Přestože úplně nesouhlasím se všemi jejich názory, velmi nerad očerňuji předchůdce, oponenty apod. nepodloženými argumenty. Celý komentář glos vychází z podmínky, že nic není černobílé po 20 či 30 letech.
Dnes bych chtěl hlavně ocenit glosu pana prof. Kellera - Proč se politici musejí urážet. Pan profesor správně komentuje, že politici již nemají mnoho prostoru k vyjádření sama sebe. Ve vnitřní politice příliš prostoru nemají. Velké finanční instituce, jako je Světová banka a Mezinárodní měnový fond, jim předepsaly, jaké reformy musejí prosazovat, aby s nimi byly vysoké finanční kruhy spokojeny. V zahraniční politice mají politici prostor ještě užší. Jsou nabádáni, aby zbrojili a podíleli se na misích, které pod vznešenými hesly o šíření demokracie, mívají jako svůj kolaterální efekt destabilizaci celých regionů. Pokud by to nedělali, vystavují se hrozbě, že sami budou označeni za bezpečnostní riziko.
Čím méně prostoru zbývá pro skutečnou státnickou činnost, tím více energie je třeba věnovat vzájemným urážkám, posměškům a zostuzování. Pozornost přiláká k podružným aférám a aférkám, média mají příležitost vyplnit vysílací čas věcmi hloupými, zbytečnými a nepodstatnými. Skutečný obsah politiky jako péče o věci veřejné se tím vytrácí a politický byznys může dále spokojeně fungovat.
Další glosou je anketní odpověď pana prof. Václava Klause k tématu Muslimský šátek – ano či ne? Přestože jeho odmítání proevropské zahraniční politiky, není dle mého, vždy pro dobro České republiky, neboť si myslím, že se na jedné straně musíme hlásit k České republice, ale na druhé straně nemůžeme zůstat stát sami osamoceni v srdci Evropy. Navíc média vytváří spoustu pseudoproblémů, které ani nejsou. Ale zde se mi nesmírně líbí jeho odpověď k problémům muslimů.
Muslimské šátky v České republice nejsou problémem, a jestli problémem někdy budou, tak to bude díky její falešné iniciativě. My máme jiné problémy, kterým bychom se měli intenzivně věnovat. Můj názor na tuto otázku je zcela rezolutní. Jsem zásadním odpůrcem multikulturalismu, ze kterého toto všechno vyrůstá. Lidé mají mít svobodu cestovat, ale mají žít ve svých vlastních zemích a do zemí jiných jet spíše na výlet. A pokud již chtějí žít v jiné zemi, musí nejen dodržovat jejich zákony, ale ctít jejich kulturu a tradice. Imigranti přicházející dobrovolně do naší země, by se měli přizpůsobit našim poměrům a zvyklostem, a ne my jim. Je to otázka elementárního respektu k historicky vzniklým převládajícím poměrům v zemi.
Některé výroky prezidenta Miloše Zemana jsou obvykle přátelsky a kladně přijímány v Rusku. S jistou nervozitou pak ale doma a v Evropské unii. Nakonec je ale jeho postoj konzistentní a vyvážený. Pokud ho trochu znáte, tak se dá čekat, co z něj vypadne.
Proč je u nás rozdílná zahraniční politika vlády a Pražského hradu? Jeho poslední výrok z Rhodosu, ve kterém kritizoval sankce proti Rusku, je podle komentátorů odlišný od postoje české vlády. Ostatně u nás se už pomalu stalo zvykem, že na zahraniční politiku má jiný pohled prezident a jiný premiér a ministerstvo zahraničí, dodává. Na druhou stranu má prý pravdu v tom, že dnešní Rusko opravdu není Sovětský svaz minulosti. V tomto mu musím dát za pravdu, neboť opravdu se nedá srovnávat současné Rusko s bývalým Sovětským svazem. Je to vytržení z kontextu, není brána v úvahu historická souvislost, kdy svět byl rozdělen tzv. železnou oponou. O víkendu oslavil 70. narozeniny prezident Miloš Zeman.
Staré přísloví říká, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. První glosa od prof. Kellera pod vznešenými hesly o šíření demokracie mívají jako svůj kolaterální efekt destabilizaci celých regionů, a proto zkoumejme z aspektu zájmů České republiky, v čí prospěch jsou tyto kroky činěny. Samozřejmě musíme taky posuzovat naše spojenecké závazky.
Druhá glosa upozorňuje na vytváření pseudoproblému různými médii, i když si myslím, že český národ je celkem dosti nábožensky tolerantní. Když cestujeme do muslimských zemí, musíme se daleko více podřídit zvykům těchto zemí, a cítíme se de facto silně diskriminovaní. Ale máme na výběr podřídit se zvykům těchto zemí, nebo tam nejet. Myslím, že diskriminaci a nesvéprávnost pociťují hlavně ženy.
Prezidentu Miloši Zemanovi přeji k jeho sedmdesátinám vše nejlepší a hlavně hodně zdraví. Oceňuji jeho snahu řešit diplomatickými prostředky a nebát se jet tam, kde ostatní nemají odvahu jet a vyjádřit svůj vlastní názor. Trochu není obvyklé, že zahraniční politika českého státu není pokud možno jednotná.
Dále z uvedených glos je zcela patrné, že je až neuvěřitelné, jakou moc mají média. Pokud nám něco podsunou, což dělají vlastně neustále, lidé to podvědomě přejímají a chovají se podle toho. Dle našich médií jsou všichni podnikatelé podvodníci, všichni politici jsou zloději, co pouze rozkrádají náš majetek, vše co proudí ze západu je výborné, co z východu je špatné. Kdežto americká média vytvářejí obrazy úspěšných lidí, světových firem, velmi výborných politiků apod. Náš člověk vnímá to, že naši politici je sebránka zlodějů, podnikatelé jsou grupa podvodníků, kdežto Amerika je velmi úspěšná země, plná skvělých, podnikavých lidí s tučnými zisky.
Myslím si, že politici by se měli chovat dle Kaufmannových principů moderního právního myšlení, kterých je sice víc, ale zdůrazním jenom některé.
Princip odpovědnosti ve smyslu kladení zřetele na prospektivní rozměr našeho rozhodování a konání. Tedy rozhodovat se a jednat tak, abychom brali v úvahu budoucí důsledky našeho konání, a to především vůči přírodě a všem živým organismům. Podle Jonase „Jednej tak, aby účinky tvého jednání byly slučitelné s pokračováním vpravdě lidského života na Zemi.“
Princip tolerance ve smyslu vytváření podmínek pro zachování svobody, plurality, tzn. otevřené společnosti.
JUDr. Ing. Karel Nedbálek, PhD.
kandidát do Senátu č. 2
Volební obvod 78 Zlín
Psali jsme:
doc. JUDr. Ing. Karel Nedbálek, PhD., MBA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Nedbálek
