Nevím, co to je „laciný antikomunismus. Vím pouze to, že antikomunismus , což je vlastně vyjádření odporu proti utlačení totalitním režimem, možná ještě jednodušeji řečeno, vyjádření touhy po svobodě, nebyl nikdy laciný, ale byl vždy v minulosti draze zaplacen. Zaplacen stovkami popravených, tisíci vězněných, množstvím rodin vyhnaných z jejich domovů, množstvím zničených osudů. Osudů těch nejlepších z nás. Nemůžeme mluvit ale pouze o 50. létech. V podobě méně viditelné toto vše pokračovalo zvláště po roce 1969 (smrt profesora Patočky, biskupů Hloucha a Trochy, ale i Pavla Wonky, mrtví na drátech na hranicích a miliony ohnutých charakterů). A to mluvím pouze o Československé republice, nevyjmenovávám oběti rudého teroru po říjnové revoluci (stačí si přečíst knihu Od carského orla k rudému praporu), hladomor v Rusku či na Ukrajině. A všichni víme, že komunismus neměl jenom oběti v Evropě, víme o kulturní revoluci v Číně, či Pol-potově režimu v Kambodži.
Výše uvedené jsou ne příliš složitě dohledatelná fakta. Najít si je může téměř každý. Pokud nemá internet, existují knihovny. A číst v této zemi umí každý. Pokud se vrátím do Československa, dnes (ne úplně přesně)České republiky, můžeme se ptát: je lidská paměť tak krátká?
Zaštiťujeme se jmény prezidenta Masaryka, Aloise Rašína, Antonína Švehly, Víme i o jménu Malypetr. Kde jsou potomci těchto rodin? Všichni víme, jak skončil Jan Masaryk, ale kde byli do r. 1990 také ti ostatní. V emigraci, odešli z této země, která byla pro svobodného ducha nesnesitelná. A nebyli to jenom nositelé těchto slavných jmen. Po roce 1948 odešlo kolem 250 tisíc občanů a po 1968 kolem 70tisíc. Vědomě píši občanů, protože to nebyli pouzí obyvatelé, to byli schopní, silní, stateční, odpovědní lidé. A ti, kteří zůstali? Ti, kteří se pouze jenom trochu ohnuli, poslouchali Svobodnou Evropu a věřili, že „na podzim to praskne“. Ten podzim přišel až v roce 1989. A ti, kteří se ohnuli hodně, vstoupili do strany, byli v milicích, a těšili se z výdobytků socializmu. Nebylo jich málo.
To byl komunismus: když už ne ztráta života, tak zcela jistě ztráta svobody, lidské důstojnosti, vynalézavosti, odpovědnosti, altruismu a vzájemné solidarity. Pokřivení všech přirozených lidských hodnot.
Bez zlého období komunistické éry by nebylo mnoha neduhů současnosti počínaje nepoctivostí, chtivostí, nesnášenlivostí, neodpovědností, přes bezohlednost, pasivitu a lhostejnost ke druhým.
Tady hledejme kořeny současných problémů, ne ve svobodě, či jak opět politici divného ražení říkají, v kapitalismu. Proto odpor proti této, či jiným líbivým a na první pohled lidumilným ideologiím není snadný a už vůbec ne laciný. Ani kdysi, ani dnes. Možná, že v současnosti jsou v popředí zájmu obyvatel naší země jim bližší starosti: nezaměstnanost, soužití s jiným etnikem, bezpečnost nejen naší země, ale i našich ulic. To vše je ta „košile, bližší než kabát“. Toto ale nevyřeší recepty hodných komunistů, byť by měli rudou, ale i oranžovou, či jinou barvu. Vyřeší to pouze občané, kteří najdou ty staré dobré vlastnosti, které díky komunismu zmizely. A základem těch starých dobrých vlastností je svoboda.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
