K tomu bych rád doplnil zamyšlení Jana Masaryka, který řekl: „Pamatuj si, že dokud budeme generálům platit víc než učitelům, nebude na světě mír.“ V platnost nedávno vstoupil zákon o pedagogických pracovnících, který striktně vyžaduje, aby každý kantor měl vzdělání. Odbornost si nemusí doplnit jen pedagogové, kterým je více než 55 let a mají minimálně dvacetiletou zkušenost. Je u nás zhruba 145 000 učitelů, z nichž 17 000 onu kýženou kvalifikaci prostě nemá. Z výše uvedeného důvodu by mohlo být vyhozeno až dva tisíce učitelů, kteří by skončili na dlažbě. Co s nimi bude ? Stát si učitelů vůbec neváží, ačkoliv by měl, poněvadž oni se ocitají na samotném chvostu společnosti díky svým nevysokým příjmům, i když tráví s dětmi leckdy víc času než rodiče. Evidentně někoho štvalo to, co bez problémů fungovalo a nikdo si nestěžoval. Vysoké školy v současné době nestíhají akceptovat nápor všech učitelů, kteří si touží doplnit vzdělání, aby se nemuseli hlásit na úřadu práce či rozšířit početné řady bezdomovců.

Předpoklad, aby byl učitel kvalifikovaný, je podle mého soudu naprosto správný, avšak tento předpis neuznávám a už vůbec neuznávám jeho plošnou aplikaci. Praxi považuji za nesrovnatelně důležitější než samo vzdělání. Na fakultě se totiž nikdo nedozví to nejdůležitější - jak učit. Jako absolvent dvou vysokých škol mohu potvrdit, že ve škole vás nenaučí jak nadchnout ostatní lidi, jak vykládat věci tak, aby se ostatní nenudili, jak pomáhat ostatním v řešení jejich problémů. To už je nadstavba života, kde je praxe více než nutná. Nutno dodat, že odborné předměty učí inženýři, kteří nemají pedagogické vzdělání.