Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážení kolegové, rád bych se vyjádřil k rozšíření pravomoci ombudsmanky. Ve svém vystoupení bych chtěl poukázat mimo jiné na nekoncepčnost vývoje celého úřadu ombudsmana od roku 2000. A potom také několik poznámek mám k vlastnímu textu, k vlastnímu návrhu.

Ombudsman byl původně zamýšlen jako malý úřad, který měl občanovi pomáhat v boji s byrokracií. Nyní jde o úřad, který má čtyři odbory s 15 odděleními, celkem 119 tabulkových míst zaměstnanců, z toho 73 právníků.

Postupně bylo úkolem mediovat bez jakýchkoli výkonných kompetencí spor mezi občanem a úřadem. Od roku 2006 je ochránce národním preventivním mechanismem proti mučení a špatnému zacházení. Od té doby pokračuje trend, že v případě potřeby na základě mezinárodních závazků ke zřízení nového úřadu se tímto pověřuje ombudsman. Jedním z důvodů nepochybně byl i étos a osobnost pana doktora Otakara Motejla. V roce 2008 získal ochránce zvláštní oprávnění v oblasti státní správy, soudnictví. Právo navrhovat zahájení kárných řízení proti předsedům a místopředsedům soudu v případě, že porušují povinnosti spojené s výkonem jejich funkcí.

Schválením antidiskriminačního zákona v roce 2009 se ochránce stal orgánem pomáhajícím obětem diskriminace. Od začátku roku 2012 může ombudsman podat žalobu na ochranu veřejného zájmu, což do té doby mohl podat pouze nejvyšší státní zástupce. Nyní je diskutována možnost podání žaloby v civilních věcech. Přitom pokud by chtěl být ombudsman aktivistický, není při podávání žaloby omezen pouze na důvody uváděné v antidiskriminačním zákoně, ale pouze tím, zda v určitém případě shledá nerovné zacházení s vhodně zvoleným tzv. komparátorem.