Senátor Veleba: Ten zákon je udělán tak, že to nejde se úplně do nuly vyrovnat, to není možné

Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem neměl v plánu vystupovat, protože včera jsem byl omluven na jednání výboru, takže to jednání podrobně neznám, ale musím se k mnoha věcem, nebo cítím potřebu se tady k mnoha věcem vyjádřit, čili budu glosovat.

Zdá se mi jako nejkonzistentnější vystoupení tady doposud, je to můj názor, vaším prostřednictvím, pane předsedající, vystoupení kolegy Pavla Eyberta, kde bych souhlasil téměř se vším. A pokud se týká té restituční tečky, kde on v podstatě dal takový otazník, tak můj názor je, že stát zákonem 229/91 Sb. přijal zákon, který zkrátka a dobře tu tečku de facto ji neumožní a ta tečka nebude nikdy. A to proto, že zkrátka a dobře ten zákon je udělán tak, že to nejde se úplně do nuly zkrátka vyrovnat, protože to není možné.

Dám příklad, který jsem tady taky nechtěl moc, ale jen tak pro ilustraci, jak ten zákon je udělán. Jinak si myslím, že ta restituční tečka by měla být udělaná v zákoně, s tím souhlasím, protože přece jenom už je to strašně dlouhá doba. Paní senátorka, kolegyně, tady vysvětlovala, že, já se neumím takhle právně vyjadřovat samozřejmě, nejsem právník, ale že za tak dlouhou dobu platí jiné zákony, které se pak hodnotí, ty děje se hodnotí už prostě podle jiných zákonů.

Já jsem vydával majetek po revoluci a ta doba mě zastihla nikoliv v pozici zemědělského tajemníka, jak mě zkrátka úspěšně dal veřejnosti ve známost jeden nejmenovaný agrární analytik, který nemá ani maturitu, já jsem vždycky pracoval v minulém režimu na státním statku a na jednom školním statku, ani den nikde jinde. Čili to znám, tu dobu a aplikaci toho zákona 229/91. Měli jsme tam případ, kdy jsme vydávali restituci, velikou restituci, která se vázala k 50 hektarům, kdy se to vydávalo podle tohoto zákona. Přestože jsme našli v archivech ministerstva zemědělství materiály, zápisy s předáním tohoto statku ještě před kolektivizací, kde ten dotyčný majitel z rodinných důvodů usoudil, že nemůže hospodařit, a předal celý ten majetek, prodal celý ten majetek státu, bylo za to zaplaceno. V těch materiálech, které jsme objevili v těch archivech, byly detailní předávací protokoly, bylo to tam do poslední stoličky ve chlévě na dojení, přestože jsme našli svědka z té komise, která to přebírala za tehdejší okresní národní výbor, který byl tehdy ve Velkém Meziříčí, tak ten soud nám to neuznal a my jsme to zaplatili podruhé. Proto říkám, že ty zákony prostě byly udělané tak, že ta restituční tečka, když se to nechá, tak nebude nikdy. S tím bych se jaksi ztotožňoval, s tou tečkou.

Pak bych chtěl pár slov k té půdní rezervě. To znamená, že stát vstupuje, jak tady bylo citováno, konečně v roli hospodáře a chce si vytvořit půdní rezervu, kterou má jenom 2 % zemědělské půdy. Byl jsem u toho, byl jsem z pozice Agrární komory, z pozice Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů, což byl bývalý Svaz státních statků, byl jsem u toho, od doby ministra Josefa Luxe až po všechny ostatní ministry. A musím říct, že tato snaha přišla pozdě. Je už na to pozdě. 20 let převládala snaha prodat úplně všechno, zprivatizovat to úplně všechno. A teď najednou by se mělo zase nějakým způsobem pár hektarů vracet zpátky. Čili já si myslím, že to je pozdě, já si myslím, že se tím mnoho nevyřeší. A jsem osobně proti tomu.

Mám tady pak pro pana ministra dotaz. Pokud se týká restitučních majetků, půdních majetků církvím, jak se bude postupovat v případě vrácení půdy církvím, když ta půda z nějakých důvodů nepůjde vrátit, jestli se tam bude započítávat cena půdy těch 40 korun na metr a nějaké haléře, nebo jestli se tam bude započítávat 4 koruny, jako jsou všechny ostatní restituce, to znamená zemědělské restituce. Je to stejná půda. Fyzicky je to prostě stejná půda.

Moje otázka směřuje k tomu, jestli ta snaha o zvýšení té půdní rezervy náhodou nemá s tímto nějakou spojitost. Jen tak mě to zkrátka zajímá.

Pár poznámek ke statistice paní kolegyně.

K těm zemědělským subjektům, které jsou v České republice. Ona tady říkala, říkala to přesně, že tady máme daleko největší průměr na jeden zemědělský subjekt, 156 hektarů. A že prostě těch subjektů je 29 tisíc, že ty fyzické daleko řádově převyšují ty právnické atd. Nepřeji si to, ale chci tady říct, že asi bude hůř. Jednak tato mapa zemědělská, ta samozřejmě souvisí s minulým režimem, ta souvisí s tím vývojem, který tady byl. Ten nelze žádným zákonem zkrátka vrátit do polohy, řekněme, do 60. let, nebo poloviny 60. let. Ale chci říct, že bude hůř.

V současné době probíhá neuvěřitelně hluboká komoditní krize v zemědělství. Já vám chci říct, když tady mluvíme o těch malých, já bych nechtěl být v jejich kůži, malých zemědělcích. Chtěl bych říct, že ti, kteří teď chovají dojné krávy a mají jich málo, to znamená, mají, co já vím, 400 litrů mléka, prodávají denně, tak ti dostávají dneska už 4 koruny za litr, to je ten lepší případ. A ten horší případ, chodí jim poštou výpovědi smluv z mlékárny. A ti velcí, ti dostávají pod 7 korun a blíží se to k 6 korunám. Souvisí to, co já znám, možná těch příčin je víc, s dvěma důvody. První důvod je zrušení mléčných kvót koncem dubna letošního roku. Země staré patnáctky na to zkrátka čekaly, byly na to připraveny. Dodávají sem na trh mléčné výrobky a prostě zvyšují výrobu. A druhý důvod je ten, že i nadále probíhají sankce proti Rusku a protisankce Ruska proti EU. Když to začalo, tak mě zajímal obchod EU s mléčnými výrobky. Nechal jsem si vytáhnout nějaká čísla a pamatuji si jedno jediné, které je charakteristické. Když to začalo, tak podíl exportu sýrů, celkový export sýrů z EU do Ruské federace byl 36 %. Z toho jsem si vyvodil závěr, že je otázka času, plus to zrušení kvót, kdy ten trh se zhroutí. Není to jenom mléko, je to vepřové maso, začíná drůbeží maso, obilí má nějaké divné turbulence. A nechci tady absolutně zavádět nějakou politiku, ale neslyšel jsem jediný názor, že by možná ty sankce měly být zrušeny. Slyšel jsem ho z Itálie, z Francie, ale neslyšel jsem ho od nás.

Takže pokud tato krize potrvá, k tomu směřuje moje sdělení, tak se budou dít dvě věci. První věc, že se dál budou redukovat už beztak zoufale nízké stavy chovaných hospodářských zvířat. To tak zkrátka bude. I když ta hlavní redukce už proběhla dřív. A druhé moje sdělení je, že bude přibývat podniků, které mají živočišnou výrobu, které začnou uvažovat, že ty podniky zkrátka prodají, že to nebudou dělat a že to prodají.

Čili může se stát, že nás čeká druhá vlna, nechci tady tento pojem vyslovit, nechci vzbuzovat vášně, ale druhá vlna zvyšování podniků, megalomanského zvyšování výměry podniků, což není zcela určitě, já sám s tím nesouhlasím, což není podle mého názoru potřeba podporovat.

Sečteno podtrženo, můj osobní názor je, že tato snaha přináší pozdě, že nemá šanci vyřešit prostě to, co bylo zcela záměrně děláno opačným způsobem. Ten opačný způsob naprosto všechno zprivatizovat, naprosto všechno prodat.

My jsme chtěli třeba, aby byla půda pronajata na 50 let s předkupním právem, mluvím teď o státních statcích, která zbyla po restitucích. Na to nikdy nebylo žádného sluchu. Čili já sám si myslím, že tento zákon sleduje ještě nějaké další, skryté záležitosti. Naznačil jsem tady něco. Blíží se volby a tak. Já si myslím, že není třeba ho přijímat.

Děkuji.