Stanjura (ODS): Nárok pro tříleté, čtyřleté děti? Ale stát to platit nebude...

Já jsem bedlivě poslouchal paní ministryni, její úvodní slovo, a potvrdila mé obavy, že to je ideologický návrh zákona. A divím se těm vládním stranám, které samy sebe neoznačují za levicové strany, že takový návrh sem pustily. Já myslím, že paní ministryně patří k levému křídlu sociální demokracie, je to poznat i z tohoto návrhu. Zkusím pár věcí okomentovat z jejího úvodního slova. Vznikne... (... já jsem vás taky nerušil, paní ministryně, děkuji.) Vznikne nárok, vznikne nárok tu pro čtyřleté děti, tu pro tříleté. A paní ministryně se tváří jakoby plnění toho nároku zabezpečil stát.

Ale stát to dělat nebude, pokud ovšem s tím nepřijde návrh, aby mateřské školy nezřizovaly a nefinancovaly obce a města, ale stát. Je to moc hezké. Roky máme v zákoně, a všichni, kteří se pohybují v komunální politice, vědí, jaké to mělo finanční dopady, tehdejší nápad taky levicových politiků, že poslední rok mateřské školy je zdarma. No proč ne? Až na to, že to platí někdo jiný než ten, kdo určil, že to bude zdarma. Tak to prostě je.

Takže první konkrétní dotaz na paní ministryni, jak zabezpečit plnění toho nároku v každém městě, v každé obci, protože bude mít v zákoně nárok, ale plnit ho má někdo jiný, ne stát.

Docela mě pobavila taková oblíbená mantra těch, kteří vidí Brusel jako to nejlepší dobro, největší dobro, které k nám přichází, kdy paní ministryně říkala, že ten povinný poslední ročník předškolního vzdělávání, už to spojení povinný poslední rok předškolního vzdělávání, je podle mě hrozné slovní spojení, je v souladu s trendy EU. Já jsem něco takového tušil, tak jsem si nechal udělat statistiku, jak je to v jednotlivých státech. Tak já ji přečtu na mikrofon, abychom viděli, jaké jsou ty trendy. Belgie nemá povinný, Bulharsko má, teď trefa: Chorvatsko, oblíbené Chorvatsko, to má taky, tak to už máme dva státy: Bulharsko a Chorvatsko. Taky v Dánsku. Není to v Estonsku, není to ve Finsku, není to ve Francii, není to v Irsku, není to v Itálii, není to na Islandu, je to na Kypru, tam dokonce od čtyř let. Není to v Litvě, je to v Lotyšsku, není to v Lucembursku, je to v Maďarsku, není to na Maltě, není to v Německu, není to v Nizozemí, je to v Polsku, není to v Portugalsku, je to v Rakousku, není to v Rumunsku, je to v Řecku, není to na Slovensku, není to ve Slovinsku, není to ve Spojeném království, není to ve Španělsku, není to ve Švédsku. Tak kde jsou ty trendy? Když se na to podíváme, tak povinný poslední ročník předškolního vzdělávání mají Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Lotyšsko, Polsko, Rakousko, Řecko. To je bezesporu výrazná menšina, tak nevím, o jakých trendech tady hovoříme.

V zásadě rozšiřujeme, paní ministryně sice tvrdí, že to tak není, ale povinnou školní docházku. Vytváříme agendu, budeme zkoumat, nebo nebudeme zkoumat docházku těch dětí, když to bude povinné? Budou nosit omluvenky, nebo nebudou nosit omluvenky nebo jak to bude? Dneska je to poměrně jednoduché. A jak to bude, až to bude povinné pro ty pětileté děti, když nepřijdou do školky? Budou nosit potvrzení od lékaře? Od rodičů? Od koho? Budou mít omluvenou a neomluvenou absenci jako v základní škole? Kdo bude vyhodnocovat, že to ještě je v pořádku a kdy to není. Budou moci jet na dovolenou s rodiči, když budou mít povinnou? Budou omluveni? Tak jaká povinnost v tom případě. Takže to bude administrativně náročné, administrativa dopadne samozřejmě na někoho jiného, ne na stát, dopadne to na ty zřizovatele, což jsou převážně obce a města a jednotlivé mateřské školy.

Paní ministryně, já myslím, že tomu upřímně věří, že změnou zákona zvýšíme kvalitu výuky. To já tomu prostě nevěřím. Můžeme vytvářet nějaké podmínky, ale že bychom změnou zákona, ještě tohohle, zvýšili kvalitu výuky, to bezesporu ne.

Pan předseda Fiala už tady hovořil o povinných přijímacích zkouškách a opět pro mě neuvěřitelné tvrzení. Tím, že něco zcentralizuji, tak snížím administrativní náročnost. To bych tedy chtěl vidět, na základě čeho a jakých výpočtů k tomu Ministerstvo školství došlo. Bude to dělat Cermat, už víme, kdo to bude dělat, bude to určitě dražší, než je to dneska, ale bude to administrativně jednodušší. Tomu skutečně nevěřím a poprosil bych o nějaké argumenty, jaká administrativa tedy odpadne, když to bude tak výborné, až to bude z centrální úrovně. A jaká bude asi úroveň, když budou jednotné přijímací zkoušky, když budeme porovnávat učební obory s maturitou a gymnázia. Nebo to bude zase stejné, jako u těch maturit, kdy místo abychom měli jednu, pokud možno státem nějak minimálně definovanou potřebu, co chceme, tak jaká bude kvalita jednotlivých přijímaček? A proč to vlastně děláme? Jsou dnešní přijímačky špatné na střední školy? Ano nebo ne? A pokud víme, že někde jsou špatné, co s tím děláme v resortu školství? A víme, že až to bude organizovat stát, že to bude výrazně kvalitnější, než když to dělají jednotliví ředitelé? Z čeho ta víra pochází? Nebo vadí ministerstvu, že na některé střední školy se neorganizují přijímací zkoušky? Pak podstatná otázka: Ministerstvo se domnívá nebo nedomnívá, že žáci, kteří absolvují devátou třídu, mají málo znalostí? Pokud ano, tak přijímacími zkouškami to nijak nedoženeme. Nezměníme znalosti žáků, kteří končí základní školu, jenom tím, že bude jednotná přijímací zkouška.

A potom, a to je podle mne důležitá otázka, zda chodí na střední školy ti žáci, kteří by se tam vlastně dostat neměli a nemají dostatek předpokladů pro to, aby úspěšně absolvovali střední školu. A pokud si odpovíme "ano", a to jsou otázky, které kladu paní ministryni, všechny čtyři, tak se ptám, jak ten trend a tento fakt změní povinná jednotná přijímací zkouška. A vracím se k té kvalitě. Tak pokud bude kvalita nastavena na ty, kam nechodí nejvíce talentované děti, tak pro ty talentované to bude prostě formalita. Na gymnázia. Jak budou potom ti ředitelé vybírat, když jednotná přijímací zkouška pak bude poměrně jednoduchá. Naopak, když tu úroveň nastavíme na gymnázia, co se stane s těmi dětmi, které nezvládnou jednotnou přijímací zkoušku? Automaticky je z toho vyřadíme? Myslím, že tady máme víc otázek než odpovědí.

Stát tady, vláda a Ministerstvo školství podle mě ukazuje nedůvěru ve schopnosti ředitelů středních škol, aby si oni sami nastavili pravidla, aby oni sami nesli zodpovědnost za to, jaké děti, jaké žáky přijmou na svou střední školu. Ale bude to jednotné. A naši levicoví kolegové si myslí, že to bude lepší, díky tomu, že to přijde z centra. Tak ta základní otázka, proč to vlastně děláme, na tu jsme zatím odpověď nedostali, a věřím, že v té debatě tu odpověď dostaneme, kromě toho, že to bude dražší, to už asi víme. Ale to by neměl být ten motiv, na tom se určitě shodneme. A zase: Střední školy mají v gesci kraje. A pokud máme pocit, že kraje neplní svou roli, v té redukci, protože optimalizace je takové jen slovo, aby to někoho neurazilo, myslím, že se mnozí shodují, když se tady dneska pořád skloňuje názor odborné veřejnosti, tak já myslím, že u odborné veřejnosti převažuje názor, že středních škol máme příliš mnoho, zejména v některých oborech, na rozdíl od technických oborů.

A poslední poznámku, kterou učiním, je k maturitám. A už to tady říkal pan předseda Fiala. My tu klademe obrovský důraz na maturitu. Stát opakovaně mění pravidla, jeden krok tam, dva kroky zpátky, zase jeden krok dopředu, ale pokud to není provázanost s přijímací zkouškou na vysokou školu, tak si s tím skutečně jen hrajeme. Z toho, co říkala paní ministryně i k té maturitě z matematiky, a já jsem silný příznivec povinné maturity z matematiky nebo minimálně aspoň nějaké státem garantované části, tak mi z toho vyplývá, že učitelé českého jazyka a učitelé cizích jazyků na základních školách to zvládají dobře, tudíž studenti z toho budou maturovat, a ti učitelé matematiky to nezvládají dobře, tudíž musíme odložit maturitu z matematiky, a to nejlépe až po tom, co doběhnou ti, kteří první budou mít jednotnou zkoušku. Jestli by nebylo lepší, když navrhujete povinnou školní docházku od pěti let, až to prosadíte, tak to počítat od těch pěti let, a pak by to bylo asi tak za 16 let, tj. školka, pak základní škola a pak teprve ta střední škola a pak teprve ta maturita, takže mně to tak vychází zhruba 14 let, když půjde všechno dobře, možná 15 nebo 16, když dítě nenastoupí do školy ze školy v šesti letech, ale v sedmi. Tak já nevím.

Místo, abychom se zamysleli nad tím, co se děje s výukou matematiky - pokud máme všichni podobné zkušenosti, tak děti se rády učí počítat a během pár let je matematika - nezaslouženě v mých očích - mimořádně nepopulární předmět. Jak to? Co se děje? Co se stalo? Místo, abychom tohle to řešili, tak si tady vymýšlíme povinnou školku od pěti, jednotné přijímačky, odklad. Ale to s tou kvalitou výuky matematiky nijak nesouvisí. Nebo ano? Možná se pletu. Já jsem v tom návrhu zákona nenašel nic, co by přispělo k tomu, aby matematika nebyla obávaný předmět.

A velmi často i mnohé mé kolegyně a kolegové, kteří nemají technické vzdělání, říkají - k čemu nám to bude? Tak já nevím, k čemu nám to bude. Já myslím, že to patří k normální základní výbavě středoškoláka. Pokud chceme, aby ta maturita měla nějakou váhu, tak by k tomu mělo patřit nějaké penzum znalostí z matematiky. Že to není jednoduchá debata, to připouštím. Že příznivci povinné maturity z matematiky nemají většinu, to taky připouštím, tak to je. Ale já jako absolvent technické školy nepřekvapivě jsem pro to, abychom to dělali, ale abychom se zaměřili, co se stane od té první třídy, kdy se děti rády učí počítat, že najednou, když končí ta základní škola, matematika je tak neoblíbená a tak obávaná - podle mě zcela zbytečně. A to ten návrh zákona neřeší a nemůže řešit. Nevěřím tomu, že když napíšeme lépe nějaké paragrafy - a kdybychom si tam nakrásně dali paragraf úplně v duchu toho, co říkala paní ministryně, moderní trendy, tak že bychom si dali paragraf, že matematika je skvělá, děti, nebojte se jí - tak to nijak nepomůže.

Já myslím, že návrh na zamítnutí v prvém čtení je oprávněný, že paradoxně žádná změna je lepší než překotné a neuvážené změny. A já věřím, že mi paní ministryně na těch asi sedm otázek, které jsem položil, během rozpravy odpoví.