Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, minulý týden při projednávání tohoto návrhu zde pan poslanec Stanjura citoval, a tak dovolte i mně citaci některých pasáží jistého dokumentu.
Cituji: Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Každý má všechna práva a všechny svobody bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo sociálního původu, majetku nebo jiného postavení. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci a proti podněcování k takové diskriminaci. Každý má právo vstoupit za rovných podmínek do veřejných služeb své země. Každý člověk má právo na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu byla zajištěna ekonomická, sociální a kulturní práva nezbytná k jeho důstojnosti a k svobodnému rozvoji jeho osobnosti. Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu nezaměstnanosti. Každý bez jakéhokoli rozlišování má nárok na stejný plat za stejnou práci. Každý pracující člověk má právo na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která by zajišťovala jemu samotnému a jeho rodině živobytí odpovídající lidské důstojnosti. Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt, a to i jeho rodiny, zejména výživu, oblečení, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření. Má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, při ovdovění a ve stáří.
Dokument, z něhož jsem citovala předcházející věty, má název Všeobecná deklarace lidských práv. Pochybuji, že by si někdo dovolil veřejně odmítnout jednotlivé body tohoto mezinárodního dokumentu. Druhá věc je ovšem jeho naplňování. A právě obsah jednotlivých odstavců a článků je v naší zemi denně porušován. Byl porušen už přijetím lustračního zákona a je dál porušován jeho platností. Jedná se o zákon výrazně diskriminující, který je v rozporu s články deklarace, v nichž je zdůrazněna rovnost lidí, právo na ochranu před jakoukoli diskriminací, právo pracovat ve veřejných službách země za rovných podmínek či právo na svobodnou volbu zaměstnání. Je v rozporu i se základním ústavním principem občanské rovnosti, s Listinou základních práv a svobod a řadou dalších mezinárodních smluv. Ne náhodou Českou republiku kritizovala Rada Evropy i Mezinárodní organizace práce. To je jedna stránka věci.
Druhá souvisí s obsahem této kritiky. Naše země je za posledních více jak 20 let zadlužena, bývalý vyspělý průmysl zdevastovaný, soběstačné zemědělství nahradily zahraniční produkty, nezaměstnanost dosáhla rekordní úrovně, vesnice se vybydlují, protože tam člověk o práci nezavadí už vůbec, nemluvě o vzdělávání, jehož kvalita šla prudce dolů, či o pokleslé kultuře a morálce. Jediné, co tady bude zřejmě vzkvétat, bude církev s darovanými miliardami, pozemky a majetkem. Česká republika je v tak špatném stavu, že odbornost těch, kteří by mohli řešit současnou situaci, by měla být pro každého normálního člověka na prvním místě. Ostatně bylo to opakovaně zdůrazňováno v předvolební kampani kandidáty většiny politických stran. Mnozí otevřeně kritizovali lustrační zákon a hlásili se k jeho zrušení. Ovšem předvolební kampaň skončila, voliči zapomeňte. Na prvním místě nesmí být podle odpůrců zrušení lustračního zákona odbornost, ale ideologická zaslepenost. A tak při projednávání našeho návrhu na zrušení tohoto zákona slyšíme demagogická srovnávání údajné komunistické diktatury se současnou úžasnou demokracií a falešná tvrzení o nezbytnosti chránit tuto demokracii a získaná lidská práva. Jenže ta demokracie, svoboda a lidská práva jsou tady pouze pro někoho. Fakta to jasně dokazují. Právo na práci, na spravedlivou mzdu či penzi, právo na bydlení, na důstojný život je pro velké množství občanů a jejich rodin nedostižitelné.
Mohou sice svobodně cestovat, ale většina rodin na to nemá. Mohou si říkat, co chtějí, ale je jim to houby platné, nikde nemají dovolání. Mohou si studovat, co chtějí, dokonce si studium zaplatit, ale po jeho absolvování mnozí z nich rozšiřují řady nezaměstnaných na úřadech práce. A to nemluvím o důchodcích, kteří nemají z čeho vyjít, a vytrhnout je má 40 korun, které dostali v průměru přidáno. Bezdomovectví, chudoba, zadlužení a následná exekuce, rostoucí počet sebevražd z důvodů ekonomických, kdy lidé už nemají z čeho vyžít.
Myslíte si, že takhle si lidé představují tu proklamovanou demokracii? Pan poslanec Fiala zde zaníceně odsuzoval předlistopadový režim. Jenže kdo má paměť, tak ví, že v té podle jeho slov komunistické diktatuře, mimochodem překvapuje mě jeho neznalost pojmů, tedy v tehdejší době se hospodařilo tak, že na všechno bylo a lidé nežili ve strachu, že přijdou o práci či střechu nad hlavou. Jestli si myslíte, že nejen tuto skutečnost, ale především to, kam jste tuto zemi za těch zhruba 24 let dovedli, zakryjete neustálým obhajováním diskriminačního lustračního zákona, pak žijete úplně mimo realitu. Ostatně volební výsledky politických stran bývalé pravicové koalice tomu plně odpovídají. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
