Konečně, je to tu. Dnes jsem v rádiu slyšel pozitivní zprávu. Česká ekonomika rostla podle údajů ČSÚ na konci roku nejrychleji v celé EU. Hrubý domácí produkt stoupl mezičtvrtletně o 1,9 procenta a meziročně o 1,3 procenta. Člověk by měl skoro chuť slavit. Ale je tu opravdu vůbec nějaký důvod k oslavě?

Člověk nežije zcela izolován od okolního světa,  a tak je zcela běžné, že vnímá okolní vlivy, slova která vyslovují lidé kolem. A bohužel to je ten nejzásadnější ukazatel, který by měl politika zajímat. Ano, je to ten milionkrát omílaný Vox Populi. A ten neomylně takové nadšení jako ČSÚ nesdílí. Lidé nepociťují, že by se situace měnila nějak výrazně k lepšímu. Reálná hodnota mzdy klesá. Nijak rapidně, strašák chudoby patří do úst jiným politikům z jiných parlamentních stran, ale světlo na konci tunelu je přesto stále v nedohlednu. Naše malá země je bytostně závislá na ekonomice okolních zemí. České firmy nutně ke svému rozvoji potřebují stabilní prostředí.

A tím se dostáváme k druhé zprávě z rádia týkající se Ukrajinské krize. Takovou mediální masáž a smršť hysterického antirusismu člověk často nevidí. Ale práce médií není to k čemu považuji za nutné se vyjádřit. Jako politikovi mi přísluší hodnotit slova a skutky mých kolegů, nebo dokonce našich vládních představitelů. A to je bohužel jedna velká zoufalost. Servilní přístup našich ministrů a vyhrožování ruským firmám vyloučením z tendru na dostavbu Temelína je opět potvrzením toho typicky českého být papežštější než papež. Naše vláda si odmítá uvědomit to, co dle některých průzkumů chápe až 80% českého obyvatelstva, a to, že celá ukrajinská krize je zvláštní mocenskou hrou úplně jiných hráčů, než je ČR.

A tím se opět dostaneme k první zprávě. Na jednu stranu se budeme plácat po zádech, že ta naše ekonomika nám tak pěkně roste a na stranu druhou uděláme jako Česká republika vše proto, abychom našim firmám, které jsou mnohé závislé na partnerech a zákaznících právě z Ruska, totálně zkomplikovali život. Je to prostě den plný protikladů.

A na závěr snad jedna malá glosa ke kolegyni Černochové, která si ve svém příspěvku posteskla, že alkoholu neholduje a že si dá občas skleničku vína s přáteli, což znamená, že ve sněmovně alkohol nekonzumuje. Možná kdyby milá kolegyně Černochová ubrala na své nabubřelosti a aroganci mohla by si alespoň jednou či dvakrát do roka tu skleničku vína dát i tam.

Mgr. Petr Adam
poslanec PS PČR