Zcela zjevně při tom zapomněla na spoustu věcí, které zde hodlám zmínit, případně zopakovat, protože už byly řečeny mnohokrát.

Třeba takovou „maličkost“, že obvinění ze sexuálního zneužívání nebylo potvrzeno, protože nic nenasvědčovalo tomu, že by k jakémukoli zneužívání mělo dojít.  Matka sice přiznala plácnutí, které je v Norsku zakázané, nicméně to nemohlo být podle tvrzení policie důvodem k odebrání. Dále je až podivuhodné, že ministryni nepřijde zvláštní, že oba bratři byli umístěni do odlišných rodin.

I kdyby se rodiče provinili vůči dětem takovým způsobem, že by odebrání mělo být oprávněné, neexistuje prakticky žádný důvod k tomu, aby byly kvůli tomu přetrhávány sourozenecké vazby. Snad kdyby jeden z bratrů týral druhého, ale tuto domněnku můžeme prakticky bez jakýchkoli pochybností vyloučit. Nikde a nikdy se norská strana neobtěžovala vysvětlit, proč žijí oba bratři v odlišných rodinách. Barnevernet tak naprosto odporným způsobem ničí nejen vztahy mezi rodiči a dětmi, ale i mezi samotnými sourozenci!

Naprosto nic neříkající prohlášení norské ambasády