Děkuji za slovo, pane předsedo. Já se domnívám, že vás již nemusím, vážené kolegyně, vážení kolegové, seznamovat s celým nešťastným příběhem odebraných dětí českých rodičů v Norsku. Jenom dvěma větami: Českým občanům, kteří dlouhodobě žijí v Norsku, ale nikdy se nestali norskými občany, byly odebrány obě malé děti...

Přestože zcela odpadl údajný důvod pro odebrání dětí rodičům, děti zůstávají již třetím rokem odebrány a vůbec nic nenasvědčuje tomu, že by se norské orgány chystaly svůj evidentní přehmat napravit. Oba sourozenci jsou rozděleni od sebe, protože se nenašla žádná pěstounská rodina, která by je chtěla vychovávat společně. Tak to bylo na úvod.

A nyní k panu ministru Dienstbierovi, který už je tady, dobrý den. Vážený pane ministře, ani s vašimi odpověďmi nejsem spokojena. A musím podotknout, bohužel, že obsahují vysokou míru alibismu a nepochopení podstaty toho, proč jsou lidská práva chráněna na mezinárodní úrovni. Je tomu tak proto, aby lidská práva byla všude stejná a stejně kontrolovatelná. Není proto pravda, že nejste oprávněn hodnotit postup norských orgánů. (Odmlčí se pro hluk v sále.)