Pan bývalý senátor Okamura, který před rokem objížděl region, a „blbnul“ lidi svou populistickou rétorikou, je po roce opustil kvůli vlastním vyšším politickým ambicím. Zkrátka nasliboval, a pak své voliče po roce hodil přes palubu. Ale to je mu málo. Aniž se začervenal, omluvil nebo něco podobného, objíždí opět stejný senátní obvod, nabízí vličům svého skoro tchána (!!!), a mele totéž co před rokem. Jak to myslí s regionem dobře, a co vše udělá. Takže patří se říct na rovinu – je to nehoráznost. Pan Okamura své voliče svého senátního obvodu po roce zradil. Vykašlal se na ně, a šel do sněmovny. A aby toho nebylo dost, nabízí jim nyní svého skoro příbuzného, otce své současné přítelkyně. Zkrátka takový rodinný podnik. A myslí si, že mu na to voliči skočí. Není vyloučeno, že tento jeho kandidát za rok zase uteče, a pan Okamura nabídne voličům dalšího příbuzného. Nebo možná přímo svou přítelkyni. S jídlem roste chuť, a co je doma, to se počítá, pánové. Co by měli voliči udělat? Vykašlat se na tohoto mluvku s metodou přeskakující gramofonové jehly, a vrátit se do osvědčených vod. Bývalá senátorka Jana Juřenčáková, kterou Okamura vystřídal, se chce do Senátu vrátit, a pokračovat v práci, kterou musela přerušit. Pracovitá žena, nezávislá kandidátka, bývalá starostka a daňová poradkyně, ale hlavně zkušená a osvědčená senátorka, která se na své voliče nikdy nevykašle, je jistě jednou z favoritek. Nehraje sice na hudební nástroj jako jiná z kandidátek, zato rozumí obcím, ekonomice, umí předkládat zákony a v Senátu se umí zkušeně pohybovat – to jsou důvody, pro které by měli voliči zahodit ta teatrální divadla, a vsadit opět na normální práci člověka z regionu, který ví, co chce, a nedá pokoj, dokud to nedostane. Rozdíl od Okamury je v tom, že Jana Juřenčáková ví, co chce, pro region – zatímco Okamura ví, co chce, jen pro sebe, a nově pro svou rodinu.