Dříve pouze plíživé nahrazování politické agendy rozhodnutím Ústavního soudu již plně vystřídal trend jiný. Kriminalizace politiky a politiků pod vlajkou protikorupční apolitičnosti. A to dnes již stačí. Pošpinit politického soka nánosem korupčního bláta. Amnestie, pražská rada, církevní restituce atd. Zcela vymizela autentické politická opozice, která by generovala alternativní konstruktivní 

 

Zcela teatrální zásah z minulého týdne se však toto vnímání snaží posunout ještě do další úrovně. Zatímco korupce a korupční jednání jsou institutem práva trestního, výkon mandátu poslance, jeho vznik i zánik, stejně jako princip zachování svobodné soutěže politických stran jsou institutem ústavy. Otázka, zda-li je naším prvním zákonem ústava, nebo trestní zákoník, není otázkou právní. Je to celospolečenské politické rozhodnutí, kterým zákonem chceme primárně utvářet orgány naší vlastní politické správy. Zdali nadále na základě ústavy, která jediná garantuje demokratický právní stát založený na volné soutěži politických stran, prostřednictvím v demokratických volbách zvolených zástupců, anebo zdali na základě trestního zákoníku, prostřednictvím nikým nevolených zacyklených elit z orgánů činných v trestním řízení. Tato otázka je legitimní a musí být nejpozději v příštích volbách zodpovězena všemi občany. 

 

Postupná eroze demokratického státu již musí ustat. Zatímco v pěti minulých volebních obdobích byla ústava novelizována celkem pětkrát, v současném volebním období sněmovny se již legislativního procesu zúčastnilo 21 návrhů novel ústavního pořádku. Všechny instituty přitom původní ústavní rámec a vyvážení sil zcela rozkližují. Vrátíme-li se k nastoupenému trendu kriminalizace politiky, je zřejmé, že nahlížení na výkon politického mandátu prizmatem trestního zákoníku není slučitelné s odcházejícím ústavním systémem. Korupce musí být trestána v souladu s právním státem (také generovaným ústavou), ale její definice nemůže být použita na politické jednání. Je-li totiž politická dohoda korupcí, pak je korupcí i předvolební kampaň. Nabídnu-li někomu při volební kampani propisku se svým jménem, usiluji o jeho hlas, tedy v novém slangu – opatřuji si neoprávněný prospěch. A není náhodou i příslib pastelkovného, šrotovného či sociálních dávek korupcí jasně definované skupiny osob? Není zvýšení, a dokonce i snížení daní jasným úplatkem podle trestního zákoníku? Podle ústavy je to stále volná soutěž politických stran, ve které si zcela jasně musíme říci, zdali chceme, aby to tak i nadále zůstalo.

 

Jan Lupoměský

člen strany