Volební kandidát: Babiš dokáže zničit nejen živnostníka, ale i celou jeho rodinu

Kandidujete v krajských volbách na Vysočině za Stranu soukromníků, proč jste se rozhodl kandidovat? A proč právě Soukromníci?

Přemýšlel jsem už několik let, že vstoupím do politiky. Zvažoval jsem ODS. Zvažoval jsem i Konzervatiní stranu ještě za předsednictví pana Martina Rejmana. A také Svobodné. Soukromníci však splňují všechna kritéria, která po politicích požadují živnostníci. A já jsem živnostník. Kandidovat pak už bylo jen otázkou zodpovědnosti.

S jakými názory Soukromníků se vy osobně nejvíce ztotožňujete?

Především s bojem proti molochu nynější vlády. Zákony, které mají jediný účel, zlikvidovat co nejvíce živnostníků a malých či středních soukromých firem, zároveň likvidují blahobyt všech, ve prospěch několika málo lidí. Boj proti oligarchii je dnes ještě důležitější, než boj proti minulým diktaturám. Protože probíhá teď. A teď ho můžeme vyhrát. Nebo prohrát.

Jak si zatím v kraji vedete? Věříte si, že se do zastupitelstva dostanete?

Bohužel se dle průzkumů zatím, zdůrazňuji „zatím“ pohybujeme v našem kraji kolem dvou procent, což věřím, že se v brzké době a s prohloubením kampaně, tedy povědomím voličů, změní k lepšímu a dostaneme se přes pět procent. Na druhou část otázky jsem u vás již jednou odpovídal, takže si dovolím citovat:

„Každá strana, která jde do voleb, tam jde s přesvědčením, že dosáhne dobrého výsledku. Stejně tak i naše Strana soukromníků. Vzhledem k tomu, že teprve nedávno začala volební kampaň, nedivím se výsledkům průzkumů. Strana soukromníků, byť je to vlastně pokračovatel stavovské strany z první republiky, není ještě zakotvená v povědomí voličů jako jiné, silnější a na naší politické scéně již dlouhodobě působící strany. I přesto jsem přesvědčen, že díky volebnímu programu a proživnostenské, resp. propodnikatelské politice nám podnikatelé a živnostníci z Vysočiny dají svůj hlas a my dosáhneme minimálně pětiprocentní hranice.“

Jakou první věc byste učinil ve své funkci, pokud byste se stal hejtmanem?

Hned po seznámení se spolupracovníky a jejich konkrétními problémy v práci bych požádal všechny úředníky kraje o vstřícnost. Úředník, zaměstnanec státu je tu proto, aby sloužil. Nikoli svým nadřízeným, ale občanům. Proto si ho svými daněmi platí. Takové vědomí by mělo vládnout všude tam, kam je občan státem nucen chodit. To je velmi důležitá věc. Hejtman samozřejmě nevládne sám. Musí proto umět pro svou věc nadchnout většinu. Nechceme rozhazovat peníze od daňových poplatníků, nechceme dvakrát překopávat novou silnici, nechceme zaměstnávat zbytečné úředníky. Chceme investovat s rozvahou. Nač jsou okrasné květináče, když nemůžeme poskytnout pomoc nejpotřebnějším. A postupné snižování nákladů na provoz kraje, což se samozřejmě týká i počtu zaměstnanců krajského úřadu a nejen dalších úřadů pod KÚ spadajících, ale i např. úřadů práce, finančních úřadů a podobně.

Jako hlavní problémy Vysočiny uvádíte ty s dopravou, na jaké konkrétní komunikace je potřeba se zaměřit nejvíce?

Ne, nejde jen o komunikace, jde o celkovou obslužnost, preferování a dotování velkých firem, včetně železnice na úkor malých dopravců. O plánování uzavírek silnic, aby se nestávalo to, co dnes dobře známe, a to „objížďka na objížďce“ a mnohé další. Dokonce bych do této problematiky zařadil i učňovské školství s dopravním zaměřením a jeho podporu. Ale je to téma tak rozsáhlé, že ani ty čtyři roky „hejtmanství“ by na uvedení této problematiky alespoň do trochu rozumného stavu nestačily.

A máte již nějaký konkrétní plán, jak změnu provést v co nejbližším termínu?

Nejprve se musím dozvědět, jak a proč tyto problémy ve skutečnosti vznikají. A teprve potom, jakým způsobem se jim vyhnout. Aspoň co se týká „krajských“ zakázek. S podporou, říkejme tomu „příjemného žití“ v kraji, se dá ale začít hned. Aby nevznikaly nesmyslné situace, kdy občan dostane pokutu za stan postavený na vlastní zahradě, či kavárník za misku s vodou pro psy. Zbyteční úředníci vytvářejí zbytečné kauzy. Kromě toho, že nás zbytečně stojí peníze.

Stát, tedy i kraj, musí řešit jen věci nezbytné. Nepotřebujeme na všechno vyhlášku a když už ji potřebujeme, musí být jasná a srozumitelná. A jejím účelem musí být přínos pro občany, ne větší moc pro státního zaměstnance. Jak jsem řekl výše, úkolem politika je sloužit a ne buzerovat a ničit lidem život.

Fotogalerie: - Soukromníci, Svobodní a Turbo

Protestní akce proti zavedení elektronické evidenc...

Velmi často se také negativně vyjadřujete k zanedbávání drobných podnikatelů a živnostníků, jak se budete snažit v rámci kraje živnostníkům pomoci?

Nejde o zanedbávání. Soukromí podnikatelé nepotřebují nějakou zvláštní podporu. Stačí jim, když je necháte pracovat v klidu a bez stresu, že když udělají chybu, bude je to stát existenci. Ale dám malý příklad. Občané, kteří žijí v centru měst, se mnohde zaradovali z „policejní hodiny“, kdy po desáté večer nesmí mít žádná restaurace otevřenou zahrádku. Dnes se stejná věc začíná týkat i jich a jejich soukromých zahrádek. Občané si často neuvědomují, že podporovat stát v jeho restrikcích svobody se dříve nebo později bude týkat i těch, kterým mají na první pohled pomáhat. Přece když bydlím ve městě, dokonce v centru, nemůžu očekávat oázu ticha lesní mýtiny. Mají zase jiné výhody, pro které v tom centru bydlí. A další příklad, třeba parkování aut výfukem směrem do silnice. O to se přece dá požádat cedulí na parkovišti. Bez pokut. Lidé se většinu času k sobě chtějí chovat přívětivě.

S tím souvisí i to, že počet živnostníků neustále klesá, konkrétně na Vysočině za 5 let klesl o 9 %, a tak v menších městech stále častěji chybí drobné služby. Jak podle vás bude vypadat situace v příštích 5 letech?

A bude klesat i nadále! Posloucháme politiky, kteří stále dokola opakují, jak živnostníci a podnikatelé okrádají stát. Na volebních výsledcích je vidět, že voliči tuhle lež přijali jako politický program vedoucí k blahobytu. Stát ale přece nemá jiné peníze, než ty, které od živnostníků či zaměstnanců podnikatelů dostane. Nebo které si půjčí s tím, že je později splatí opět živnostníci a zaměstnanci soukromých firem. Ve skutečnosti tedy jediní, kdo opravdu může okrádat stát, jsou právě zaměstnanci státu či politici. Jedině oni můžou víc vzít, než dají. Nikdo jiný.

Soukromník, i v případě, že dle „politického ptydepe“ okrade stát, do společné kasy něco přinese. Já tím nechci omlouvat nezákonné krácení daní. Chci jen ukázat, že politický boj proti soukromníkům již nabyl obludných rozměrů, jako by snad šlo o mafiánskou kastu nepostižitelných zločinců. Bohužel znám více a více případů, kdy malé firmy chtějí podnikání ukončit. Poslední kapkou je pro ně EET. A zase slyšíme, že chtějí skončit jen ti, kteří „kradou“. Ale to není pravda. Chtějí skončit ti, kteří se už dnes klepou strachem před pokutou za to, že do tří dnů neodpovědí na otázku státního úředníka. Podnikatelé a živnostníci jsou stejně jako zaměstnanci lidé. Dělají chyby. A stát pod „vedením“ pana Babiše dokáže takového živnostníka svými nehoráznými pokutami zničit. A nejen jeho. I jeho rodinu. Ono se vlastně stačí podívat na rozdíly mezi pokutami pro soukromníky a ostatní. Jsem si jistý, že si nikdo nemyslí, že opravář televizí vydělává měsíčně miliony, aby mohl za chybu platit deseti- až statisícové pokuty. A pro ten strach z mocné až totalitní moci státu chce mnoho z těch, kteří dnes prodávají dobré rohlíky, nebo vám dokáží ušít sako na míru, skončit.

Věřím, že se voliči vážně zamyslí a před vhozením hlasovacího lístku do urny se rozhodnou, jestli chtějí chodit nakupovat kvalitní potraviny od místního pekaře nebo řezníka, či jíst prefabrikované balíčky z továren na jídlo.

Nelíbí se vám stejné podmínky pro velké obchodní řetězce s potravinami a pro místní farmáře, kteří nabízí své výrobky; co pro změnu k lepšímu přístupu k výrobcům krajských specialit uděláte?

Právě stejné podmínky by se mi líbily, ale ty nejsou. Místní farmáři nemohou dosáhnout na stejné ani podobné dotace a pobídky, jako velké řetězce, co se této politiky týče. Ideální stav z mého pohledu je, že stát, ani kraj, tedy státní správa by se do toho vměšovat neměla. Daleko horší ovšem jsou byrokratická nařízení, ať už z EU či vlády pocházející, které velké řetězce, a tedy i výrobce nesmyslně zvýhodňují. Náklady na provozovnu, při dodržení veškerých podmínek, jsou pro malého, chcete-li místního, farmáře tak obrovské, že si i při nejlepší vůli nemůže dovolit konkurovat, byť zbožím je kvalitativně na jiné, tedy mnohem vyšší úrovni.

S tím bychom po zvolení byli schopni něco dělat, či spíš začít něco dělat, ale to je už téma parlamentních voleb v příštím roce, přestože právě v téhle oblasti je spolupráce krajů a vlády důležitá.