Zákony, které mají sloužit občanům a které jim umožňují a zaručují větší výkon moci a rozhodování ve státě, umně obcházejí a předhazují nám ohlodané kosti! Listina základních práv a svobod z roku 1993, která je součástí ústavního práva je často porušována, či vykládána jinak, než jaká je praxe a je tedy v přímém rozporu s politickou realitou posledních dvaceti let.

Nejmarkantnějším příkladem této politické fabulace je současný návrh zákona o celostátním obecném referendu, z dílny ČSSD. Návrh zákona nedává občanům opět žádné rozhodovací pravomoci. Lidé budou mít zúžený okruh otázek, o kterých se bude moci hlasovat, stejně tak, jako je tomu už i v případě zákona o místním referendu. Bude potřeba 25% účast obyvatel a je přinejmenším zvláštní, že nyní jsou volby platné, přijde-li k volbám třeba jen 10% voličů a vlastně bez omezení. K vyvolání referenda, podle návrhu, bude třeba 250 000 podpisů občanů, což je také naprosto problematický parametr. Vypadá to, že je snahou na oko vyhovět společenské poptávce po referendu, ale z pozadí ošetřit zákon tak, aby se „zase vlk nažral a koza zůstala celá“. Nutno připomenout, že v lednu navržený zákon z dílny Úsvitu a s mnohem lepšími parametry, byl „úspěšně“ v PČR zamítnut.

Přitom Listina základních práv a svobod v článku 21, bodě 1 jasně říká, cituji: „Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.“