Průmyslová zóna Černovická terasa byla už od svého založení určena pro lehkou průmyslovou výrobu. Výstavba skladů a distribučních center tu byla územním plánem vždy zakázána. A to hned ze dvou důvodů: za prvé, lokalita nemá přímé napojení na dálnici – stovky kamionů by musely projíždět kolem obytných domů a nekapacitní křižovatky by byly permanentě ucpané. Za druhé, po zkušenostech z americkým Flextronicsem, který ze zóny záhy odešel za levnější pracovní silou na východ, je v Brně uplatňována strategie lákat investory s vyšší přidanou hodnotou, kde pravděpdobnost pevnějšího svázání z Brnem je větší a vytvořená pracovní místa stabilnější. To samozřejmě neznamená, že nám jde jen o firmy zaměstnávající univerzitní profesory, ale ze zkušeností západoevropských inovativních parků víme, že na vědecko-výzkumná centra je vždy navázána síť dalších výrobních provozů, kde najdou své uplatnění i méně kvalifikovaní pracovníci. Takovým ukázkovým příkladem může být třeba firma Honeywell, která má právě na Černovické terase jak špičkové vývojové centrum, tak výrobní provoz.

Zatěžkávací zkouškou všech „strategických plánů“ je chvíle, kdy se objeví velká nabídka, která však s plánem neladí. To se stalo v případě Amazonu v Brně.

Stovky špatně placených a dlouhodbě nejistých pracovních míst nejsou to, oč by Brno mělo v první řadě stát, zvlášť pokud by takový sklad měl být vykoupen trvalým zhoršením podmínek pro bydlení ve Slatině a okolí. Přesto řada zastupitelů podlehla tíze opakované mantry o 1500 pracovních místech a byla ochotna ihned dlouhodobou strategii a životní prostředí hodit za hlavu.