Začnu historií. Můj děda ve funkci starosty zaváděl v naší obci elektřinu a našlo se dost takových, kteří ještě o mnoho let později, natruc pro ně nesmyslným vymoženostem, doma svítili petrolejkou.  Viz kronika naší obce.

Lidstvo se ve své povahové podstatě nemění. I dnes existují jednotlivci, ale i organizované skupiny, které budou za každou cenu bojovat proti pokroku, ať už se jedná o jejich „neomylný“ zpátečnický názor, nebo o dobře promyšlenou strategii celých organizací hájících zájmy mocných energetických společností, bez ohledu na to, co je pro společnost prospěšné.

Příběh o MEGu

Před několika léty jsem pozval na letní brigádu studenta, který se umístil na stupních vítězů v tvořivé soutěži mladých elektrotechniků, a to sestrojením MEGu (bezpohybový generátor dle návrhu amerického vědce Beardena), který měl produkovat více energie, nežli sám spotřebuje, aby mi jej také zkonstruoval. Mladý, chytrý a talentovaný mládenec, který se nebál překročit hranice konvenční vědy, se pokusil o prověření Beardenova patentovaného generátoru. Na celém pokusu není nic záhadného, jde jen o prosté ověření možného principu vyrábět energii jinak. Co je ale na celé věci zarážející, je to, že tato bezpochyby chvályhodná činnost nebyla po chuti věhlasným docentům a vědátorům, kteří si na studentíka hezky zostra došlápli.  Co že si to ten kluk dovolil? No řekněte, není to podivné? Co asi tak může vést lidi, ověnčené tituly, k až agresivnímu chování vůči devatenáctiletému studentovi??? (Jednalo se o představitele společnosti SISYFOS)

Nežádoucí zakázané technologie

Před časem jsem byl pozván na energetickou konferenci, zřejmě z důvodu toho, že se v oblasti výroby elektrické energie celou řadu let pohybuji. Na tuto konferenci jsem jel s tím, že zde promluvím o obnovitelných zdrojích a dalších možných nekonvečních zdrojích energie, na kterých jsme pracovali jak my, tak řada výzkumníků po celém světě. Z celé škály pozvaných řečníků jsem pochopil, že se jedná o strategickou přípravu společnosti ČEZ na budoucí dostavbu Temelína. Z hlavních řečníků se zmíním o panu Pačesovi, který k mému úžasu prohlásil: „Nezávislá energetická komise, kterou jsem vedl, nebyla až tak nezávislá, jak se prezentovalo veřejnosti v médiích. Tu opravdu nezávislou komisi teprve tvoříme.“ Shodou okolností jsem se připletl k rozhovoru, kdy člen budoucí nové „nezávislé komise“ žádal zástupce ČEZu o prostředky na financování této „bohulibé“ činnosti. Pokud vím, žádná další komise již ale nevznikla. Proč? Neboť tu první komisi si vytvořil a financoval ČEZ, a to k obrazu svému. Proč by financoval další, která chce být tentokrát opravdu (názorově) nezávislá?

I přesto, že atmosféra konference pod taktovkou ČEZu směřovala cíleně k podpoře výstavby dalších jaderných reaktorů, odhodlal jsem se vystoupit se svým příspěvkem. Chtěl jsem hovořit o nutnosti decentralizace energetiky, o energeticky nezávislých domech produkujících více energie, než samy spotřebují. O autech, která jsou osazená vodíkovými generátory, o gavitačních tepelných vyvíječích, o tom, jak Topolánkova vláda cíleně zastavila rozvoj větrné energetiky ve prospěch fotovoltaiky. O generátorech na volnou energii založených na Teslových patentech, o studené fúzi, která se dá demonstrovat v mikrovlnce a o nevyčerpatelné zásobě magnetické energie, kterou naše země disponuje. Rovněž jsem se chtěl zmínit o řadě případů, kdy se vynálezci nových zdrojů energií ztratili nebo přišli o život, a to dokonce i u nás v ČR. Nic z těchto mých informací jsem ale pětistovce návštěvníků říct nestihl. Po několika větách o nových technologiích výroby energie hlavní organizátorka značně znervózněla, odebrala mi slovo a bylo vymalováno. Slova se ujali další nadbíhači a obhájci dostavby Temelína s tím, že to je jediná a správná cesta lidstva k zaručenému energetickému blahobytu.