To, že je to daleko více politický spor a nikoliv odborný je zřejmý z předvedené debaty. Základem našeho důchodového systému je totiž průběžný systém a ten se dá upravovat změnou jeho parametrů a také výší příspěvku, chcete-li odvodu na sociální pojištění. Tento systém je založen tak, že každý pracující občan, který si platil toto pojištění má právo na důchod. Princip je ten, že současní zaměstnanci platí na důchody svých rodičů, aby v budoucnu tyto důchody platily jejich děti. A zároveň v tomto systému je zakotven princip solidarity.
Mimo tento systém je státem umožněno penzijní připojištění, které dnes využívá přes 4 miliony lidí. To je takzvaný třetí pilíř se státním příspěvkem. Jádrem sporu pravice s levicí se stal druhý pilíř, který umožňuje dnes 90 tisícům občanů vyvést s prvního pilíře část svých prostředků z povinného odvodu a zároveň jít se svým zvýšeným příspěvkem do soukromých penzijních fondů. Problematické je to, že ti nejbohatší snižují svůj podíl v solidárním systému a upřednostňují svoji investici na stáří. Ale to prosím dnes není nic nového, protože tento způsob zabezpečení se na stáří je již dávno umožněn. A to v soukromém životním pojištění či v penzijním připojištění.
Český důchodový systém má několik problémů. Tím prvním je velké množství předčasných důchodců, kteří nejen že nepřispívají do průběžného systému, ale naopak již z něj čerpají. Dále jsou to stropy pro povinné pojištění, nezaplacené dlužné částky do penzijního systému za zkrachovalými firmami v devadesátých letech, šedá ekonomika a nelegální zaměstnávání, nízké odvody pro OSVČ či tolik používaný švarz systém. Ale největším problémem, mimochodem problémem v celé Evropě, je negativní demografický systém, kdy se rodí stále méně dětí. Přitom s růstem zdravotních služeb stoupá i průměrný věk dožití, což má negativní vliv na současný deficit důchodového účtu.
Řešení penzijního systému musí být velmi komplexní, zahrnující nejen jeho udržitelnost a to s výší důchodů umožňujících slušný život, ale i podporu pro rodinné politiky. Protože je nutno zastavit negativní demografický vývoj v naší společnosti. A dále jsou problémem obecně nízké mzdy, které brzdí i růst odvodů na sociální pojištění. Dlouhodobě je proto nutno usilovat o postupný růst minimální mzdy a platů ve státním a veřejném sektoru. Tím se bude tlačit i na růst reálných mezd v celém národním hospodářství. To je pozice levicového pohledu na zachování průběžného solidárního penzijního systému. Ten pravicový je spíše o tom omezit solidaritu a nastavit pouze individuální zabezpečení se na důchod a úsilí o snížení odvodů na sociální pojištění.
Z tohoto rozdílného pohledu by měl existovat politický konsensus založený na povinných odvodech do průběžného systému, který je nutno stabilizovat a zároveň zvýšit solidaritu těch bohatších s těmi chudšími. Zároveň by mělo být umožněno posílení individuální spoření, ale nikoliv na úkor solidarity či podkopání prvního penzijního pilíře. Občané země by totiž měli vědět, s čím mohou v budoucnu počítat a jaké možnosti na důchodové zabezpečení mají. Prostě proto, že drtivá většina našich občanů jsou zodpovědní lidé, kteří se obávají o svůj životní standard v důchodovém věku. A proto také chtějí mít adekvátní informace o možnostech, jak si situaci v budoucnu zlepšit.
Psali jsme:
Ing. Antonín Seďa
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: antoninseda.cz
