Málo kdo však už ví, jak jsme k této budově přišli a co to mu předcházelo. Sociální demokraté v Břeclavi po znovu obnovení činnosti v listopadu 1989 začali schůzovat v prostorech na břeclavském zámku. Dnes je to trochu nepředstavitelné, ale je tomu tak. Měli jsme k dispozici 2 místnosti v prvním patře ve věži zámku. Avšak starým socanům nedávala pokoj budova Dělnického domu, kde do svého zániku po listopadu 1989 sídlilo Okresní kulturní středisko. JUDr. Tvrdý, přítel a přátelé Bažant, Juřica  a Strnad spolu s tehdejším členem p. Hrubým více jak 3 roky vyvíjeli úsilí o znovuzískání této budovy do vlastnictví OVV ČSSD Břeclav (tehdy měli okresní organizace právní subjektivitu), bohužel restituce se ukázala neprůchodnou. Budovu totiž před válkou vlastnilo sociálně demokratické družstvo Včela. Za války, kdy Břeclav byla součástí říše se dostal tento majetek do rukou Německé říše a po válce do rukou československého státu. V Břeclavi nebylo tehdejším ONV a následně Okresním úřadem zpochybňováno právo ČSSD tuto budovu získat zpět, nikoliv však bezplatně, ale pouze koupí. Naštěstí se postupně podařilo shromáždit dostatek prostředků, a to jak díky tehdejšímu vedení strany, tak díky našim rakouským přátelům a prostřednictvím úvěru i zbytek nutné sumy k zakoupení této budovy, kde od roku 1994 ČSSD Břeclav rozvíjí svou činnost. Od té doby sál v Dělnické domě zažil nejednu významnou, kulturní akci, koncerty, divadelní přestavení, ale i plesy. Slouží ke schůzové ale i spolkové činnosti. Je místem působení divadelníků a v neposlední řadě i sílem OVV, poslanecké a senátorské kanceláře. Tři významní členové, kterým se získání této budovy povedlo už nejsou mezi námi. Prostory Dělnického domu by si zasloužily, aby na jejich stěnách visely jejich portréty. Byly totiž socany, nikoliv u socanů.