"Pan profesor Hájek byl v místě znám a požíval úcty. Myslím, že pamětní deska umístěná na krásném secesním domě nejen vyjádří úctu významnému člověku, ale ozdobí i město,“ uvedl předseda jednoty Československé obce legionářské Brno 2 Bohuslav Páral.

Zdeněk Hájek se narodil 13. března 1894 v Suchdole u Kutné Hory. V roce 1913 maturoval na gymnáziu v Čáslavi a zájem o historii jej přivedl na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Jeho studium však přerušila 1. světová válka. Hned na jejím začátku byl odveden na frontu. Při ofenzivě rakouských vojsk v květnu 1915 upadl do ruského zajetí na území dnešního Polska.

V září 1917 byl přijat do československých legií a zařazen jako střelec u 12. roty 8. střeleckého pluku později nazvaného Slezský. S tímto plukem absolvoval ústup z Ukrajiny do Vladivostoku a později taktéž boje na vladivostocké frontě a dále v prostoru Uralu a na Transsibiřské magistrále.

Během ústupu z Ukrajiny byl v lednu 1918 odeslán do poddůstojnické školy, po návratu působil jako legionář a příslušník pluku v bojových operacích. Za statečné chování a dobré plnění svých povinnosti byl povyšován, v lednu 1920 byl jmenován podporučíkem správní služby a v březnu téhož roku byl připraven v pravomoci velitele vojenských částí Dálného východu odjet do vlasti jako kurýr se zvláštním posláním. Evakuován byl 13. dubna 1920 na lodi Mount Vernon 20. transportem. Tím jeho legionářský pobyt na území Ruska skončil.  Zdeněk Hájek shromažďoval fakta o činnosti československých zahraničních vojsk na Rusi, která byla později využita jak pro vytvoření Památníku národního osvobození (dnešní Vojenský historický ústav) v Praze, tak především pro pravdivé a nepokřivené svědectví o československých legiích na Rusi v období let 1914–1920.

Pedagog a badatel Hájek našel zázemí v Brně
Od roku 1925 působil Zdeněk Hájek, který po válce dokončil studium historie na Karlově univerzitě, na Státním gymnáziu v Brně a věnoval se také vědecké činnosti – mj. zpracoval do té doby neprobádanou problematiku polských vlastenců vězněných na Špilberku v letech 1839–1848. Za 2. světové války pracoval jako archivář a knihovník Lidových novin a od roku 1946 působil jako profesor slovanských dějin na nově zřízené Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. V 50. letech svůj badatelský zájem zaměřil především na ohlas polského lednového povstání 1863/1864 v českých zemích.

Publikoval řadu monografií a odborných článků, popularizoval své objevy také v médiích a na četných přednáškách. Byl rovněž oblíbeným středoškolským a vysokoškolským pedagogem. Byl členem Čs. obce legionářské a protifašistických bojovníků. Měl pověst vzdělaného člověka se smyslem pro humor a nadhledem a všechen svůj volný čas věnoval vědecké práci, již považoval za své životní poslání.

V Brně prožil profesor Hájek posledních více než 30 let života, bydlel na Minské 6 v Žabovřeskách, kde jej nyní připomíná pamětní deska, jejímž autorem je akademický sochař Petr Jedlička. Zdeněk Hájek zemřel 2. ledna 1958.