Jeden vzdělaný muž kdysi napsal: řekni mi, co si myslíš o Husovi a já ti řeknu, kdo jsi. Na Radomíra Malého prozrazují jeho výlevy na Husovu adresu hodně, dokonce až příliš. Stejně jako jeho obhajoba inkvizice.

Ano, Hus byl synem své doby, ale v mnohém ji překračoval a přesahoval. Jeho představou byl jakýsi spravedlivý feudalismus, kdy šlechta, duchovní i poddaní plní své povinnosti vůči celé společnosti a jsou si navzájem užiteční.

Ve své teorii poslušnosti staví na tom, že každý příkaz vrchnosti musí být v souladu se zákonem Kristovým a s rozumem (zejména u věcí, kde není stanovisko Písma, v tzv. in neutris, v nerozhodných věcech). Příkaz má být užitečný pro toho, kdo je objektem příkazu. Kdyby například otec rodiny tím, že přednostně zaplatí církevní dávky, ohrozil výživu svých dětí, nemá poslechnout. Je- li příkaz proti zákonu Kristovu, proti rozumu, je pravou poslušností neposlušnost.