Média často hovoří o poražených britských voleb a ke dvěma výše jmenovaným přidávají i nenáviděný UKIP.  „Zapomínají"(proč asi?) přitom, že k předním poraženým patří agentury na výzkum veřejného mínění, které mnohé voliče, kteří by normálně volili UKIP, manipulovaly k tomu, aby volili „menší zlo. Jsou to právě tyto agentury, které od britských voleb odcházejí také se staženými kalhotami a napráskanou zadnicí.  Budu se opakovat, ale dle mého tyto agentury primárně nic „nezkoumají", ale „tvoří"- veřejné mínění. Je to s nimi stejné jako s médii, ta také primárně neinformují.

Tím však výčet poražených nekončí. Nesmíme totiž zapomenout na britský volební systém, který způsobil, že strana, která v zemi získala 13% hlasů a skončila jako třetí má pouze jednoho poslance, zatímco strana, která získala cca 5% hlasů, jich má 56. Dle mého názoru tato anomálie ilustruje nesmyslnost většinového volebního více, než výsledky kterýchkoli minulých voleb kdekoli na světě. Vždyť základem pojmu demokracie jsou řecká slova znamenající „lid“ a „vládnout“, z čehož po mém soudu vyplývá, že vláda by měla být svého druhu odrazem rozhodnutí lidu. Mám zato, že zprostředkovává-li tento odraz většinový systém, je konečný efekt tohoto zprostředkování o hodně pokřivenější, než když jej zprostředkovává systém poměrný.