Ministr Kuba tlačí v důsledku vysoké ceny reaktorů dokonce na zavedení garantovaných výkupních cen pro elektřinu z jádra po dobu desítek let. Odcházející vláda nebyla schopna  nebo ochotna naslouchat ekonomickým expertům, kteří dlouhodobě varují před ukvapenými rozhodnutími o této riskantní investici. To se projevilo i v klesající důvěřě veřejnosti vůči vládě při rozhodování o jaderné energetice. [1]

 

Ondřej Liška, předseda Strany zelených říká:

 

"Výstavba dalších jaderných reaktorů ovlivní českou ekonomiku na další půlstoletí. Ať už někdo prosazuje energetiku zelenou, oranžovou nebo modrou, ekonomická čísla hovoří jasně proti dalším reaktorům. Projekt za stovky miliard realizovaný v prostředí politických trafik, předražování veřejných zakázek a bez dohledu Nejvyššího kontrolního úřadu hrozí naprostým fiaskem. Stát by přišel o prostředky na jiné, často užitečnější projekty: důchodovou reformou počínaje, modernizací ekonomiky, která by Česko odstřihla od závislosti na ruském plynu a ropě, konče."

 

"Katastrofální dopady má absence kontroly NKÚ. Zákon dosud nedovoluje NKÚ kontrolovat obchodní společnosti s majetkovou účastí státu. Přitom i akciové společnosti se státním podílem také de facto hospodaří s veřejnými prostředky."[2]

 

Investiční zkušenosti ČEZ, které by nás měly varovat před možným miliardovým tunelem:

 

V roce 2008 si nechal ČEZ v Temelíně postavit sklad vyhořelého paliva od společnost CEEI za 1,5 miliardy korun. Tato společnosti je spojena s Jiřím Kovářem, bývalým místopředsedou ODS. Obdobné zařízení v německé jaderné elektrárně Isar bylo pořízeno za 810 milionů korun.

 

V roce 2010 nakoupil ČEZ od společnosti AmunRe, spojené s Ivo Rittigem, obří solární parky za cenu asi o třetinu vyšší než za kterou se tehdy obdobné projekty daly pořídit na trhu.

 

Podle srovnání  IEA z roku 2010 staví ČEZ nejdražší hnědouhelné elektrárny ze zemí OECD. Investiční náklady na výstavbu hnědouhelných elektráren jsou v Česku o polovinu dražší než projekty v ostatních zemích, v absolutních číslech mohou tedy být české projekty dražší o desítky miliard korun [3].

 

[1] CVVM, 17.6. 2013, Veřejnost o energetice

 [2] Rozšíření kompetencí českého kontrolního úřadu se může opřít i o

 zkušenosti sousedních států. Německý nebo rakouský úřad může kontrolovat

 podniky, v nichž je účast státu vyšší než 50 procent. V Polsku a na

 Slovensku může kontrolní instituce dohlížet na podniky s libovolně velkou

 veřejnou majetkovou účastí. Neexistuje jediný důvod, proč by to nemělo jít

 také v Česku.

 [3] Studie Cityplan