Během této doby pokračovala děsivým tempem i likvidace zlatého pokladu, který prý je majetkem České národní banky, rozuměj, bankovní rady, a proto si prý s ním může dělat co chce. A že prý zlato dnes k ničemu nepotřebují. Výsledkem takovéhoto nepochopení úlohy ČNB a mravních závazků úředníků vůči národu jsou obrovské hromady bezcenných papírů nazývaných zatím euro a malinká zaprášená hromádka zlata, třesoucí se někde v koutě.

Inflace se vyloženě utrhla ze řetězu, ale abychom se zbytečně nezahlcovali nějakými odbornými termíny, tak se prostě hezky česky zdražuje. Samozřejmě první na řadě jsou voda, potraviny, benzín, služby všeho druhu. Proč samozřejmě, protože to jsou věci, které si musíme většinou pořizovat denně nebo velmi často. Kdyby zdražovala auta, tak by se zase tak moc nestalo, kolikrát za život je kupujeme. Zdražovat podobné položky by bylo zbytečnou administrativou. Zato voda a jídlo, to je jiné, že ano?

Když nepočítáme ministry, poslance, senátory, předsedy a členy správních a dozorčích rad, včetně cizinců dohlížejících na domácí otroky na pásech, tak je velmi mnoho občanů České republiky odkázáno na 12 tisíc hrubého měsíčně při trojsměnném provozu. To, co zbude po úhradě nájmu, dopravy do zaměstnání a svačiny není ovšem ani na holé přežití, a se životem to už nemá vůbec nic společného.