Národní plán obnovy, jenž se bude dopoledne krátce projednávat na půdě Sněmovny, má obnovit naši zemi a posunout ji dál. Místo toho ji však ukládá do nálevu a konzervuje.

Zde jsou mé hlavní důvody, proč se domnívám, že je Plán neefektivní a jeho jednotlivé kapitoly diskutabilní.

Od září 2020 cirkuluje řada návrhů, v prvních verzích se dokonce ani neuváděly částky a popisy jednotlivých oblastí byly úsporné a často dost obecné. Podotýkám, že jde o cca 170 miliard Kč. 70 % těchto prostředků musí být vyčerpáno do konce roku 2022, zbylých 30 % do roku 2023. Proplácení bude probíhat do roku 2026.

Návrh Národního plánu obnovy, který je pod kuratelou ministra Havlíčka, obsahuje řadu nic neříkajících výroků. Nemám teď na mysli jen alibisticky zařazenou kategorii „Překážky a rizika“, která se objevuje ve všech komponentách. Působí to, jako by si vláda myla ruce, když píše u téměř každého cíle, že rizikem je například „Nedostatečná implementace recyklačních závazků vyplývajících z nově přijaté legislativy.“ (Komponenta 2. 7. Cirkulární ekonomika) Kde se však mohou občané dočíst, jak a nejlíp i konkrétně chce tyto překážky vláda překonávat?

Jak je možné, že jsou finanční rámce jednotlivých oblastí Plánu odbyté?

Bohužel z Plánu není jasné, jakou metodikou dospěla vláda ke konkrétním číslům. K žádné z těchto jednotlivých komponent nemáme podrobnější čísla, tabulky ani predikce. Je třeba rozklíčovat jednotlivé položky, a to nejen pro daňové poplatníky, ale především pro Evropskou komisi, která bude Plán schvalovat.