Městský soud v Praze bude rozhodovat o dalším z řady odvolání státu, zastupovaného současnou Radou pro vysílání, respektive jejím vykutáleným advokátem ze Zlína JUDr. Hromádkou. 

Soud nižší instance už totiž po dvakrát naší žalobě vyhověl v plném rozsahu, což konkrétně znamená, že stanovil, že nám mají být vyplaceny platy za období od našeho nezákonného odvolání až do konce našich mandátů. U jednotlivých radních se ten počet měsíčních platů liší, ale v zásadě jde o platy za tři roky, přičemž výše platu je stejná jako plat poslance. V součtu jde přibližně o 15 miliónů korun. 

V roce 2008 jsme státu nabízeli smírné řešení, ať nám vyplatí polovinu toho, na co máme dle zákona nárok, tj. něco přes 7 miliónů, leč nikdo se s námi nebavil. Naopak stát k tomu s „péčí řádného hospodáře“ a se svojí obstrukční strategií už 13 let přistupuje tak, že v důsledku rok co rok nabíhajících úroků plus dalších nákladů se dnes celková škoda, jež jde na vrub státu, blíží 40 miliónům korun.

18 let po našem nezákonném odvolání, 13 let po začátku sporu o náhradu škody a po dvou rozsudcích soudu nižší instance, který nám opakovaně vyhověl v plném rozsahu, si vykutálený zlínský advokát usmyslel, že náš postup je prý v rozporu s dobrými mravy, neb žádáme nevyplacené platy, a přitom jsme prý zavinili prohranou arbitráž, což také vepsal do dalšího ze svých odvolání.

Že má se stávající Radou pro vysílání uzavřenou kouzelnou mandátní smlouvu, o níž zlí jazykové tvrdí, že mu za každý provedený úkon – a že už jich za y roky byly desítky a desítky – přiznává 50 tisíc korun, a že jedinou osobou, které nekonečné protahování sporu vyhovuje, je on sám, ovšem nikde nepíše a ve svém počínání rozpor s dobrými mravy dozajista nevidí. Proč taky, že? Vždyť to nakonec všechno zacálují daňoví poplatníci, tak co by se dál a dál neodvolával.