Šéf Havlovy knihovny Michael Žantovský pro PL: Mladí lidé jsou hladoví po politikovi, kterému nejde o hlasy, ale jedná z přesvědčení

Před pětadvaceti lety byl první polistopadový prezident Václav Havel na počátku obnovení diplomatických vztahů mezi tehdejším Československem a Izraelem. Když se na to díváte s pětadvacetiletou zkušeností v diplomacii, bylo to důležité a správné rozhodnutí?

Za těch pětadvacet let česko-izraelské vztahy urazily velkou cestu, uvážíme-li, že předtím víc než dvacet let žádné vztahy neexistovaly. Dnes jsme pro Izrael, jak nám připomínají při každé příležitosti, jedním z nejdůležitějších a takových nejspolehlivějších partnerů v Evropě. A z naší strany tento vztah má také velký význam, jednak kulturně-historický, židovská komunita, jejíž mnoho potomků dnes žije také v Izraeli, má u nás více než tisíciletou historii. Mnoho našich velkých postav kultury, literatury, hudby bylo židovského původu. A na české židovské komunitě je zajímavé, že nežila, aspoň v posledních dvou třech stoletích, odděleně od českého lidu, ale prolínala se s ním kulturně, společensky i jinak, takže k mnoha z velkých postav, ke kterým se jako Češi hlásíme, se hlásí také Izraelci. Samozřejmě vztah mezi Českou republikou a Izraelem má také velkou ekonomickou důležitost. Ačkoli je Izrael malá země, je jedním z největších obchodních partnerů České republiky na Blízkém východě, jednu dobu byl dokonce největším. Nevím, jak je to v poslední době, statistiky v posledních dvou letech jsem neviděl, ale pravda je, že třeba za mého působení jako velvyslance České republiky v Izraeli vzrostl během pěti let vzájemný obchodní obrat šestkrát. To je růst, který je těžko představitelný u jakékoli jiné země. Navíc struktura vzájemného obchodu je velmi kvalitní, my do Izraele vyvážíme vyspělé strojírenské výrobky, především automobily, ale také chemické výrobky a výrobky jemného vyspělého strojírenství. Izrael je jednou z vůdčích zemí technologií high-tech, biologických technologií atd. Čili v tom všem má tento vztah velkou perspektivu. Byl jsem velmi rád, že ještě za mého působení se podařilo uzavřít mezistátní smlouvu mezi Izraelem a Českou republikou o spolupráci v oblasti vědy a užitého výzkumu, což umožňuje společné projekty právě v disciplínách, kde jsou Izraelci úplně na špici světového vývoje. Samozřejmě i kulturní výměna je pro nás velmi zajímavá a velmi důležitá. Návštěva české delegace je připomenutím obnovení vztahů, a role Václava Havla, kterou při tom měl, má také velkou důležitost.

Izraelský národní hrdina, brigádní generál Kahalani, ale i další Izraelci, s nimiž jsme mluvili, hovořili o tom, že Česká republika je dnes v Evropě jedinou zemí, která je na straně Izraele. Můžeme být pro Izrael jakousi bránou, která přispěje ke zlepšení vztahů mezi ním a některými evropskými zeměmi?

Já bych to tak úplně nebral za bernou minci. Nevíme, co naši izraelští přátelé říkají delegacím z jiných zemí, když přijedou do Izraele. A je určitě pravda, že je celá řada členských zemí Evropské unie, které mají podobný velmi pozitivní vztah k Izraeli jako my. Namátkou Polsko, Slovensko, dnes i Německo, i když jejich vztah je samozřejmě specifický vzhledem k historii, ale Německo je spolehlivým izraelským partnerem. Neříkal bych, že jsme jediní, ale jistě jsme jedni z nejspolehlivějších a dáváme to najevo i při jednáních v Evropské unii i v OSN.

Jste rád, že současná česká vláda, dokonce i prezident Miloš Zeman, navazují na dobré vzájemné vztahy Česka a Izraele, které znovuobnovil tehdejší prezident Československa Václav Havel?

Já jsem vždycky rád, když se jakákoli česká vláda hlásí k odkazu Václava Havla, a jsem rád, že se k němu hlásí pan prezident. Myslím si, že právě to, co činí náš vztah k Izraeli tak kvalitním, je skutečnost, že vydržel celých těch pětadvacet let bez ohledu na změny politických garnitur, změny na postu prezidenta atd.

Byl jste velvyslancem nejen v Izraeli, ale i ve Spojených státech amerických a Velké Británii. Byla vaše mise v Izraeli něčím výjimečná nebo jedinečná?

Izrael je jedinečná země svým osudem, svou historií i svými problémy. Ale pokud člověk tohle povolání vykonává s láskou a důkladně, je každá země jedinečná. Spojené státy i Velká Británie jsou také jedinečné, proto neříkám, že tato země je jedinečnější než nějaká jiná.

Jak se jako diplomat, který se v mnoha zemích setkal s multikulturní společností, díváte na postoj velké většiny Čechů na vlnu migrace lidí z Blízkého a Středního východu do Evropy?

My často vidíme situaci třeba v Izraeli mediální optikou, z dálky, která samozřejmě akcentuje prvky konfliktu, a zvenku to vypadá, že Izraelci, Palestinci a izraelští Arabové nemyslí od rána do večera na nic jiného, než jak se vzájemně pozabíjet. Ale ve skutečnosti tomu tak není. A je zajímavé, když člověk v Izraeli žije, vidět, že samozřejmě jsou Izraelci, kteří nemají rádi Araby a naopak, ale že spolu v mnoha ohledech komunikují, že je spousta přátelství mezi izraelskými Židy a izraelskými Araby. Ukazuje to jednu věc, že často vina za nesnášenlivost, která je smutná, ať už je to v případě izraelsko-palestinského konfliktu nebo v jiných případech, třeba v případě migrační krize, je na politicích, kteří rozdmýchávají z politických důvodů akcent nesnášenlivosti, netolerance atd. To samozřejmě neznamená, že takové jevy jako migrační krize nejsou problém, ale dá se o nich mluvit rozumně, klidně, s tolerancí, nepřehánět a nepoštvávat se navzájem. A i to je dědictví Václava Havla, který k tomu vždycky nabádal.

V tomto směru současný prezident na toto dědictví Václava Havla nenavazuje. Nedávno například prohlásil, že většina uprchlíků si náš soucit nezaslouží a že děti používají jen jako živý štít. Co tomu říkáte?

Nebudu to komentovat, protože jsem si uložil, vzhledem k tomu, že jsem ještě nedávno byl českým diplomatem a vlastně jsem reprezentoval hlavu státu navenek, že se po návratu ještě sto dní k postojům současného prezidenta nebudu vyjadřovat.

A kdy vám tato lhůta končí?

Někdy v prosinci. Ale to neznamená, že se ten sto první den hned vyjádřím.

Tak od domácí politiky přejděme k zahraniční. Jak hodnotíte současnou politiku Ruska a jeho zapojení do konfliktu v Sýrii? Myslíte, že díky tomu migrační vlna ze Sýrie opadne, nebo naopak bude ještě silnější?

Rusko se snaží hrát velmocenskou hru, která k oblasti Blízkého východu odjakživa patří. Není na tom nic zvláště nového, o podobnou roli se snažil Sovětský svaz v dobách studené války. Je jen třeba si pamatovat, že to je hra nebezpečná a může mít negativní dopady.

Výtvarník Bořek Šípek teď v souvislosti s umístěním lavičky Václava Havla v kampusu univerzity v Tel Avivu prohlásil, že je třeba připomínat odkaz Václava Havla, protože je šokován tím, že někteří mladí už prý pomalu nevědí, kdo byl Václav Havel. Zdá se mi to trochu pesimistické, ale budete se jako nový ředitel Knihovny Václava Havla snažit, aby k něčemu takovému skutečně nedošlo?

Myslím, že se snažíme, a v tom vidím situaci daleko optimističtěji než Bořek, protože to vidím z té knihovny. My každý večer v týdnu pořádáme nějakou akci, diskusi, setkání, čtení, máme každý večer nabito a jsou to z devadesáti procent mladí lidé. Mladí lidé s námi také komunikují přes Facebook a přes Twitter. My teď každé pondělí twittujeme jeden citát od Václava Havla po celém světě, česky, anglicky. Budeme to dělat tak dlouho, dokud nám citáty budou stačit, což bude hodně dlouho. I když musím podotknout, že není lehké Václava Havla vtěsnat do sto čtyřiceti znaků tweetu. Mám naopak pocit, že mladí lidé jsou hladoví po nějakém morálním příkladu, po typu politika, který nejedná pro získání více hlasů nebo více ministerských postů v příštích volbách, ale který jedná z přesvědčení kvůli tomu, v co věří, a kvůli tomu, co chce jako politik vykonat pro ty druhé. To je kvalita, které se aspoň podle mého názoru dnes hodně nedostává, a myslím, že v mladých lidech ten problém není.

Vidíte na politické scéně někoho, kdo by se mohl stát morálním příkladem jako Václav Havel?

Ani náhodou se do tohohle nebudu pouštět.