Já musím říct, že jsem si vyslechl to, co tady říkal pan ministr Zaorálek, a byl jsem trochu zděšen. Nejdříve musím říct, že to byla jeho korektní řeč, na druhou stranu v ní nebylo ani trochu nějakého pokání. Já se domnívám, že jsme svébytný samostatný národ, ke kterému já se hlásím. A jehož jsem tady jednou jednaosmdesátinou občanů České republiky za volební obvod č. 1 – Karlovy Vary.

Pane ministře, všiml jsem si, když jste dostával ty otázky od pana místopředsedy, že jste si nedělal poznámky. Čili asi si to budete všechno pamatovat. Ale já bych vás přesto poprosil, já taky dám nějaké otázky... Jo, pardon, vy jste mě na to upozornil, to, co já si nechám pro sebe, pane ministře, na rozdíl od vás, jsem žádné prohlášení nepodepsal.

Chci se zeptat, proč byla nutná ona rychlost onoho prohlášení? Proč to prohlášení najednou muselo vzniknout osmnáctého, to bylo úterý, kdy my jsme tady měli výbory a komise a další záležitosti, devatenáctého jsme měli plénum. Proč to nemohlo zůstat minimálně u jednoho ústavního činitele? Toho druhého nejvyššího, pana předsedy Štěcha v té době, proč to nemohlo zůstat na devatenáctého, kdy by se s námi byl poradil. A minimálně, aspoň stejně jako u dopisu paní Merkelové, by nás o tom informoval na organizačním výboru, tak proč nás takhle neinformoval tady na tomto plénu? A proč se nezeptal, jestli tento postup je správný? Proč to šlo formou nějaké esemesky? A ještě v domnění – aspoň tedy tak to potom vyplývalo z tisku – že to měly být věci, a to prohlášení, věcí v podstatě jdoucí diplomatickou poštou a nemělo se to dostat na veřejnost.

Pana Ovčáčka nemusím, jako stejně pana prezidenta, nicméně respektuji, ale pan Ovčáček udělal obrovskou službu, že se to veřejnost dozvěděla. Protože zveřejněním na stránkách "hrad.cz" jsme se dozvěděli, že takovéto prohlášení vůbec vzniklo. Už tady byl dotaz, kolik takovýchto prohlášení bylo předtím? Já jsem tato prohlášení hledal, nějaká jsem našel, ale z těch sedmi osmi, kdy se scházíte v tomto formátu čtyř nejvyšších... Nebo když se scházejí ve formátu čtyř nejvyšších ústavních činitelů, tak jsem našel jenom dva nebo tři tyto materiály. To znamená, od toho roku 2014 jich ale bylo určitě více. A já se ptám, ke komu a k čemu byla různá další předtím vydávaná prohlášení, o kterých jsme se neměli dozvědět?

Pane ministře, vy si myslíte, že tento národ nemá tu sílu být svébytný a mít možnost vyjadřovat svůj názor? Vy určitě znáte dobře zahraniční politiku a určitě znáte dobře i jihovýchodní Asii. Pokud to takhle znáte a máte poradce, na ministerstvu zahraničí jsou jich mraky, tak vám určitě řeknou, že u těchto národů takovéto projevy, jako jsme udělali my oním prohlášením, je známkou slabosti národa. A mně je to úplně jedno, jestli je jich stokrát víc jak nás. Až nás jednou, když mi moje matka říkala, když jsem byl malý kluk, oni stejně přijdou Číňani a oni nás takhle umlátí čepicemi, tak vy jste jim ještě ke všemu, vy čtyři, vy ne, ale od vás to přišlo, otevřeli dveře.