„Pro desítky měst a obcí se silné zápachy z chemických provozů, bioplynových stanic, živočišných velkochovů nebo ČOV staly neřešitelným problémem omezujícím v některých případech jejich rozvoj. Lidé nechtějí žít v zápachu, stěhují se, jiní podnikatelé nemají zájem zde investovat, cena nemovitostí klesá,“ říká senátorka za SZ Jitka Seitová.

Přečtěte si více v prohlášení senátorky Seitlové, která k této tématice uspořádala 12. dubna v Senátu panelovou diskusi nazvanou Znečištění zápachem:

OBČANÉ A OBCE ŽÁDAJÍ ÚČINNOU PRÁVNÍ OCHRANU PROTI ZÁPACHŮM

Dlouhodobé nebo opakující se intenzivní zápachy znepříjemňují životní pohodu a mohou negativně působit na naše zdraví. Zápachy jsou proto v úvodních ustanoveních zákonů o ochraně ovzduší již od roku 2002 zahrnuty mezi znečisťující látky, před kterými mají být občané chráněni. Účinné právní nástroje vymahatelnosti ochrany před zápachy ovšem od roku 2012 chybějí!

Postupy měření pachů stanovené v roce 2002 a následně v roce 2005 vyhláškou, se v praxi ukázaly jako nevhodné. Místo hledání nápravy byly právní nástroje ochrany před zápachy s přijetím současného zákona o ochraně ovzduší (201/2012 Sb.) zcela vypuštěny.

Pro desítky měst a obcí se silné zápachy z chemických provozů, bioplynových stanic, živočišných velkochovů nebo ČOV staly neřešitelným problémem omezujícím v některých případech jejich rozvoj. Lidé nechtějí žít v zápachu, stěhují se, jiní podnikatelé nemají zájem zde investovat, cena nemovitostí klesá. Tvrzení MŽP, že nástroje ochrany před zápachy existují, vyvrací praxe starostů a úředníků ČIŽP a krajských úřadů. Zastupitelstvo Středočeského kraje uložilo v březnu letošního roku hejtmanovi kraje iniciovat novelu zákona o ochraně ovzduší se stanovením emisního limitu pro pachové látky. Výčet některých lokalit s aktuálním problémem zatěžujícím občany je uveden v závěru této zprávy.