„V běžných rozpočtech za normálních podmínek by neměl být plánován deficit. V dobách ekonomického propadu vznikne deficit samovolně v důsledku nižšího výběru daní. V časech konjunktury by ovšem rozpočet měl vycházet jako přebytkový.“

Keynes rozhodně nebyl ortodoxním zastáncem vyrovnaných rozpočtů za všech okolností, neboť věděl, že zvyšovat daně a snižovat výdaje uprostřed hospodářské recese ji může výrazně zhoršit. Zároveň ale nebyl příznivcem bezhlavého utrácení na dluh v podobě permanentních deficitů, jaké byly a stále jsou po jeho smrti v roce 1946 běžné. Keynesovy názory pramenily z dlouhodobých zkušeností a není jeho vinou, že časem byly překrouceny k nepoznání.