Dá se říci, že s ohledem na nejrůznější vlivy se stále více projevuje atomizace společnosti. Myšlenky, které po roce 1989 dominovaly v návaznosti na osobnost prezidenta Václava Havla, jsou sice dnes stále udržovány, ovšem otázkou je, jak velkou část veřejnosti ještě dokáží oslovit. Objevují se negativní komentáře, nelichotivé vtipy, vulgární projevy, a to nejen v souvislosti s těmi, kteří řekněme více zdůrazňují lidskoprávní hledisko skutečností, ale například i v souvislosti s už jmenovaným Václavem Havlem. Když to velmi zjednoduším, proč je už některým lidem k smíchu teze, že by mohla zvítězit pravda a láska nad lží a nenávistí?

Řekl bych, že celý ten povyk kolem Václava Havla je dobrým příkladem toho, že mediální manipulace funguje jen po omezenou dobu. Už z té samotné teze o pravdě a lásce je přece jasné, že se od samého začátku jednalo o podvod. Slušní lidé mohou vést různé spory, ale nikdo se neodváží říct „moje zájmy jsou ztělesněním vyšší pravdy a lásky“. Musel by se propadnout studem. Víme přece, že nikdo není majitelem pravdy a lásky. Nebo možná tak Ježíš Kristus. Ale rozhodně ne lokální politik, který byl zvolen prezidentem na základě podvodu a nezdráhal si přilepšovat ze státního.

Mnozí z nás byli fenoménem Havel na určitou dobu uhranuti, ale dnes se Václavu Havlovi a jeho velkohubé propagandě smějeme. To je velice zdravé. Otázkou spíš je, proč se někteří lidé té lži ještě pořád drží. Těch faktorů je celá řada, ale zcela jistě havlismus funguje po způsobu středověkých odpustků. V mém regionu žije místní politik, který zbohatl nepoctivými transakcemi s dotacemi a obecními pozemky. Ten boháč se nyní snaží získat další funkci a prezentovat se jako poctivý člověk. A myslíte, že vrátí, co ukradl? Ani nápad. Zafinancoval stavbu lavičky Václava Havla.