Když slyším slovo exekuce, je to spojováno s tím, že je to za každou cenu špatně, tak bych rád připomněl to, co tady říkám pokaždé. V této sféře dluhy nevznikají tak, že jsou někomu vnuceny. Někdo si prostě dobrovolně půjčí. Možná se nenamáhá si vzít podmínky té půjčky. Chápu, že se to možná musí nějak řešit, ale dovolte mi připomenout: Bez exekucí nikdy žádný právní systém nefungoval. Bez těchto zákonů, jako je o spotřebitelském úvěru, to jsou věci nové, a zatímco Římská říše s exekutory a s exekucemi vydržela stovky let, tak bez tohoto zákona se lidská společnost obešla tisíce let si troufám říct. Takže nečekejme teď v momentě, kdy schválíme nějaký lepší zákon, že už nebudou dluhy, nebudou exekuce. A hlavně buďme rádi, že ty exekuce jsou, protože není tak daleko doba, kdy exekuce žádné neprobíhaly a ekonomika byla narušena spíše tímto než tím, že bychom se tady dojímali nad množstvím voličů, kteří dluží. O to tady zase jde jako vždycky a mě to strašně rozčiluje. Chápu, že dlužníků je více, že je potřeba, aby se ulovili do politických sítí různých stran, ale správný postup to není.

Pan Babiš, abych o něm mluvil také někdy hezky, rád tady citoval Baťu, tak já bych si tady vzpomněl na jeden jeho výrok, který se týkal bankrotu, a ono to s tím souvisí, a je to o tomtéž pořád. On řekl: Bankrot je věcí mravního přesvědčení. Dluh taky. Prostě ten, kdo ví, že na tu splátku nebude mít, tak si nepůjčí, anebo udělá všecko pro to, aby ten dluh splatil. A my tady sedíme a horujeme o to, abychom se starali o některé spoluobčany, kteří se naprosto vlastní vinou dostali do nějaké situace.