Premiér Sobotka: Kritický stav nezaměstnanosti v ČR

Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já jsem nikoho nepověřoval, ale ujal jsem se tohoto úkolu sám. Dovolte mi tedy konstatovat, že účast v tuto hodinu na schůzi Poslanecké sněmovny úplně neodpovídá naléhavosti problému, kterým se zde budeme na základě žádosti Poslanecké sněmovny zabývat. Bylo tady zdůrazněno, když Poslanecká sněmovna hlasovala o zařazení tohoto bodu, že je naprosto nezbytné, abychom velmi rychle tuto debatu na půdě Poslanecké sněmovny vedli. Vláda je k tomu připravena, já jsem připraven vás za malou chvíli informovat v duchu požadavku, který byl přednesen. Nicméně je mi docela líto, že účast v řadách našich lavic je tedy spíše skromná.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, chci za prvé konstatovat, že vláda pokládá situaci v oblasti nezaměstnanosti za alarmující. V žádném případě se nechceme nechávat uklidňovat srovnáními v rámci Evropské unie, které hovoří o tom, že Česká republika z dlouhodobého hlediska patří spíše mezi země, které mají podprůměrnou nezaměstnanost. Myslíme si, že nezaměstnanost je vážný sociální problém a že jedním z úkolů každé dobré vlády je aktivně s nezaměstnaností bojovat.

Situace, ve které se nacházíme, a byla publikována statistická čísla i v uplynulých dnech - máme v naší zemi v evidenci úřadů práce více než 600 tisíc lidí bez práce - nespadla z čistého nebe. Vláda je přesvědčena o tom, že stávající vysoká nezaměstnanost je důsledkem konkrétních kroků, které v naší zemi byly v uplynulých letech realizovány.

Jsou tady podle mého názoru dva hlavní důvody. Za prvé vládní hospodářská politika přestala být v uplynulých letech zaměřena na podporu zaměstnanosti. Tím, že se vláda Mirka Topolánka a později také vláda Petra Nečase zaměřila pouze a jeden národohospodářský cíl, na snahu snižovat deficit ročního státního rozpočtu, tak zcela opustila sledování jiného cíle, který je významný v hospodářské politice všech vyspělých států, a tím je otázka zaměstnanosti, potažmo podpory hospodářského růstu. Vláda se rozhodla snížit deficit státního rozpočtu doslova za každou cenu, používala k tomu, jak daňové nástroje, to znamená směřovala a zvyšovala daňové zatížení, zejména se dramaticky zvyšovala daň z přidané hodnoty, a současně s tím vláda realizovala plošné škrty ve veřejných výdajích. Problém je v tom, že tyto škrty byly skutečně plošné a zasáhly i ty oblasti veřejných výdajů, které tradičně přispívají k podpoře zaměstnanosti a hospodářského růstu.

Chci připomenout, že se krátily peníze na investice, chci připomenout, že se krátily peníze na platy, chci připomenout, že některé konkrétní kroky ve vládní politice, např. ve fungování Ministerstva dopravy, Ředitelství silnic a dálnic, Státního fondu dopravní infrastruktury vedly k tomu, že stát přestal být schopen investovat z veřejných zdrojů. Chyby, které se staly v oblasti řízení výdajů z operačních fondů Evropské unie vedly k tomu, že se zhoršily schopnosti České republiky využívat tyto peníze ve smyslu podpory hospodářského růstu.

Prvotní příčinou stávajícího stavu v nezaměstnanosti je tedy chybná orientace hospodářské politiky země v minulých letech pouze a jediný parametr, na škrty ve veřejných rozpočtech.

Druhou příčinou - a je to také příčina toho, proč dnes stát nemá k dispozici teď hned okamžitě všechny potřebné nástroje k tomu, aby s nezaměstnaností bojoval - jsou chaotické reformy, které zdestruovaly systém služeb zaměstnanosti v České republice. My jsme od 90. let v naší zemi disponovali relativně moderním systémem služeb v zaměstnanosti, měli jsme vybudovaný systém úřadů práce, který podléhal Ministerstvu práce a sociálních věcí, a v rámci tohoto systému úřadů práce vláda byla schopná reagovat na vývoj ekonomiky, to znamená na ekonomický cyklus a byla schopna realizovat nástroje tzv. aktivní politiky zaměstnanosti.

To, co se stalo, zejména po roce 2010 během funkčního období vlády Petra Nečase, v době, kdy byl ministrem práce a sociálních věcí pan Drábek z TOP 09, přineslo celou sérii tzv. reforem, které ale zcela zničily schopnost úřadů práce realizovat jakoukoliv aktivní politiku zaměstnanosti. Problém těchto reforem je v tom, že za prvé nebyly promyšleny, za druhé nebyly vyzkoušeny, za třetí byly realizovány lidmi, kteří v nich velmi často viděli nástroj po své osobní obohacení. A za čtvrté, nepodléhaly a nebyly součástí žádného širšího společenského konsenzu, naopak, staly se předmětem ostrého zápasu, a to nejenom mezi vládou a opozicí tady ve Sněmovně, ale i mezi jednotlivými sociálními skupinami a vládou, protože vláda tím, že destruovala aktivní politiku zaměstnanosti, tak přirozeně útočila i na ty skupiny obyvatel, které jsou reálně ohroženy nezaměstnaností nebo se nezaměstnanosti obávají.

Tyto dva faktory dostaly Českou republiku do situace, ve které se nacházíme. A to není možné si odmyslet. Není možné teď mluvit jenom o tom, co chce udělat nová vláda - a já se k tomu určitě za chvíli dostanu - která je tady čtrnáct dní pro to, abychom se vypořádali se stávající vysokou nezaměstnaností, ale musíme se taky podívat na to, co nás do tohoto stavu dovedlo, především proto, abychom vyloučili opakování starých chyb, jak v oblasti překotných nepromyšlených reforem, tak ale především v oblasti rozpočtové politiky státu, která by do budoucna neměla procházet takovým vývojem, který nás znovu dovede do hospodářské recese. A minulá hospodářská politika byla do té míry chybná, že se naše země 18 měsíců v hospodářské recesi potácela. A podle mého názoru zbytečně a podle mého názoru zbytečně dlouho, protože pokud se podíváme na okolní země, tak žádná z těchto zemí neprošla tak dlouhou hospodářskou recesí v uplynulém období jako Česká republika. Slovensko rostlo, Polsko rostlo, Rakousko i Německo v uplynulých letech zaznamenávaly, byť mírný, ale hospodářský růst. Jediná země v tomto regionu, kde ekonomika klesala, a to 18 měsíců po sobě, byla právě naše Česká republika. To jsou zdroje stávající vysoké nezaměstnanosti.

Co se odehrávalo na Ministerstvu práce a sociálních věcí, které mělo s těmito trendy bojovat? Pan Drábek přišel se sérií reforem. V čem spočívaly? On centralizoval úřady práce. Měli jsme tady soustavu 77 samostatných úřadů práce a bez ohledu na klienty úřadů a na služby, které lidé od úřadu očekávají, byla provedena reforma.

Nepředcházela jí žádná analýza, žádné vyhodnocení, žádné zvažování různých modelů, prostě byl narýsován model jeden a bez jakékoliv diskuse byl velmi rychle zrealizován. To znamená centralizovaly se úřady práce. K čemu to vedlo v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti, to přece vy všichni víte. Všichni jste s tím ve svých regionech, ve svých volebních obvodech byli konfrontováni. Kompetence se přesunuly z okresních měst do krajských měst nebo dokonce se přesunuly z okresních měst do Prahy. To znamená řada projektů, které v minulosti v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti mohly být s minimálními nároky na byrokracii a s minimálními nároky na časovou prodlevu dohodnuty a realizovány na úrovni jednotlivých okresů, s vedeními příslušných úřadů práce, tak náhle začaly být schvalovány v krajských městech nebo dokonce v rámci centrálních projektů v Praze. Čili ztratil se kontakt mezi obcemi a úřady práce, ztratil se kontakt mezi lokálními zaměstnavateli a úřady práce prostě proto, že ta reforma byla provedena bez ohledu na potřeby aktivní politiky zaměstnanosti.

Za druhé. Na úřadech a na celém ministerstvu začal úřadovat pan Šiška. Pana Šišku si přivedl pan ministr Drábek, učinil z něj svého klíčového náměstka a pan Šiška se začal věnovat reorganizaci informačních systémů. Všichni víme, jak ten příběh pokračuje. Dnes je pan Šiška za své aktivity na Ministerstvu práce a sociálních věcí trestně stíhán. Co se stalo? Úřad práce dnes nemá pod kontrolou ani agendové informační systémy, ani systémy podporující běžný provoz, protože správcem jednotného informačního systému bylo za ministra Drábka ustanoveno Ministerstvo práce a sociálních věcí. Nasadily se nové informační systémy na úřadech práce, ty byly ale nefunkční, nespolehlivé, vyžadovaly pracnou obsluhu. Zaměstnanci obsluhovali a hlídali informační systém, ačkoliv by to mělo být ve skutečnosti naopak, to znamená lidé sloužili tomu a sloužili o nedělích, sloužili večer tomu, aby vůbec informační systém udrželi v chodu, místo aby informační systém byl oporou pro jejich práci.

Bylo to celé zfušované, bylo to amatérské a pravděpodobně to bylo také korupční. To já tady teď nebudu tvrdit, to musí potvrdit vyšetřování policie a musí to také potvrdit rozhodnutí soudu. Ale to podezření se tady vznáší ve vzduchu a já doufám, že jednoho dne bude jasné, co se vlastně všechno na ministerstvu práce v době úřadování pana Drábka a pana Šišky stalo.

Problémy s informačními systémy vygradovaly na začátku loňského roku. Jenom díky nezměrnému úsilí zaměstnanců úřadů práce se podařilo situaci řešit. Znovu se krize vrátila na začátku letošního roku - opět stejná situace, to znamená přesčasy, problémy s tím, udržet informační systémy v chodu. To byla druhá věc, která podlomila schopnosti úřadů práce - nejprve ona centralizace, za druhé nezvládnutý přechod na nové informační systémy. Třetí věc, pod kterou se podepsal pan ministr Drábek na fungování úřadů práce, bylo nezvládnutí převodu agend, které se týkaly hmotné nouze obcí, na úřady práce.

Bylo to provedeno způsobem, kdy úřady práce byly poddimenzovány personálně, byly na ně převedeny nové agendy, nepřišel s nimi dostatečný počet pracovníků, protože se toho využilo k úspoře počtu lidí zaměstnaných na úřadech práce, ale v kombinaci s tím, že současně s převodem těchto agend zkolabovaly informační systémy, tak se úřady práce absolutně té agendě nemohly věnovat kvalitativně na stejné úrovni, jako se jí věnovaly obce. A to mimo jiné mělo ty důsledky, o kterých jsme tady hovořili dneska ráno. To znamená rozvoj onoho divokého podnikání, např. v oblasti čerpání sociálních dávek v rámci nejrůznějších podnikatelských projektů, ubytoven apod. Prostě rozjelo se to v okamžiku, kdy úřady práce přestaly fungovat a kdy ty agendy obce převedly na úřady práce - a neštěstí bylo hotovo. Čili poddimenzování počtu pracovníků na úřadech práce, navíc na ně nebyly poskytnuty příslušné - ani na pracovníky, kteří byli z obcí převedeni - nebyly poskytnuty dostatečné finanční prostředky ze státního rozpočtu, takže se mzdy dokrývaly z provozních výdajů podle toho, co v daném roce v rámci provozních výdajů zbylo.

To byly organizační chaotické změny, které doprovázely fungování úřadů práce. Řekl bych, že možná ještě horší byly některé návrhy na reformy, které měly nezaměstnanost snížit a byly to projekty, u kterých se vesměs ukázalo, že stály pouze peníze a nevedly k žádným pozitivním výsledkům.

Vznikl např. projekt docházky nezaměstnaných na kontaktní místa veřejné správy - tak zvaný Dones. Nezaměstnaní se měli v určité hodiny hlásit na pobočkách České pošty, aby se zabránilo práci na černo. Tento projekt v tichosti samo Ministerstvo práce a sociálních věcí ukončilo prostě proto, že žádné efekty nepřinesl.

Změnil se systém veřejné služby. Lidé, kteří nově do ní byli zapojováni, tak už neměli šanci jakkoliv si přilepšit tím, že pracovali v rámci systému veřejné služby. Navíc byla snaha do té veřejné služby zapojit kromě dlouhodobě nezaměstnaných i krátkodobě nezaměstnané, což samozřejmě znamenalo vážné problémy i z hlediska tady diskuse na politické scéně. Výsledkem potom byla stížnost a následné zrušení tohoto institutu ze strany Ústavního soudu.

Dalším projektem, který zdržoval pracovníky úřadů práce od potřebnější agendy, včetně aktivní politiky zaměstnanosti, byly Skarty. To je téma, které už tady bylo tolikrát zmiňováno, že já už k němu žádné podrobnosti uvádět nebudu. Všichni víte, co to bylo za nesmyslné cvičení a všichni také víte, jak to celé skončilo. A já doufám, že ten konec nebude znamenat dodatečné výdaje ze státního rozpočtu, aby snad ještě, proboha, ministerstvo platilo té bance, která to celé provozovala, nějaké finanční prostředky.

Byla snaha zbavit úřady práce jedné z jejich hlavních agend, a to je zprostředkování zaměstnání. Představa pana Drábka byla taková, že to budou dělat soukromé agentury. Ten systém byl nastaven tak, že nikdy ve skutečnosti nezačal fungovat.

Čili toto byly nápady, které proběhly, vesměs dobře nedopadly a je evidentní, že přispěly k tomu, že se v těch problémových regionech postupně zvyšoval počet lidí bez práce.

Tolik k tomu, co se odehrávalo. Nemůžeme bohužel za tím udělat tlustou čáru. Současná ministryně práce a sociálních věcí bude trávit bohužel ještě desítky a stovky hodin tím, že bude řešit kostlivce, kteří vypadávají ze skříní po panu Šiškovi, po panu Drábkovi, zejména v oblasti funkčních informačních systémů. Právně ani ekonomicky to vůbec nebude jednoduchá situace. Nemůžeme za tím udělat černou čáru, nemůžeme říkat to tady bylo, zapomeňme na to, věnujme se budoucnosti. Takto jednoduché to prostě z hlediska fungování služeb zaměstnanosti nebude.

Přesto mi dovolte, abych se teď podíval dopředu, abych se soustředil na to, co je možné udělat a co by měla udělat vláda a co by měl udělat stát. První - a teď na chvíli odbočím od klasických agend, které se týkají Ministerstva práce a sociálních věcí a rád bych se podíval na hospodářskou politiku vlády. Já jsem přesvědčen o tom, že bez změny hospodářské politiky vlády, jenom tím, že budeme dělat lepší politiku na úřadech práce nebo lepší aktivní politiku zaměstnanosti, tak trendy nezměníme.

My jsme schopni na úřadech práce zlepšit práci s handicapovanými skupinami a o něco zkrátit dobu mezi tím, kdy přijdou o práci a znovu se budou moci zapojit na trh práce. Možná se nám podaří zapojit více dlouhodobě nezaměstnaných do aktivizačních programů, ale trend zvrátit nedokážeme. To, co dokáže zvrátit trend, je změna hospodářské politiky vlády, to znamená podoba státního rozpočtu, to znamená chování klíčových institucí státu, které mohou podpořit růst a které mohou podpořit zaměstnanost.

První téma, kterým chci začít, je otázka čerpání prostředků z fondů Evropské unie. Mne to vůbec netěší, že musím říci, že jsme nejhorší v Evropě, pokud jde o čerpání peněz z fondů Evropské unie, protože v loňském roce jsme přišli nenávratně o deset miliard korun a celá sedmadvacítka dohromady přišla o cca šestnáct miliard korun. Čili z toho deset miliard byla Česká republika. Letos hrozí, že přijdeme o 24 miliard korun a největší riziko je v Operačním programu životního prostředí, kde leží peníze, které přirozeně mohou generovat zaměstnanost, pokud je budeme schopni využít a investovat například do projektů masivního zateplování, do projektů snižování energetické náročnosti.

Takže první věc, kterou vláda chce změnit, a začala na ní velmi intenzivně pracovat, je nepřipustit, abychom přišli o peníze z fondů Evropské unie a minimalizovat ztráty, které vznikají v souvislosti s tím, že v těch systémech byly chyby. Soustředit se na to, těch 24 miliard rizika v letošním roce musí být minimalizováno a současně je důležité při těch změnách tam, kde ještě vůbec bude možné dosáhnout nějaké změny, tak ty peníze nasměrovat do programů, které podpoří vznik pracovních míst.

Další věc, která je důležitá pro vládu, je podpora zahraničních investic. My tady potřebujeme určitý pozitivní obrat. Nemůžeme jako Slovensko nabídnout euro, neplatíme zatím ještě eurem v České republice, nemůžeme jako Bulharsko a Rumunsko nabídnout extrémně levnou pracovní sílu, to není cesta pro nás. Nemůžeme ani nabídnout daňový dumping, protože máme téměř stomiliardový deficit státního rozpočtu. To, co můžeme nabídnout, je kvalifikovaná pracovní síla. Jsou připravené průmyslové zóny v řadě regionů, do kterých jsme investovali, a kvalitní servis ze strany vlády pro nové investice. A tím kvalitním servisem vláda může teď začít.

My musíme vrátit CzechInvest na úroveň, na které byl v době, kdy v čele stál například Martin Jahn. CzechInvest byl vzorem pro agentury podobného typu v celém regionu. CzechInvest byl lídrem v té oblasti lákání přímých zahraničních investic. Tohle už je dneska dávno minulost. Ta agentura málem zanikla. V té agentuře už také byla policie. Tam prostě byla řada problémů v těch minulých letech, destrukce podobná tomu, co se odehrávalo na úřadech práce. Musíme mít funkční CzechInvest, v čele renomovanou osobu a začít intenzivně kvalifikovaně lákat nové přímé investice do České republiky a zaměřit se na regiony, kde je ta pracovní síla také k dispozici. Mluvím o Moravskoslezském kraji, mluvím o Ústeckém kraji. Čili aktivita vlády v oblasti přímých zahraničních investic.

Za druhé podpora exportu. Musíme využít všechny stávající instituce, podívat se na to, aby se tam nekradlo, protože to, co se odehrávalo v ČEBu a v EGAPu, tak nás nemůže nechat klidným, v minulých letech, opět už tam taky byla policie. Potřebujeme aktivní ekonomickou diplomacii, která se zaměří na rychle rostoucí trhy. Čili podpora exportu a ekonomická diplomacie.

Nesmíme ztrácet čas tím, že se jednotlivé státní instituce budou hádat mezi sebou. Nesmíme ztrácet čas tím, že budeme uvažovat o jejich reorganizacích, že je budeme slučovat, rozdělovat a zase slučovat. Tohle všechno stojí energii, stojí to peníze a jenom to znechutí ty poslední lidi, kteří jsou ochotni pro stát v těchhle službách pracovat. To znamená zaměřit se na výsledky, na efektivitu místo toho, abychom se zaměřili na neustálé reorganizace.

Za třetí - podpora drobného, středního podnikání, podpora modernizace českého průmyslu, využití Českomoravské záruční rozvojové banky, snižování administrativního zatížení podnikatelů, zavádění takových dotačních titulů, které podpoří moderní technologie, snižování energetické náročnosti. A teď jsem opět zpátky u fondů Evropské unie, které k tomu mohou výrazným způsobem pomoci.

Tolik jenom velmi stručně několik poznámek k té první ose politiky zaměstnanosti, a to je nová hospodářská politika vlády, čili nikoliv plošné škrty, ale selektivní úspory v provozu státu, nikoliv zvyšování DPH, nikoliv škrty v oblasti investic nebo škrty v oblasti platů. Nová hospodářská politika vlády zaměřená na přímé investice, podporu exportu, podporu drobného a středního podnikání, modernizace našeho průmyslu.

Teď mi dovolte, abych se v závěrečné části svého vystoupení vrátil zpět na půdu úřadů práce. Poté, když se úřady práce - já doufám - vypořádají s tím neblahým dědictvím po panu Drábkovi a budeme mít k dispozici opět funkční službu státu v oblasti zaměstnanosti, tak je důležité, abychom se soustředili na nové formy aktivní politiky zaměstnanosti. Nové formy by měly být zaměřeny na veřejně prospěšné práce pro lidi, kteří jsou dlouhodobě bez zaměstnání. Vytvářejí se nové programy v rámci aktivní politiky zaměstnanosti například v oblasti podpory práce na zkrácený pracovní úvazek. Rozvíjí se projekt sdílení pracovních míst mezi absolventy a mezi staršími pracovníky. Připravuje se projekt služeb pro domácnosti, kde je cílem využít potenciál tvorby pracovních míst v rámci sektoru služeb pro domácnosti, který roste. To znamená, tam by bylo možné najít uplatnění pro řadu lidí, kteří jsou dnes ještě stále v evidenci úřadů práce.

Vláda má ve svém programovém prohlášení projekt snížení plateb sociálního pojištění pro příslušníky skupin, které jsou handicapovány na trhu práce, to znamená lidi starší padesáti let, ženy po mateřské dovolené, mladí lidé do třiceti let. Čili předpokládám, že ministerstvo rychle připraví příslušnou legislativu tak, aby byla schválena v letošním roce, abychom nejpozději počátkem příštího roku tento nový projekt vlády byli schopni spustit. Očekávám, že by reálně mohl přispět ke snížení dlouhodobé nezaměstnanosti v těchto nejvíce ohrožených skupinách.

Samozřejmě že vláda počítá s tím, že bude využívat i nadále zdroje z fondů Evropské unie. V letošním roce se počítá s tím, že se z národních zdrojů utratí zhruba tři miliardy korun na aktivní politiku zaměstnanosti z těch peněz, které jsou vyčleněny již teď ve schváleném zákonu o státním rozpočtu. Zvýšená pozornost, a to zdůrazňuji, z hlediska aktivní politiky zaměstnanosti bude věnována regionům, kde je dlouhodobě nezaměstnanost vysoká. Opět se jedná zejména o Ústecký kraj a zejména o Moravskoslezský kraj. Tam také došlo počátkem letošního roku ke zvýšení hmotné podpory, která je poskytována v rámci investičních pobídek na vytváření nových pracovních míst, pokud jde o dotaci na jedno nově vznikající pracovní místo. Předpokládám, že by to mohlo pomoci zaplnit volná místa v průmyslových zónách, která v těchto regionech ještě stále existují.

Pokládám za velmi důležité, že je postupně, tak jak se budou teď konsolidovat úřady práce, tak by měla být znovu obnovována spolupráce mezi úřady práce v regionech, mezi obcemi, městy, mezi krajskými úřady, mezi firmami. To, co pokládám za důležité například z hlediska nezaměstnanosti absolventů, bude také nově komunikace mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem školství a mezi kraji, tak abychom měli dostatek informací pro další vývoj vzdělávání v oblasti středoškolského vzdělávání. Tam potřebujeme lépe cílit výchovu, tak abychom snížili počet potenciálních nezaměstnaných v oblasti absolventů. I tady by úřady práce a Ministerstvo práce mělo začít hrát mnohem aktivnější roli a úřady by mezi sebou měly mnohem více komunikovat.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, přirozeně bych mohl mluvit ještě déle, ale myslím, že to nebylo cílem toho návrhu na to, abychom dnes tady mluvili o aktuální situaci v oblasti nezaměstnanosti. Myslím si, že je potřeba dát prostor i názorům opozičních stran, aby řekly i své připomínky, své návrhy, své podněty pro novou vládu. Vláda je tady čtrnáct dní. Dnes by vláda měla projednávat své programové prohlášení, se kterým chce přijít do Poslanecké sněmovny 18. února, kdy se bude hlasovat o její důvěře.

Já vás chci, vážené poslankyně a vážení poslanci, na závěr svého vystoupení ujistit, že politika zaměstnanosti, otázka podpory hospodářského růstu a vytváření pracovních míst bude v centru pozornosti práce a aktivit nové vlády. Je to jeden z klíčových strategických cílů, na které se nová vláda chystá jednoznačně zaměřit.

A jenom - protože jsme tady už absolvovali část diskuse - mi dovolte ještě jednu poznámku na závěr. Já si velmi rád poslechnu názory, doporučení a rady představitelů opozičních stran. Pouze bych chtěl požádat, až budou vystupovat kolegové z ODS nebo kolegové z TOP 09, aby s těmi radami šetřili, protože oni měli sedm let na to, aby ukázali, co dovedou. A dopadlo to tím nejhorším možným způsobem. Čili až kolegové z ODS a TOP 09 budete vládě doporučovat, jakým způsobem by měla postupovat, prosím, myslete na to, co vy sami jste mohli udělat pro aktivní politiku zaměstnanosti v minulých letech, a myslete na to, co jste pro tu aktivní politiku zaměstnanosti ve skutečnosti udělali a jakým tragickým a katastrofálním způsobem to dopadlo.