Dobrý den, dámy a pánové,

dlouho jsme se neviděli a věřím, že je Vám to líto, protože o prázdninách se nekonají krajské výjezdy a tedy ani tiskové konference. A protože bych nepřenesl přes srdce se s Vámi občas nesetkat, dovolte mi, abych ve svém úvodním slově se vyjádřil ke čtyřem tématům.

První téma je uprchlická krize, druhé téma Fond ohrožených dětí, třetí téma moje cesta do Číny a konečně čtvrté téma připomínka srpnových výročí v množném čísle.

Začnu tedy prvním tématem. Obávám se, že se tak trochu podobáme turistovi, který na thajské pláži na mořském obzoru pozoruje nenápadnou vlnku, chce si ji vyfotit a netuší, že je to jeho poslední fotografie v životě.

Jsou lidé, kteří se domnívají, že migrační vlna je krátkodobá, že ustane. Podle mého názoru bude naopak zesilovat, třebaže s oscilacemi, např. v zimních měsících. Mám pro to dva důvody. První důvod je pokračující destabilizace některých, zejména afrických, ale ne jenom afrických, států. Víte, že se jim říká failed states, tedy zhruba zhroucené státy. A druhým důvodem je tak zvaný nasávací efekt. To znamená, že ti ilegální imigranti, nyní nemluvím o uprchlících, které chce česká vláda přijmout, ale o uprchlících, kteří nezákonně překračují naše hranice, sem pozvou své příbuzné, své známé. Takže proto se domnívám, že se tato vlna bude stupňovat. Samozřejmě, že bych si jako všichni přál, aby Evropská unie zpevnila své hranice, ale kromě platonických výzev k témuž zatím nevidím žádnou reálnou akci. Proto se domnívám, že by se Česká republika měla o své hranice postarat sama, že by v souladu s dublinskými dohodami měla ilegální migranty za tyto hranice vykazovat a to v případě potřeby i s nasazením armády.