ekonomický růst Afriky je větší než Evropské unie. Dokonce subsaharská Afrika vykazovala loni pětinásobný ekonomický růst ve srovnání s Evropskou unií. Samozřejmě, že životní úroveň EU je vyšší a v Africe je divočejší sociální diferenciace, ale růst ekonomiky o něčem svědčí. Tlak nevyvolávají jen ekonomické, ale většinou i politické problémy. Tyto věci je potřeba brát v úvahu, nemluvě o demografických problémech. Máme obrovský nárůst obyvatel v Africe a arabských zemích, kromě Libye a Sýrie, kde se válčí. Egypt dnes vykazuje třikrát větší růstovou dynamiku než Čínská lidová republika. To vše se promítá do celého toho ekonomického zmatku, který kapitalismus vytváří. Zorientovat se v něm a přijmout nějaké rozumné rozhodnutí je téměř nemožné.