V takovém prostředí je velice těžké vykonávat účinnou kontrolu. Působnost státu je navíc roztříštěna mezi dvě instituce – živnostenské úřady, u kterých se jednoduše požádá o udělení živnosti, a Českou obchodní inspekci, která následně vykonává dozor. Důsledkem tohoto stavu jsou nekalé praktiky firem a hlavně podvedení klienti. Na to se samozřejmě nabalují sociální problémy. V konečném důsledku to je stát, který na své náklady (přesněji na náklady každého z nás – daňového poplatníka) musí vzniklé problémy řešit.

Ministerstvo financí proto připravuje regulaci oblasti spotřebitelských úvěrů, která spadá do šedé ekonomiky. Začali jsme pracovat na novém zákonu, který by měl celé problematické odvětví vyčistit od neférových praktik a nastavit jasná pravidla pro poskytování nebankovních úvěrů. Hlavním stavebním kamenem zákona je, že dohled nad nebankovními poskytovateli a zprostředkovateli převezme Česká národní banka. Identické řešení je nastaveno v řadě států Evropské unie, kde tyto subjekty dohlíží buď centrální banka, nebo jiný národní regulátor, pokud centrální banka nemá v gesci dohled nad finančním trhem. Příkladem může být Slovensko, které obdobný zákon již přijalo a od 1. dubna 2015 bude celou oblast úvěrů pro spotřebitele dozorovat Slovenská národní banka. Sjednocování dohledu na finančním trhu pod jednu střechu je celoevropským trendem. Je to transparentní řešení. Každý účastník trhu, včetně spotřebitele, okamžitě ví, na koho se obrátit. Není důvod, proč by měla být Česká republika v tomto ohledu pozadu.

Volba centrální banka jako jednotného dohledového orgánu je přirozená. Banka má s dohledem značné zkušenosti, neboť aktuálně dohlíží subjekty s bankovní licencí (banky a stavební spořitelny), ale i například pojišťovny a další instituce na finančním trhu. Odborně jsou také její zaměstnanci na velmi vysoké úrovni. ČNB rovněž může hříšníky účinně sankcionovat pokutou nebo jim rovnou odejmout licenci, což je v současnosti velmi těžkopádné.

Plánujeme rovněž regulovat vstup do odvětví. Zájemce by podle našeho záměru měl prokázat určitou úroveň odbornosti a důvěryhodnosti. Rovněž se nám zdá vhodné, aby nebankovní společnosti nesly odpovědnost za případné škody, které svým jednáním způsobí. Je na diskusi, jestli vyžadovat nějaký minimální vstupní kapitál (například na Slovensku se počítá s minimálním kapitálem 500 tisíc euro) nebo se zvolí jiná forma (povinné pojištění odpovědnosti za škodu).

Připravovaný zákon sice ještě čeká trnitá cesta legislativním procesem, ale vzhledem k žalostné situaci v oblasti nebankovních poskytovatelů a zprostředkovatelů úvěrů, je třeba učinit maximum pro jeho přijetí. V ideálním případě by zákon měl platit zhruba v první polovině příštího roku.