Každý den si po seznámení se s novými legislativními návrhy říkám, že to, co přijali včera, už přece musí být konečná. Že víc to už nejde. Že kontrola a řízení našich životů už dosáhly maxima možného. Že systém zdánlivé prevence, šmírování, špiclování a perzekuce vybraných skupin v zájmu pomyslného blaha všehomíra už není čím doplnit. Hlavou se mi zas a znovu honí pasáže z děl Orwella nebo filmu Equilibrium. Absurdnost situace však ještě zjevně nedosáhla konce. Paradoxem pak je, když sama státní moc, která občanům přikazuje jak se chovat a nechovat, vkládá principy nerovnosti do zákonů a chce dělit občany do skupin a tříd.

V současné době dochází k další tzv. harmonizaci unijního práva a rozšíření trestnosti veřejně vyřčených slov a projevů. Slovo harmonie znamená obecně soulad, souzvuk, souznění. Lidé mívají toto slovo spojené s dobrými pocity. Kdo by nechtěl mít svůj život plný harmonie. Používat však toto slovo v souvislosti se zaváděním společných politik a předpisů v EU je výsměchem významu tohoto pojmu. Aktuálně budou rozšířeny trestné činy podle § 355 a 356, tedy hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, resp. podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, o „sexuální orientaci“, „pohlavní identitu“ a „třídu“. Vynechám vše ostatní a tu „třídu“ si vychutnám. V novodobém pojetí totiž nejde o třídy dělnickou a buržoazní, ale (podle důvodové zprávy Ministerstva spravedlnosti ČR k novele zákona) o skupiny osob podle obdobné sociální pozice, životního stylu, obecné prestiže, práva, autority, ale i majetku, příjmů či vzdělání.